22.3.2010 

Biskupové Skandinávie dnes zahájili svou návštěvu ad limina. Do Skandinávské biskupské konference patří pět zemí: Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko a Island. Katolíci v těchto zemích tvoří malou menšinu, nedosahující ani 3%. O situaci církve v regionu severní Evropy hovoří předseda Biskupské konference Skandinávie, Stockholmský biskup mons. Anders Arborelius:

?Většina katolíků ve Skandinávii jsou původem cizinci a jejich počet díky imigraci každý rok roste. Přicházejí katolíci z Polska, Litvy, Latinské Ameriky, Afriky a Blízkého východu. Přišlo sem mnoho křesťanů z Iráku. Je pro nás tedy velkým úkolem sjednotit všechny tyto lidi pocházející z mnoha různých zemí. V jedné malé farnosti u nás můžete najít věřící z 50 i více různých národů. A my se jim snažíme pomoci vyrůst a vytvořit jedno církevní společenství.?

Jaká je u vás situace s povoláními?

?Vzhledem k tomu, že naše země jsou imigračními zeměmi, nemáme dostatek vlastních povolání, abychom pomáhali všem, kdo k nám přicházejí, a závisíme na kněžích za zahraničí. Ale každý rok je vysvěcen nějaký skandinávský kněz a dost dobré jsou počty povolání do kontemplativních klášterů. Pokud jde však o povolání do ženských řeholních institutů činného života, je to velmi malé číslo.?

Společnost ve Skandinávii je velmi sekularizovaná. Jak této situaci místní církev čelí?

?Je to kontext, ve kterém žijeme, a naším každodenním úkolem je snažit se být svědky víry v převážně sekularizované společnosti. Nicméně, v poslední době zaznamenáváme, že zájem o náboženství stoupl. V novinách se mluví o modlitbě, o Bohu a o Církvi. Je sice pravda, že často velmi kritickým způsobem, ale alespoň se o mluví. Předtím byla situace výrazně jiná, protože otázky o náboženství nebyly kladeny, nemluvilo se o něm. Dnes se o něm diskutuje hodně a lidé jsou otevřenější víc než si myslíme. To pro nás příležitost hlásat lidem ve Skandinávii evangelium.?

Co v nich zanechala historická návštěva Jana Pavla II. ve Skandinávii v roce 1989?

?Otevřela mnohé dveře: společnost si uvědomila, že katolicismus v našich zemích existuje a myslím, že především pro některé jiné křesťanské skupiny to byl celkem objev. Jak kdosi vtipně poznamenal ? všimli si, že katolíci jsou také křesťané.?

Během května proběhne kongres o rodině, který bude pořádat Skandinávská biskupská konference...

?Pro nás je ve společnosti nejdůležitější právě rodina. Ta je zde kvůli převládající individualistické ideologii velmi oslabená. Máme za to, že klást rodinu na první místo je také evangelizací. Je tu mnoho lidí, kteří se cítí opuštěni, a mezilidské vztahy se velmi zkomplikovaly. Jsme přesvědčeni, že křesťanský pohled na rodinu může zásadně přispět k rozšíření evangelia ve skandinávských zemích.?

Jaké jsou vaše vztahy s ostatními křesťanskými církvemi, zvlášť s luteránskou?

?S luteránskou církví jsme nedávno uzavřeli debatu o Nauce o ospravedlnění. Byla to společná švédsko-finská iniciativa a závěrečný dokument bude už brzy zveřejněn. Myslím, že v tomto bodě jsme si velmi blízko. Je to prorocké znamení. S některými dalšími otázkami to bude složitější. Například, když luteránská církev ve Švédsku uznala homosexuální manželství, byl to pro ekumenismus v naší zemi tragický okamžik. Ale musíme pokračovat v hledání společných bodů dialogu. Za významnou změnu můžeme označit, že hodně církví bylo kdysi anti-katolických a dnes nacházíme mnoho společných témat, na kterých můžeme stavět. S Pravoslavnou církví a s ostatními východními církvemi, které jsou v našich zemích přítomné máme samozřejmě společného hodně. Ekumenismus je pro naše země naléhavou otázkou, neboť křesťanů je málo a je potřeba dokázat, že máme společnou víru v Krista. Mnoho lidí mimo církve hovoří o konfliktech mezi křesťany.?

A co ostatní náboženství, například islám, jaká je spolupráce?

?Počet muslimů ve Švédsku hodně vzrostl. Například v Malmö navštěvuje více lidí mešity než luteránské kostely. Je tedy velmi důležité s muslimy navázat dialog, hovořit o různých otázkách. A víme, že na některé z nich máme stejné názory. Například muslimové neuznávají homosexuální manželství a souhlas existuje i v dalších etických otázkách. Takže bych řekl, že přítomnost muslimů v našich zemích přinesla také posílení náboženského prvku v naší společnosti. Naše sekularizovaná společnost neví jak s touhle situací naložit, ale křesťané by mohli být mostem mezi touto společností a muslimy, přicházejícími z jiných zemí. Máme některé iniciativy na podporu kontaktů mezi křesťany a muslimy. Samozřejmě, existují také problémy, například křesťané, kteří uprchli z Iráku, kde byli pronásledováni, k tomu mají velký odpor kvůli tomu, jak s nimi islámistické skupiny zacházely. Stojíme tedy před velkou výzvou: snažit se o co nejhlubší dialog s islámem a dalšími náboženskými společenstvími. Například s židovskou obcí máme skvělé vztahy. Ve Švédsku například mají katolíci a židé podobné dějiny menšiny bojující za rovná práva.?

Říká hovoří předseda Biskupské konference Skandinávie mons. Anders Arborelius.

Markéta Šindelářová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.