Rádio Vaticana

Mons. Pozzo: Osvobodit Koncil od para-koncilní ideologie

14.8.2010

Teologické rozhovory na Kongregaci pro nauku víry s vedením Bratrstva sv. Pia X. pokračují za zavřenými dveřmi. Poslední setkání se uskutečnilo počátkem května. Rozhovory řídí komise Ecclesia Dei, jež je součástí zmíněné Kongregace, a v její kompetenci je dialog s tzv. tradicionalisty, z nichž někteří jsou již v plném společenství se Svatým stolcem (Bratrstvo sv. Petra, aj.). Její předseda mons. Guido Pozzo pronesl v Bavorsku (2. července, Wigratzbad) při udílení kněžského svěcení několika členům Bratrstva sv. Petra přednášku, která je dostupná na webových stránkách tohoto Bratrstva.

Mons. Pozzo ve své obsáhlé konferenci popsal domnělou frakturu mezi koncilní a předkoncilní církví. Její původ spatřuje ve zkreslené interpretaci textů Druhého vatikánského koncilu. Tuto nesprávnou interpretaci označil za ?para-koncilní ideologii, která byla rozšířena určitými katolickými skupinami a mediálními centry sekulární světské moci?. Citoval v této souvislosti známou promluvu papeže Pavla VI. z roku 1972. Svatý otec tehdy řekl:

?Nějakou štěrbinou vešel do Božího chrámu Satanův dým: jsou tu pochybnosti, nejistota, problematičnost, neklid. Do našeho svědomí vstoupila pochybnost a vstoupila okny, která měla být otevřena kvůli světlu. Také v církvi panuje tento stav nejistoty. Mělo se za to, že po Koncilu nadejde pro církev slunečný den. A namísto toho přišla mračna, bouře, tma, hledání a nejistota. Jak k tomu došlo? Svěříme vám naše mínění: byl to zásah nepřátelské moci. Její jméno je ďábel, tajemná bytost, o níž se zmiňuje také list sv. Petra.? (Pavel VI, Insegnamenti, vol. X, 1972, str.707).

Účinky toho, co identifikoval Pavel VI. - podle mons. Pozzo ? dosud trvají. ?Do katolického světa vstoupilo cizí myšlení, které vyvolává spory, svádí mnohé duchy a dezorientuje věřící. Je to ?duch sebedestrukce?, který prostopuje celou modernou a který ovládl mimo jiné i velkou část katolické publicistiky. Toto myšlení, jež je cizí katolickému učení, lze popsat ze dvou hledisek: První jeho znakem je sociologické chápání víry, tzn. interpretace, jež hodnotí náboženské otázky sociologicky a falšuje pojem církve zaváděním demokratického modelu. Sledujeme-li probíhající diskuse o disciplině, právu, způsobu slavení liturgie, nelze toto falešné pojetí církve nezaregistrovat jak mezi laiky, tak mezi teology,? podotýká mons. Pozzo, přičemž zdůrazňuje, že ?Koncil k takovéto interpretaci nedal žádný základ, protože výraz Boží lid označující církev je vždy vázán k pojmu církve jakožto mystéria, jakožto svátostného společenství Kristova těla, složeného z lidu, který má svoji hlavu a ze svátostného organismu jeho členů, majících hierarchický řád.?

Druhým znakem onoho cizího myšlení je ideologie dialogu. Podle Koncilu a encykliky Pavla VI. Ecclesiam suam je dialog důležitým a nezbytným prostředkem, jímž církev přichází do kontaktu s lidmi své doby. Parakoncilní ideologie však transformovala dialog z nástroje na primární smysl a cíl pastorace tím, že vyprazdňuje a zatemňuje nezbytný důraz na obrácení ke Kristu a příslušnost k Jeho církvi.

Těmto deviacím je - podle mons. Pozzo - zapotřebí ?čelit novým objevením a osvojením si duchovního a kulturního základu křesťanské civilizace, tj. víry v Boha, transcendentního Stvořitele, prozřetelného Soudce, jehož jednorozený Syn se vtělil, zemřel a vstal z mrtvých, aby vykoupil svět, vlil milost Ducha svatého na odpuštění hříchů a dal lidem účast na božské přirozenosti.?

Mons. Pozzo ve své přednášce na půdě Bratrstva sv. Petra poukázal především na to, že ?je možné a nutné interpretovat podle tradice také ty koncilní texty, které jsou nejvíce kritizovány tradicionalistickými kruhy, totiž texty o jednotě a jedinosti katolické církve a o vztazích mezi katolickou církví, pravoslavnými, protestanty a ostatními náboženstvími.? Právě to jsou totiž hlavní kameny úrazu ve vztazích s Bratrstvem sv. Pia X., tzv. lefébvristy.

Veškerá jednání s exponenty této a podobných skupin se odehrávají v kategoriích naznačených Benediktem XVI. v promluvě k římské kurii z 22.prosince 2005. ?Tento jednací prostor není dán otřepaným dělením na tři skupiny: na konzervativní, progresisty a umírněné, ale zakládá se na vytříbeně teologickém rozcestí, na volbě mezi hermeneutikou zlomu či fraktury a hermeneutikou neustálé reformy. Z těchto dvou možností je třeba volit tu druhou. Je tedy zapotřebí - končil mons. Pozzo ? postupovat cestou hermeneutiky neustálé reformy, tj. vypořádat se s jednotlivými body kontroverze a takříkajíc osvobodit Koncil od para-koncilní ideologie zachováním principu integrity katolického učení a plné věrnosti pokladu víry, předávaného tradicí a interpretovaného učitelským úřadem církve.?

Milan Glaser