20.6.2010 

Homilie Benedikta XVI. při udílení kněžského svěcení, baz. sv. Petra

Drazí bratři v biskupské a kněžské službě,
drazí svěcenci,
drazí bratři a sestry!

Jako biskup této diecéze jsem obzvláště šťasten z toho, že mohu přijmout do římského ?presbyterátu? čtrnáct nových kněží. Spolu s kardinálem vikářem, pomocnými biskupy a všemi kněžími děkuji Pánu za dar těchto nových pastýřů Božího lidu. Zvláště bych rád pozdravil vás, drazí svěcenci: dnes se ocitáte ve středu pozornosti Božího lidu, který je symbolicky reprezentován lidmi, kteří zaplnili tuto vatikánskou baziliku. Vyplnili ji modlitbou a zpěvy, upřímnými a hlubokými city, autentickým dojetím, lidskou a duchovní radostí. V tomto Božím lidu mají zvláštní místo vaši rodiče a příbuzní, přátelé a druzi, představení a vychovatelé semináře, různá farní společenství a rozmanité součásti církve, z nichž pocházíte a které vás doprovázejí na vaší cestě a kterým jste již sami pastoračně sloužili. A nezapomeňme v tuto chvíli na jedinečnou blízkost mnoha prostých a pokorných, ale před Bohem velkých osob, jako např. klauzurní osoby, děti, nemocné a nemohoucí. Ony vás provázejí drahocenným darem svých modliteb, svou nevinností a svým utrpením.

Celá římská církev dnes děkuje Bohu a prosí za vás, vkládá důvěru a naději ve vaši budoucnost a očekává od vaší kněžské služby hojné plody svatosti a dober. Ano, církev s vámi počítá, velmi na vás spoléhá! Církev každého z vás potřebuje a je si vědoma daru, který vám dává Bůh, a současně absolutní nezbytnosti srdce každého člověka setkat se s Kristem, jediným a univerzálním spasitelem světa, a přijmout od Něho život nový a věčný, pravou svobodu a plnou radost. Všichni se proto cítíme pozváni vstoupit do ?mystéria?, do dění milosti, které se realizuje ve vašich srdcích kněžským svěcením, a necháváme se inspirovat hlásaným Božím Slovem.

Evangelium, které jsme slyšeli, nám prezentuje významný moment Ježíšovy cesty, ve kterém se táže učedníků, co si o něm myslí lidé a co o něm soudí oni sami. Petr odpovídá jménem Dvanácti vyznáním víry, které se podstatně liší od mínění, jež mají o Ježíšovi ostatní lidé, neboť praví: ?Ty jsi Boží Mesiáš (srov. Lk 9,20). Kde se rodí tento úkon víry? Podíváme-li se na začátek evangelního úryvku, zjišťujeme, že Petrovo vyznání se pojí ke chvíli modlitby: ?Když se Ježíš jednou o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich,? říká sv. Lukáš. (9,18). Učedníci tedy byli vtaženi do absolutně jedinečného přebývání a rozmluvy Ježíše s Otcem. A tak je jim dáno vidět Mistra v jeho niterné situaci Syna; je jim dáno vidět to, co ostatní neviděli. Z ?přebývání s Ním?, z ?bytí spolu s Ním? v modlitbě vyplývá poznání, které přesahuje mínění lidí a dobírá se hluboké Ježíšovy identity, pravdy. Tady nám je podávána velmi přesná indikace pro život a poslání kněze: v modlitbě je povolán odhalovat stále novou tvář svého Pána a nejautentičtější obsah svého poslání. Jedině ten, kdo má niterný vztah k Pánu, je Jím uchvácen a může Ho přinášet druhým, může být poslán. Jde o ?zůstávání s Ním?, což má vždycky doprovázet výkon kněžské služby; musí být její ústřední součástí také a především v obtížných chvílích, kdy se zdá, že ?věci, jež je třeba udělat? by měly mít prioritu. Kdekoli jsme, cokoli děláme, vždycky musíme zůstávat s Ním.

Rád bych zdůraznil ještě druhý prvek dnešního evangelia. Hned po Petrově vyznání Ježíš oznamuje své umučení a vzkříšení, a po tomto oznámení následuje poučení, týkající se cesty učedníků, totiž následovat Jeho, Ukřižovaného, jít cestou kříže. A potom ? paradoxním vyjádřením ? dodává, že být učedníkem, znamená ?ztratit sám sebe? a tak plně sebe sema nalézt (srov. Lk 9,22-24). Co to znamená pro každého křesťana, ale zejména, co to znamená pro kněze? Následování, ale mohli bychom klidně říci kněžství, nemůže nikdy znamenat způsob, jak dosáhnout životní jistoty nebo jak si vydobýt společenské postavení. Kdo touží po kněžství kvůli zvýšení osobní prestiže a vlastní moci, vůbec neporozuměl smyslu tohoto poslání. Kdo chce především realizovat vlastní ambice, dosáhnout vlastního úspěchu, bude vždycky otrokem sebe samého a veřejného mínění. Aby byl váženým, bude muset lichotit, bude muset říkat to, co se lidem líbí. Bude se muset přizpůsobit proměnlivým módám a míněním, připraví se tak o vitální vztah k pravdě a bude nucen zítra odsoudit to, co dnes chválil. Člověk, který takto pojme svůj život, kněz, který chápe svou službu v těchto kategoriích, nemiluje doopravdy Boha ani druhé, ale pouze sebe samého a nakonec paradoxně sebe sama ztratí. Kněžství - a to mějme stále na paměti ? je založeno na odvaze říci ano jiné vůli s vědomím, jež každým dnem roste, že totiž právě přizpůsobením se Boží vůli, ?ponořením se? do této vůle, nejenom že naše originalita nebude zrušena, ale budeme naopak stále více vstupovat do pravdy našeho bytí a naší služby.

