20.5.2010 

V aule Pavla VI. se dnes v podvečer konal výjimečný koncert, který věnoval patriarcha Moskvy a celé Rusi Kirill papeži Benediktu XVI. u příležitosti jeho narozenin a pátého výročí jeho zvolení na Petrův stolec. Koncert byl vyvrcholením ?Dnů ruské kultury a spirituality ve Vatikánu?, pořádaných moskevským patriarchátem, papežskou radou pro jednotu křesťanů a papežskou radou pro kulturu. Ruský národní orchestr, Moskevský synodální sbor a Petrohradský dechový orchestr provedl ukázky z děl Musorgského, Rimského-Korsakova, Čajkovského a Rachmaninova a na závěr také premiéru symfonie, kterou napsal volokolamský metropolita Hilarion Alfjejev, předseda oddělení pro vnější vztahy moskevského patriarchátu, který byl ve Vatikánu přítomen spolu s delegací patriarchátu a představiteli vlády Ruské federace.

Moskevský patriarcha adresoval při té příležitosti Svatému otci osobní poselství, ve kterém poukazuje na ?hudbu jakožto zvláštní jazyk, který umožňuje sdílení našich srdcí. Hudba je schopna předat cítění lidské duše i duchovní stavy, které slova popsat nedovedou. Pro pochopení národa - píše dále patriarcha Kirill ? je třeba naslouchat jeho hudbě.?

Po skončení koncertu Benedikt XVI. poděkoval patriarchovi, metropolitovi Hilarionovi a všem hudebníkům a organizátorům a mimo jiné také řekl:

?Právě v liturgii a z liturgie vyvěrá a vychází velká část umělecké kreativity ruských hudebníků, která uvádí do života mistrovská díla, která by si zasloužila, aby je západní svět lépe poznal. Měli jsme dnes to potěšení slyšet ukázky velkých ruských umělců 19. a 20. století, jako Musorgskij, Rimski-Korsakov, Čajkovskij a Rachmaninov. Tito skladatelé a ten poslední zvláště dovedli zhodnotit bohaté liturgicko-hudební dědictví ruské tradice, kterou znovu zpracovali a sladili s modernějšími hudebními motivy a zkušenostmi Západu. Domnívám se, že v těchto šlépějích se ubírá také dílo metropolity Hilariona.

V hudbě se tedy do jisté míry předjímá útěcha, dialog a soulad mezi Východem a Západem, jakož i mezi tradicí a moderností. Právě na tuto analogickou, jednotící a harmonickou vizi pomýšlel ctihodný Jan Pavel II., když - inspirován Vjačeslavem Ivanovičem Ivanovem - používal obraz ?obou plic?, jimiž je třeba znovu začít dýchat, aby bylo dosaženo nového vědomí hlubokých a společných kulturních a náboženských kořenů evropského kontinentu, bez nichž by se dnešní Evropa ocitla bez duše nebo by v každém případě byla poplatná reduktivnímu a částečnému vidění. Právě této problematice bylo věnováno včerejší sympozium, organizované moskevským patriarchátem a radami pro podporu jednoty křesťanů a pro kulturu na téma: ?Pravoslavní a katolíci v dnešní Evropě. Křesťanské kořeny a společné kulturní dědictví Východu a Západu.?

Jak jsem již několikrát podotknul, současné kultuře a zejména té evropská hrozí amnézie, zapomnění a promarnění mimořádného dědictví vytvořeného a inspirovaného křesťanskou vírou, která představuje podstatnou kostru evropské kultury a nejenom její. Křesťanské kořeny Evropy jsou totiž tvořeny nejenom náboženským životem a svědectvím mnoha generací věřících, ale také nedocenitelným kulturním a uměleckým pokladem, jenž je chloubou a cenným zdrojem národů a zemí, v nichž křesťanská víra ve svých rozmanitých výrazech vedla dialog s kulturami a uměními, oživovala je a inspirovala, a jako žádná jiná usnadňovala a prosazovala kreativitu i lidský talent. I dnes jsou tyto kořeny živé a plodné na Východě i Západě a mohou, ba mají inspirovat nový humanismus, nové období autentického lidského pokroku, aby účinně odpověděly na četné a někdy klíčové výzvy, s nimiž se naše křesťanské komunity a naše společnosti musejí vyrovnávat. První z nich je sekularizace, která nejenom podněcuje k přehlížení Boha a jeho plánu, ale nakonec vede i k popření samotné lidské důstojnosti, neboť směřuje ke společnosti řízené pouze egoistickými zájmy.

Dejme znovu Evropě dýchat plnými plícemi, vraťme duši nejenom věřícím, ale všem národům kontinentu, prosazujme důvěru a naději, zakořeněné v tisícileté zkušenosti křesťanské víry! V této chvíli nemůže chybět důsledné, velkorysé a odvážné svědectví věřících, abychom mohli společně hledět do budoucnosti, v níž svoboda a důstojnost každého muže a ženy budou uznány jako základní hodnoty a bude doceněna otevřenost pro Transcendentno a zkušenost víry jako konstitutivní dimenze osoby.

V