12.5.2010 

Homilie Benedikta XVI. při nešporách, Fatima

Drazí bratři a sestry,

?Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy? Tak jsme byli přijati za syny.? (Gal 4, 4-5). Plnost času nastala, když Věčný pronikl do času; působením Ducha svatého byl počat Syn Nejvyššího a stal se člověkem v lůně ženy: Panny Marie, vynikajícího vzoru a modelu věřící církve. Ona nepřestává rodit nové syny v Synu, jehož chtěl Otec jako prvorozeného z mnoha bratří. Každý z nás je povolán být spolu s Marií a jako Maria pokorným a jednoduchým znamením církve, která se neustále jako nevěsta dává do rukou svému Pánu.

Vám všem, kteří jste darovali život Kristu, bych rád tento večer vyjádřil uznání a ocenění církve. Díky za vaše svědectví často tiché a nikterak snadné, díky za vaši věrnost evangeliu a církvi. V Ježíši přítomném v eucharistii, objímám své bratry v kněžské službě a jáhny, muže i ženy žijící zasvěceným životem, seminaristy a členy hnutí a nových církevních společenství, kteří jsou zde přítomni. Kéž Pán odmění, jak to jen On umí, všechny, kdo nám umožnili se setkat tady u Ježíše eucharistického, zejména komise pro povolání a služby při biskupské konferenci v čele s jejím předsedou mons. Antonio Santos, kterému děkuji za slova plná kolegiálního a bratrského cítění, pronesená na začátku nešpor. V tomto duchovním ?večeřadle? víry, kterým je Fatima, nám Panna Maria ukazuje cestu našeho ryzího a svatého zasvěcení do Otcových rukou.

Dovolte mi, abych vám otevřel srdce a řekl vám, že hlavní starostí každého křesťana, zvláště zasvěcené osoby a oltářního služebníka, musí být věrnost, oddanost vlastnímu povolání jakožto učedníka, který chce následovat Pána. Věrnost nese v čase jméno láska; důsledná, pravá a hluboká láska ke Kristu Knězi. ?Je-li křest opravdovou vstupní branou do Boží svatosti skrze začlenění do Krista a přebývání v jeho Duchu, bylo by naprosto nesmyslné spokojit se s polovičatým životem, prožívaným podle minimalistické etiky a povrchní zbožnosti? (Jan Pavel II., Novo millennio ineunte, 31). V tomto Kněžském roce, který se chýlí ke svému konci, ať na vás všechny sestoupí hojná milost, abyste žili radost ze zasvěcení a dosvědčovali kněžskou věrnost založenou na věrnosti Krista. Předpokládá to samozřejmě opravdovou důvěrnost s Kristem v modlitbě, poněvadž jedině silná a intenzivní zkušenost lásky Páně může vést kněze i zasvěcené osoby, aby odpovídali výlučným a snubním způsobem na jeho lásku.

Tento život zvláštního zasvěcení se zrodil jako evangelní památka lidu Božího, památka, která vyjevuje, potvrzuje a hlásá celé církvi evangelní radikalitu a příchod království. Nuže, vy, drahé zasvěcené osoby, svým úsilím v modlitbě, askezi, rozvojem duchovního života, apoštolskou činností a misijním posláním směřujete k nebeskému Jeruzalému, předjímáte eschatologickou církev, jež se pevně drží a láskyplně kontempluje Boha Lásky. Jak velká je dnes potřeba tohoto svědectví! Mnozí z našich bratří žijí jakoby ani nebyl onen svět, aniž by se starali o svou věčnou spásu. Lidé jsou povoláni přilnout poznáním a láskou k Bohu a církev má poslání pomáhat jim v tomto povolání. Víme dobře, že Bůh je pánem svých darů; obrácení lidí je milost. Jsme však zodpovědní za šíření víry, za úplnost víry a jejích nároků. Drazí přátelé, napodobujme faráře arského, který dobrého Boha prosil takto: ?Daruj mi Pane obrácení mojí farnosti, a já ve zbytku svého života vytrpím všechno, co budeš chtít.? To všechno učinil proto, aby vytrhnul lidi z jejich vlažnosti a přivedl je k lásce.

