Nejsme věřitelé Boha, ale Jeho dlužníci

3.10.2010 

Homilie Benedikta XVI. při mši sv., Palermo

Drazí bratři a sestry,
Působí mi velkou radost, že mohu společně s vámi lámat chléb Božího slova a eucharistie. Srdečně vás zdravím a děkuji za vaše vřelé přijetí! Zdravím zvláště vašeho pastýře, arcibiskupa Paola Romeo. Děkuji mu za slova na uvítanou a také za velkolepý dar, který jsem dostal. Zdravím všechny přítomné arcibiskupy, biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice, představitele církevních sdružení a hnutí. Uctivě zdravím také primátora, poslance Diego Cammarata, kterému děkuji na laskavé přivítání, zástupce vlády, i občanské a vojenské představitele, kteří poctili naše setkání svou účastí. Zvláštní dík patří těm, kdo se velkodušně podíleli na organizaci a přípravě tohoto dne.

Drazí přátelé! Moje návštěva se koná u příležitosti důležitého regionálního církevního shromáždění mládeže a rodin, s nimiž se setkám odpoledne. Přišel jsem však také, abych se s vámi podělil o radosti a naděje, námahy a závazky, ideály a očekávání tohoto diecézního společenství. Když přišli do této oblasti Řekové, jak zmínil pan primátor ve své pozdravu, nazvali jej ?Panormo?, což znamená ?všeho přístav?. Jméno, které mělo poukazovat na bezpečí, pokoj a klid. Při své první návštěvě mezi vámi, bych chtěl tomuto městu popřát, aby se inspirovalo těmi nejautentičtějšími hodnotami svých dějin a své tradice a dovedlo pro své obyvatele, jakož i pro celý národ vždycky uskutečňovat touhu po klidu a pokoji, jež se odrážejí v jeho názvu.

Vím, že v Palermu, stejně jako v celé Sicílii nechybějí těžkosti, problémy a starosti: myslím zejména na ty, kteří žijí svůj život v podmínkách nedostatku z důvodů chybějící práce, nejisté budoucnosti, fyzického a morálního utrpení a ? jak připomněl arcibiskup ? i z důvodů organizované kriminality. Jsem dnes mezi vámi, abych vám projevil svou blízkost a vzpomínku v modlitbě. Jsem tu, abych vás mocně pobídnul nemít strach jasně dosvědčovat lidské a křesťanské hodnoty, jež jsou tak hluboce zakořeněné ve víře a dějinách tohoto území a jeho obyvatel.

Drazí bratři a sestry, každé liturgické shromáždění je prostorem Boží přítomnosti. Pánovi učedníci shromáždění na posvátné eucharistii jsou ponoření do výkupné oběti Krista, hlásají, že vstal z mrtvých, je živý a je dárcem života; dosvědčují, že jeho přítomnost je milost, moc a radost. Otevřme srdce jeho slovu a přijměme dar jeho přítomnosti! Všechny liturgické texty této neděle k nám promlouvají o víře, jež je základem celého křesťanského života. Ježíš vychovával své učedníky k růstu ve víře, aby Mu stále více věřili a svěřovali se Mu a budovali tak svůj život na skále. Proto ho žádají: ?Dej nám více víry? (Lk 17,6). Obracejí se na Pána s krásnou prosbou, která je zásadní: učedníci nežádají materiální dobra, nežádají privilegia, ale prosí o milost víry, která bude orientovat a osvěcovat celý život; prosí o milost poznat Boha a být v důvěrném vztahu k Němu, dostávat od Něho všechny dary, včetně odvahy, lásky a naděje.

Ježíš, aniž by přímo odpověděl na jejich prosbu, použije paradoxního obrazu, aby vyjádřil neuvěřitelnou životnost víry. Jako nějaká páka, která pohne hmotností mnohem větší než sama váží, tak také víra, ba i špetka víry je s to vykonat nemyslitelné, mimořádné věci jako např. vytrhnout velký strom i s kořeny přesadit jej do moře (ibid.). Věřit ? důvěřovat v Krista, přijmout jej a nechat, aby nás proměnil, následovat jej až do dna, umožňuje v čemkoli i věci lidsky nemožné. Dosvědčuje to prorok Habakuk v prvním čtení. Prosí Pána uprostřed děsivé situace násilí, zpustošení a zmaru. Právě v této obtížné a nejisté situaci líčí prorok vidění, které podává zřetelný plán, který Bůh načrtává a uskutečňuje v dějinách: ?zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou víru? (Hab 2,4). Bezbožný, ten, který nejedná podle Boha, důvěřuje ve vlastní moc, staví přitom na křehké a nesoudržné realitě a právě proto se vzdává a je odsouzen k pádu; avšak spravedlivý, který důvěřuje skryté, ale pevné realitě, důvěřuje v Boha a proto bude žít. V uplynulých staletích církev v Palermu byla obohacována a oduševňována horlivou vírou, která našla svůj nejvyšší a zdařilý výraz ve světcích a světicích. Mám na mysli sv. Rosalii, kterou ctíte a která z hory Pellegrino bdí nad vaším městem, jehož je patronkou. A myslím také na další dvě velké sicilské světice Agátu a Lucii. Nelze opomenout ani to, že vaše hluboké náboženské cítění vždycky inspirovalo a orientovalo rodinný život, sytilo hodnoty jakými jsou schopnost dávat a být solidární zejména s trpícími i vrozenou úctu k životu. Jsou cenným dědictvím, jež je třeba žárlivě střežit a vnášet do našich dnů. Drazí přátelé, uchovejte tento cenný poklad víry své církve. Kéž se vaše rozhodnutí a vaše jednání vždycky řídí křesťanskými hodnotami!