Drazí svěcenci, chtěl bych nabídnout vaší úvaze třetí myšlenku, jež se těsně pojí s tou, která byla vyložena výše. Ježíšovo pozvání ?ztratit sebe sama?, vzít kříž, odkazuje na mystérium, které slavíme: eucharistii. Svátostným svěcením vám dnes bude dáno předsedat eucharistii! Vám je svěřena výkupná oběť Kristova, vám je svěřeno jeho darované tělo a jeho prolitá krev. Vskutku, Ježíš na Kříži svěřuje svou oběť, svůj dar pokorné a naprosté lásky, církvi, své Nevěstě. A pšeničné zrno, nechané Otcem padnout na pole světa, na onom dřevě umírá, aby se stalo zralým plodem, dárcem života. V Božím plánu však toto Kristovo darování zpřítomňuje eucharistie díky oné postestas sacra, kterou svátost svěcení propůjčuje vám, kněžím. Když slavíme mši svatou, držíme ve svých rukách nebeský chléb, Boží chléb, kterým je Kristus, zrno, jež je rozdrceno, aby se rozmnožilo a stalo se pro svět pravým pokrmem života. To je něco, co vás nemůže nenaplňovat niterným úžasem, živou radostí a nezměrnou vděčností: láska a dar ukřižovaného a oslaveného Krista nyní procházejí vašima rukama, vaším hlasem, vaším srdcem! Stále znovu a znovu žasnu, když vidím, že mýma rukama a mým hlasem Pán realizuje toto mystérium Své přítomnosti.

Jak tedy neprosit Pána, aby vám dával stále bdělejší a nadšenější vědomí tohoto daru, jenž je středem vašeho kněžského bytí! Aby vám dával milost umět v hloubi zakoušet veškerou krásu a sílu této vaší kněžské služby a současně milost umět žít tuto službu důsledně a velkoryse každý den. Milost kněžství, která vám bude za okamžik dána, vás vnitřně, ba strukturálně spojí s eucharistií. Spojí vás tak v hloubi vašeho srdce s cítěním Ježíše, který miloval až do konce, až do naprostého sebedarování, s jeho bytím-chlebem rozmnoženým k posvátné hostině jednoty a společenství. Toto letniční vylití Ducha má roznítit vaši duši samotnou láskou Pána Ježíše. Je to vylití, které vyjadřuje absolutní nezaslouženost daru a přitom v nitru vašeho bytí ztvárňuje nesmazatelný zákon ? nový zákon, který vás nutí v konkrétním tkanivu postojů a gest vašeho každodenního života zasazovat a nechat kvést samotnou rozdávající se lásku ukřižovaného Krista. Zaposlouchejme se do hlasu apoštola Pavla, ba rozpoznejme v tomto hlasu onen mocný hlas Ducha svatého: ?Vy všichni pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista? (Gal 3,27). Už křtem a nyní mocí svátosti svěcení jste oblečeni v Krista. Péče o slavení eucharistie ať je vždy provázeno úsilím o eucharistický život v poslušnosti jedinému velkému zákonu, zákonu lásky, jež se dává naprosto a slouží pokorně. Život, který je skrze milost Ducha svatého, stále více připodobňován životu Ježíše Krista, svrchovaného a věčného Velekněze, služebníka Boha i lidí.

Moji drazí, cesta, kterou nám ukazuje dnešní evangelium, je cesta vaší spirituality i vašeho pastoračního působení, jeho účinnosti a pronikavosti i ve stavu maximální únavy a vyprahlosti. Ba více, je to bezpečná cesta k nalezení pravé radosti. Maria, Služebnice, která připodobnila svou vůli Boží vůli a která zrodila Krista a darovala jej světu nejvyšším úkonem lásky, ať vás denně provází vaším životem a vaší službou. Díky vroucnosti této něžné a silné Matky budete moci být radostně věrní onomu pověření, která vám dnes jako kněžím bude dáno, totiž připodobňovat se Kristu Knězi, který dovedl být poslušný vůli Otce a milovat člověka až do konce.
Amen.

Přeložil Milan Glaser