Rádio Vaticana

Nestyďte se za projevy víry

12.5.2010

Promluva Benedikta XVI. při světleném procesí, Fatima

Drazí poutníci,

vy všichni dohromady se zažatými svícemi v rukou vypadáte jako moře světla rozlévající se kolem této jednoduché kaple, pečlivě postavené ke cti Matky Boží a naší Matky, jejíž zpáteční cesta ze země do nebe se pasáčkům jevila jako světelný pruh. Avšak ani Maria, ani my nemáme vlastní světlo: dostáváme jej od Ježíše. Jeho přítomnost v nás obnovuje tajemství a poukazuje na hořící keř, který kdysi na hoře Sinaj upoutal Mojžíše a nepřestává přitahovat ty, kteří v sobě postřehují zvláštní světlo, které nehasne (srov. Ex 3,2-5). Sami od sebe nejsme nic jiného než ubohý keř, na který však sestoupila sláva Boží. Bohu tedy náleží veškerá sláva, nám pokorné vyznání naší nicotnosti a tiché klanění božským plánům, které budou naplněny až bude ?Bůh všechno ve všem? (srov. 1 Kor 15,28). Nesrovnatelnou služebnicí těchto plánů je milostiplná Panna: ?Hle, jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova? (Lk 1,38).

Drazí poutníci, napodobujme Marii a nechme rozeznít ve svém životě její ?ať se mi stane?! Mojžíšovi Bůh přikázal: ?Zuj si opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá? (Ex 3,5). A tak se stalo; pak si znovu obuje sandály, aby šel osvobodit svůj lid z egyptského otroctví a zavedl jej do zaslíbené země. Nejde tu o pouhé vlastnictví kousku půdy nebo národního teritoria, na které má každý národ právo. V zápase za osvobození Izraele a během jeho exodu z Egypta je totiž zdůrazněno především právo na svobodu adorace, na svobodu vlastního kultu. V průběhu dějin vyvoleného lidu nabývá zaslíbená země stále větší měrou tento význam: země je darována, aby byla místem poslušnosti, aby byla prostorem otevřeným pro Boha.

V naší době, kdy je víra na rozsáhlých územích vystavena nebezpečí zániku jako plamen, který už nemá čím se živit, je tou nejvyšší prioritou zpřítomňovat Boha v tomto světě a otevírat lidem přístup k Bohu. Nikoli k nějakému libovolnému bohu, ale k onomu Bohu, který mluvil na Sinaji; onomu Bohu, jehož tvář poznáváme v lásce dotažené až do konce (srov. Jan 13,1), v Ježíši Kristu ukřižovaném a vzkříšeném. Drazí bratři a sestry, klaňte se Kristu Pánu ve svých srdcích (srov. 1 Petr 3,15)! Nemějte strach hovořit o Bohu a nestyďte se za projevy víry, nechte zazářit před očima svých současníků světlo Kristovo, o němž zpívá církev na Velikonoční vigilii, která činí z lidstva Boží rodinu.

Drazí bratři a sestry, na tomto místě je zarážející, pozorujeme-li, jak se tři děti podrobili vnitřní moci, která je prostoupila ve zjeveních anděla a nebeské Matky. Tady, kde jsme byli tolikrát žádáni o modlitbu růžence, nechejme se přitáhnout Kristovými tajemstvími, tajemstvími Mariina růžence. Recitace růžence nám umožňuje upřít svůj pohled a své srdce k Ježíši, jako to činila jeho Matka, nepřekonatelný vzor v rozjímání Syna. Při rozjímání radostných, světelných, bolestných a slavných tajemství během recitací ?Ave Maria? rozjímejme celé Ježíšovo mystérium, od Vtělení až ke kříži a slávě Vzkříšení; rozjímejme niternou Mariinu účast na tomto mystériu a svůj dnešní život v Kristu, jenž je tvořen také momenty radostnými i bolestnými, stíny i světly, chvěním a nadějí. Naším srdcem proniká milost a vzbuzuje touhu po pronikavé a evangelní změně života takovým způsobem, abychom mohli říci spolu se svatým Pavlem: ?Pro mě život je Kristus? (Flp 1,21) ve společenství života a údělu s Kristem.

Cítím, že mne provázejí zbožnost a city věřících shromážděných zde i na celém světě. Nesu s sebou starosti a očekávání této naší doby, utrpení zraněného lidstva, problémy světa a přicházím je složit k nohám Matky Boží Fatimské: Panenská Matko Boží a naše nejdražší Matko, přimlouvej se za nás u svého Syna, aby všechny rodiny národů, ať ty, které se vyznačují křesťanským jménem, nebo ty, které dosud neznají svého Spasitele, žijí v pokoji a svornosti, až se sjednotí v jediném Božím lidu ke slávě nejsvětější a nedělitelné Trojice. Amen

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV