Rádio Vaticana

Přijal-li Kristus lidské utrpení, nic nebude ztraceno

2.5.2010

Benedikt XVI. na setkání s nemocnými, Cottolengo - Turín

Pane kardinále,
Drazí bratři a sestry!
Chci vám vyjádřit svou radost a vděčnost Pánu, že mne přivedl až k vám na toto místo, kde se tolika způsoby a podle zvláštních charismat projevují láska a prozřetelnost nebeského Otce. Naše setkání, které velmi dobře ladí s mou poutí k posvátnému plátnu, v němž můžeme číst veškeré drama utrpení, ale ve světle Kristova Zmrtvýchvstání také plný význam, jehož se mu dostává ve vztahu k vykoupení světa. Děkuji don Aldo Sarotto za jeho výmluvná slova na uvítanou. Jeho prostřednictvím chci poděkovat všem, kteří pracují v tomto místě, v Malém domu Božské Prozřetelnosti, jak jej nazval svatý Josef Benedikt Cottolengo. S uznáním zdravím tři řeholní rodiny, které se zrodily z Cottolengova srdce ?fantazií? Ducha svatého. Díky vám všem, drazí nemocní, kteří jste drahocenným pokladem tohoto domu a tohoto díla.

Jak možná víte, během generální audience minulou středu jsem spolu s postavou svatého Leonarda Murialdo představil také charisma a dílo vašeho zakladatele. On byl skutečně pravým mistrem charity a jeho iniciativy se vyjímají před naším zrakem a před očima celého světa jako rozvětvené stromy. Čteme-li dobová svědectví, vidíme, že pro Cottolenga nebylo snadné začít toto dílo. Mnohé aktivity, které byly tehdy vyvíjeny ve prospěch těch nejpotřebnějších, nestačily zahojit ránu chudoby, kterou bylo stiženo město Turín. Cottolengo se na tuto situaci snažil dát odpověď tím, že přijímal lidi, kteří se ocitli v nesnázích, a přednost dával těm, kteří nebyli přijímáni nikým a o které nikdo nepečoval. První jádro Domu Božské Prozřetelnosti nemělo snadný život a netrvalo dlouho. Roku 1832 ve čtvrti Valdocco vznikl za pomoci několika řeholních rodin nový komplex budov.

Cottolengo, třebaže za svého života prošel mnoha dramatickými momenty, si tváří v tvář událostem vždycky uchovával klidnou důvěru. Pozorně vnímal znamení Božího otcovství, ve všech situacích rozpoznával jeho přítomnost a jeho milosrdenství a v chudých pak nejoblíbenější obraz jeho velikosti. Byl veden hlubokým přesvědčením: ?Chudí jsou Ježíšem ? říkával ? nejsou nějakým jeho obrazem. Jsou Ježíšem osobně a jako takovému je třeba jim sloužit. Všichni chudí jsou našimi pány, ale ti, kteří se fyzickému zraku jeví jako odpudiví, jsou našimi svrchovanými pány, jsou našimi drahokamy. Pokud s nimi nejednáme dobře, vyhodí nás z Malého domu. Oni jsou Ježíšem.? Svatý Josef Benedikt Cottolengo cítil, že se má nasadit pro Boha a člověka, byl pohnut v hloubi srdce slovem apoštola Pavla: Láska Kristova nás nutí (srov. 2 Kor 5,14). Chtěl ji tlumočit naprostou odevzdaností do služeb těch nejmenších a nejvíce opomíjených. Základním principem jeho díla bylo od začátku prokazovat všem křesťanskou lásku, která mu umožnila rozpoznat v každém člověku jeho velkou důstojnost, byť by stál na okraji společnosti. Pochopil, že koho potká utrpení a odmítání, je nakloněn uzavírat se do sebe, izolovat se a projevovat nedůvěru v samotný život. Vzít na sebe četná lidská utrpení znamenalo pro našeho světce vytvářet vztahy citové, důvěrné a spontánní blízkosti, což dalo vznik celým organizačním strukturám, které tuto blízkost usnadňují oním rodinným stylem, který trvá dodnes.

Navrátit osobní důstojnost znamenalo pro svatého Josefa Benedikta Cottolenga opětovně ustavit a docenit všechno lidské: od základních psychologicko-sociálních, morálních a duchovních potřeb, od rehabilitace fyzických funkcí až ke hledání smyslu života. Vedl člověka tak, aby se stále cítil živou součástí církevního společenství i sociálního tkaniva. Jsme vděčni tomuto velkému apoštolovi lásky, protože setkáme-li se při návštěvě těchto míst s každodenním utrpením ve tvářích a údech mnoha našich bratří, kteří jsou zde přijímáni jako ve svém domě, zakoušíme nejhlubší hodnotu i význam utrpení a bolesti.

Drazí nemocní, konáte důležité dílo, když žijete svá utrpení ve spojení s ukřižovaným a vzkříšeným Kristem, účastníte se mystéria jeho utrpení za spásu světa. Obětováním své bolesti Bohu skrze Krista můžeme spolupracovat na vítězství dobra nad zlem, aby Bůh učinil plodnou naši oběť, náš úkon lásky. Drazí bratři a sestry, vy všichni, kdo jste tady, každý sám za sebe: nedomnívejte se, že stojíte mimo dění světa, ale považujte se za cenné kamínky překrásné mozaiky, kterou Bůh jako velký umělec denně utváří i s vaším přispěním. Kristus, který zemřel na kříži, aby nás spasil, se nechal přibít na dřevo, aby z tohoto znamení smrti mohl rozkvést život v celé své nádheře. Tento dům je jedním ze zralých plodů Kristova kříže a vzkříšení a ukazuje, že utrpení, zlo a smrt nemají poslední slovo, protože ze smrti a utrpení může povstat život. Příkladně to dosvědčil jeden z vás, kterého bych rád zmínil: ctihodný bratr Luigi Bordino, nádherná postava řeholního ošetřovatele.

Na tomto místě tedy lépe chápeme, že přijal-li Kristus lidské utrpení, nic nebude ztraceno. Motto tohoto slavnostního výstavu Turínského plátna: ?Passio Christi.Passio hominis? lze pochopit především tady. Prosme ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána, aby osvítil naši každodenní pouť světlem své tváře; aby osvítil náš život, přítomnost i budoucnost, bolest a radost, námahy a naděje, celého lidstva. Vám všem, drazí bratři a sestry, na přímluvu Panny Marie a svatého Josefa Benedikta Cottolenga uděluji ze srdce své požehnání: ať vás posílí a potěší ve zkouškách a vymůže vám každou milost, která přichází od Boha, původce a dárce každého dokonalého daru.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV