1.9.2010
Benedikt XVI. na gen. audienci, Castel Gandolfo
Drazí bratři a sestry,
Roku 1988 u příležitosti Mariánského roku ctihodný Jan Pavel II. napsal apoštolský list nazvaný Mulieris dignitatem o drahocenném poslání, které v životě církve konaly a konají ženy. ?Církev - čteme tam ? děkuje za všechny projevy ženského ?tvůrčího ducha?, které se vyskytly v průběhu dějin, mezi všemi lidmi a národy. Děkuje za všechna charismata, která Duch svatý rozdává ženám v dějinách Božího lidu, za všechna vítězství, za něž vděčí jejich víře, naději a lásce: děkuje za plody ženské svatosti? (č.31).
Také v oněch stoletích, která obvykle nazýváme středověk, vyčnívají svatostí svého života i bohatostí nauky různé ženské postavy. Dnes bych vám rád představil jednu z nich: svatou Hildegardu z Bingen, která žila ve 12. století v Německu. Narodila se roku 1098 v Bermersheimu v Porýní poblíž Alzey a navzdory trvale chatrnému zdraví zemřela roku 1179 ve věku 81 let. Hildegarda pocházela z početné a urozené rodiny a již od narození ji rodiče vedli ke službě Bohu. V osmi letech za účelem náležité lidské a křesťanské formace byla svěřena péči učitelky Juty ze Spanheimu, která žila v ústraní klauzury při benediktinském klášteře sv. Disiboda. Vznikl tam malý klauzurní ženský klášter, který se držel Řehole svatého Benedikta. Hildegarda přijala obláčku od biskupa Otty z Bamberku a v roce 1136, kdy zemřela matka Juta, která se mezitím stala představenou komunity, povolaly ji spolusestry, aby se stala její nástupkyní. Konala toto poslání s využitím svých talentů vzdělané ženy, duchovně na výši a schopné kompetentně řešit organizační aspekty klauzurního života. Za několik let také z důvodu rostoucího počtu mladých žen, které klepaly u bran kláštera, založila Hildegarda další komunitu v Bingen, jež nesla jméno svatého Ruperta a kde strávila zbytek svého života. Styl, jakým vykonávala svou službu představené, je příkladem pro každou řeholní komunitu. Vzbuzovala svatou soutěživost v konání dobra, takže jak vysvítá z dobových svědectví, matka i dcery se předbíhaly ve vzájemné úctě a službě.
Již v letech, kdy byla představenou kláštera sv. Disiboda, začala Hildegarda diktovat mystické vize, kterých se jí dostávalo, svému duchovnímu rádci, mnichovi Volmarovi a své sekretářce, spolusestře Richardis di Strade, k níž ji pojila náklonnost. Jako je tomu vždy v životě pravých mystiků, také Hildegarda chtěla být podřízena autoritě moudrých osob kvůli rozlišení původu svých vizí, protože se obávala, že by mohly být plodem iluzí a nepřicházely by od Boha. Obrátila se proto na osobu, která se v její době těšila v církvi maximální úctě, totiž na svatého Bernarda z Clairvaux, o němž jsem již mluvil v několika katechezích. Ten Hildegardu uklidnil a povzbudil. V roce 1147 se jí však dostalo dalšího důležitého schválení. Papež Eugenius III., který předsedal synodě v Trevíru, četl jeden text diktovaný Hildegardou, který mu předložil mohučský arcibiskup Jindřich. Papež pověřil mystičku, aby sepsala svoje vize a promlouvala veřejně. Od té chvíle duchovní prestiž Hildegardy neustále rostla, takže ji současníci přiřkli titul ?teutónská prorokyně?. Drazí přátelé, pečetí autentické mystické zkušenosti Ducha svatého a zdrojem každého charismatu je to, že osoba, které se dostalo nadpřirozených darů, se jimi nikdy nechlubí, nevystavuje je na odiv a především projevuje totální poslušnost církevní autoritě. Každý dar, který uděluje Duch svatý, je totiž určen k růstu církve a církev prostřednictvím svých pastýřů rozpoznává jejich autenticitu.
Příští středu budu ještě mluvit o této velké ženě - ?prorokyni?, která k nám promlouvá také dnes velice aktuálně svojí odvážnou schopností rozlišovat znamení doby, svojí láskou ke stvoření, svojí medicínou, svojí poezií, svojí hudbou, která se v současnosti rekonstruuje, svojí láskou ke Kristu a k Jeho svaté církvi, která i v její době trpěla a která byla i tehdy zraňována hříchy kněží i laiků a tím více milována jako Kristovo tělo. Svatá Hildegarda tedy mluví i k nám. Budeme o tom hovořit ještě příští středu. Díky za vaši pozornost.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.