Mezi všemi členy Kristova Těla existuje hluboká solidarita: není možné ho milovat a nemít rád jeho bratry. Pro jejich spásu chtěl být Jan Maria Vianney knězem: ?Získat duše pro dobrého Boha,? prohlásil, když v osmnácti letech oznámil své povolání. Podobně jako Pavel řekl: ?Získat co největší počet lidí? (1 Kor 9,19). Jeho generální vikář mu řekl: ?V této farnosti není mnoho lásky, Vy ji tam přinesete.? Ve svém kněžském nadšení byl tento svatý farář při setkání s každým hříšníkem milosrdný jako Ježíš. Upřednostňoval zdůrazňování přitažlivého aspektu ctností, Božího milosrdenství, před nímž jsou naše hříchy jako ?zrnka písku?. Poukazoval na urážku Božího jemnocitu. Obával se, že se kněží stanou ?necitelnými? a zvyknou si na lhostejnost svých věřících: ?Běda pastýři, který zůstane mlčet ? varoval ? a dívá se, jak je Bůh vysmíván a duše směřují do záhuby.?

Milovaní bratři kněží, na tomto místě, které Panna Maria učinila tak výjimečným, máme před očima její povolání věrné učednice Syna Ježíše od početí až ke Kříži a potom na počátku putování rodící se církve: zvažujte neslýchanou milost svého kněžství. Věrnost vlastnímu povolání vyžaduje odvahu a důvěru, ale Pán také chce, abyste dovedli spojovat své síly: buďte si vzájemně oporou a bratrsky se podporujte. Společné momenty modlitby a studia, sdílení nároků života a kněžské práce jsou nezbytnou součástí vašeho života. Jak líbezné je, když se vzájemně přijímáte ve svých domech s pokojem Kristovým ve svých srdcích! Jak důležité je pomáhat si vzájemně modlitbou, užitečnými radami a rozlišováním! Uchovejte si zvláštní vnímavost pro situace oslabování kněžských ideálů anebo oddávání se aktivitám, které nejsou zcela ve shodě s tím, co je vlastní služebníkovi Ježíše Krista. Jde o to přijmout spolu s vroucím bratrstvím také pevný postoj bratra, který pomáhá svému bratrovi ?postavit se na nohy?.

Třebaže Kristovo kněžství je věčné (srov. Žid 5,6), život kněží má své meze. Kristus chce, aby jiní postupem času zvěčňovali služebné kněžství, které ustanovil. Uchovávejte proto ve svém nitru i kolem sebe touhu probouzet mezi věřícími za pomoci milosti Ducha svatého nová kněžská povolání. Důvěřivá a vytrvalá modlitba, láska radující se z vlastního povolání a oddanost práci duchovního vedení vám umožní rozlišit charisma povolání u těch, kteří jsou Bohem povolaní.

Drazí seminaristé, kteří jste již učinili první krok ke kněžství a připravujete se v semináři nebo v řeholních formačních domech: Papež vás povzbuzuje, abyste si byli vědomi velké odpovědnosti, kterou máte přijmout. Prověřte dobře úmysly a motivace, věnujte se celou duší a velkorysým duchem své formaci. Eucharistie, střed křesťanského života a škola pokory a služby musí být hlavním cílem vaší lásky. Adorace, zbožnost a péče o Nejsvětější svátost během těchto let přípravy způsobí, že jednoho dne budete slavit oltářní oběť s opravdovým a povznášejícím pomazáním.

Na této cestě věrnosti, milovaní kněží a jáhni, muži i ženy zasvěceného života, seminaristé a aktivní laici, ať vás provází Blahoslavená Panna Maria. Spolu s Ní a jako Ona jsme svobodní, abychom byli svatí; svobodní, abychom byli chudí, čistí a poslušní; svobodní pro všechny, protože oddělení od všeho; svobodní od nás samotných, aby v každém rostl Kristus, jenž je tou pravou Otci zasvěcenou Osobou a Pastýřem, kterému kněží propůjčují hlas a gesta, aby byli Jeho přítomností; svobodní, abychom do dnešní společnosti uváděli ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše, který s námi zůstává až do konce věků a všem se dává v Nejsvětější eucharistii.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.