Druhá část dnešního evangelia představuje další poučení, nauku o pokoře, která však těsně souvisí s vírou. Ježíš nás vybízí, abychom byli pokorní a podává nám příklad služebníka, pracujícího na poli. Když se vrátí domů, pán ho žádá, aby dále pracoval. Podle mentality Ježíšovy doby, měl pán veškeré právo tak učinit. Služebník byl pánovi naprosto k dispozici; a pán se necítil nijak zavázán služebníkovi, jenž vykonával jeho pokyny. Ježíš nám umožňuje si uvědomit, že před Bohem se nacházíme v podobné situaci: jsme služebníky Boha, nejsme jeho věřitelé, nýbrž vždycky dlužníci, protože Mu dlužíme všechno, protože všechno je jeho dar. Přijmout a konat jeho vůli je postoj, který je třeba zaujímat denně v každé chvíli našeho života. Před Bohem se nikdy nemáme prezentovat jako ti, kdo si myslí, že Mu prokázali službu a zaslouží si velkou odměnu. To je iluze, která se může zrodit v každém, i v osobách, které usilovně pracují v Pánových službách, v církvi. Musíme si být naopak vědomi, že ve skutečnosti nikdy neděláme pro Boha dost. Musíme říkat, co nám podává Ježíš: ?Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.? (Lk 17,10). Toto je postoj pokory, která nás staví na naše vlastní místo a dovoluje Pánu, aby k nám byl štědrý. V jiném úryvku evangelia nám slibuje, že ?se přepáše, pozve nás ke stolu, bude chodit od jednoho ke druhému a obsluhovat nás? (srov. Lk 12,37). Drazí přátelé, pokud konáme denně vůli Boží s pokorou, aniž bychom si cokoli nárokovali, bude nám Ježíš sám sloužit, pomáhat, povzbuzovat a bude nám dávat sílu a klid.

Také apoštol Pavel v druhém dnešním čtení mluví o víře. Timoteje vybízí, aby měl víru a skrze ni, aby prokazoval lásku. Učedník je povzbuzován, aby ve víře oživil také dar Boží, který mu byl dán vzkládáním Pavlových rukou, tedy dar svěcení, který dostal, aby plnil apoštolskou službu jako Pavlův spolupracovník (srov. 2 Tim 1,6). Tento dar nesmí nechat vyhasnout, ale stále více jej oživovat skrze víru. A apoštol dodává: ?Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale síly, lásky a rozvážnosti? (v. 7).

Drazí občané Palerma, drazí siciliáni! Váš krásný ostrov byl mezi prvními regiony Itálie, které přijaly víru apoštolů, obdržely zvěst Božího Slova, přilnuly k víře způsobem tak velkodušným, že i uprostřed obtíží a pronásledování v něm vždycky pučely květy svatosti. Sicílie byla a je zemí svatých všech životních stavů, kteří žili evangelium jednoduše a integrálně. Vám věřící laici, opakuji: nemějte strach žít a dosvědčovat víru v různých oblastech společnosti, v rozmanitých situacích lidského života, zejména v těch obtížných! Víra vám dá sílu Boží, abyste byli vždy důvěřiví a odvážní, kráčeli dál s novou rozhodností, přijímali nezbytné iniciativy a propůjčovali své zemi stále krásnější tvář. Narazíte-li na opozici světa, slyšte slova apoštola: ?Nestyď se veřejně vyznávat našeho Pána? (v. 8). Je třeba se stydět za špatnosti, za to, co uráží Boha a co uráží člověka; je třeba se stydět za zlo, které je působeno občanské a náboženské společnosti jednáním, které nerado vychází na světlo! Pokušení malomyslnosti a rezignace napadá toho, kdo je slabý ve víře, kdo si plete dobro a zlo, a kdo si myslí, že proti často hluboké zlobě nelze nic dělat. Kdo však pevně staví na víře, kdo má plnou důvěru v Boha a žije v církvi, je schopen roznášet výbušnou sílu evangelia. Tak jednali světci a světice, kteří se rodili během staletí v Palermu a na celé Sicílii, jakož i laici a kněží vám dobře známí, jakým byl například don Pino Puglisi. Oni ať bdí nad vaší jednotou a oživují v každém z vás touhu hlásat slovy a skutky přítomnost a lásku Krista. Lide Sicílie, hleď s nadějí na svou budoucnost! Ať vysvitne v plném svém jasu světlo dobra, které chceš, hledáš a máš! Odvážně žij hodnoty evangelia, aby zazářilo světlo dobra! Silou Boží je možné všechno! Matka Kristova, Panna Hodegetria, kterou tolik ctíte, ať vám pomáhá a vede vás ke hlubokému poznání svého Syna.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.