9.11.2009
Již dříve ohlášená apoštolská konstituce Benedikta XVI. Anglicanorum coetibus byla dnes zveřejněna. Nese papežův podpis ze dne 4. listopadu. ?Duch svatý podnítil v poslední době skupiny anglikánů, kteří několikrát - i společně - naléhavě žádali o přijetí do plného katolického společenství, a tento Apoštolský stolec laskavě jejich žádost přijal.? Tak vysvětluje první věta zmíněné konstituce důvod jejího vzniku. ?Petrův nástupce - čteme dále v konstituci -, který má od Pána Ježíše mandát ručit za jednotu biskupů, předsedat universálnímu společenství a hájit je, nemůže neustanovit prostředky k tomu, aby tato svatá tužba mohla být uskutečněna.?
Dnes zveřejněnou apoštolskou konstituci, která je právě takovýmto prostředkem, doplňují také tzv. Komplementární normy, vydané Kongregací pro nauky víry, které určují způsob její praktické aplikace, totiž ustanovení takzvaných personálních ordinariátů: nových institucí, které se z hlediska kanonického práva budou podobat diecézím, třebaže budou existovat v rámci území biskupské konference dané země, tedy jakoby napříč několika diecézemi. Každý personální ordinariát bude mít ipso iure právní subjektivitu podobnou té, kterou má diecéze. Personální ordinariát bude tvořen věřícími laiky, kleriky a instituty zasvěceného života, kteří patřili původně do anglikánského společenství a kteří písemně vyjádřili svou touhu po plném společenství s katolickou církví. Anebo těmi, kteří přijmou svátosti křesťanské iniciace (křest, biřmování, eucharistie) v rámci samotné působnosti personálního ordinariátu. V čele těchto personálních ordinariátů bude stát buď biskup nebo kněz, kterého jmenuje Svatý otec a který bude členem biskupské konference dané země a bude úzce spolupracovat s biskupem, na jehož území bude ordinariát působit. Autentickým vyjádřením katolické víry bude pro členy těchto ordinariátů Katechismus katolické církve.
Je známo, že anglikánské společenství, které je samo o sobě velice různorodé, nemá kněžskou ani biskupskou službu vázánu na celibát a nemá ani apoštolskou posloupnost, takže svátost kněžství mohou jeho členové přijmout teprve po začlenění do katolické církve. Role celibátu však zůstává platná i pro nové personální ordinariáty, které však mohou v konkrétních případech ženatých mužů žádat o výjimku, aby jim bylo uděleno kněžské, nikoli ovšem biskupské svěcení. Bývalí anglikánští biskupové, pokud jsou ženatí, budou moci na základě výjimky Apoštolského stolce obdržet jenom kněžské svěcení. Takovouto výjimku, kterou Svatý stolec aplikuje již od dob Pia XII., však mohou obdržet pouze ti, kteří žijí v řádném manželství, tedy nejsou rozvedení a znovu ženatí. Výjimka se nevztahuje rovněž na katolické kněze, kteří přešli k anglikánům a oženili se.
Dalším tématem je liturgie. Apoštolská konstituce stanoví, že personální ordinariáty mohou kromě Římského ritu, tedy v řádné či mimořádné formě, slavit eucharistii, svátosti, liturgii hodin a další obřady podle liturgických knih, jež jsou vlastní anglikánskému společenství a schválené Svatým stolcem. Tak je ponechána možnost uchovat anglikánské pastorační, duchovní a liturgické tradice.
Za zmínku stojí, že největší anglikánská skupina, která již dříve vyjádřila touhu po plném společenství, tzv. Traditional Anglican Communion, čítající přibližně půl milionu osob, slaví eucharistii v podobě velmi podobné oné starší, mimořádné formě Římského ritu, užívané hlavně před liturgickou reformou z roku 1970, zejména co se týče společného postoje kněze a lidu při mši, který bývá - z hlediska teologické terminologie nepřesně - vyjadřován výrazem ?sloužit zády k lidu?.
Ekumenický význam Apoštolské konstituce Anglicanorum coetibus shrnul pro Vatikánský rozhlas konzultor Kongregace pro nauku víry, rektor Gregoriánské univerzity O. Gianfranco Ghirlanda SJ:
?Z ekumenického hlediska jde o celkové vyústění cesty vzájemných vztahů mezi katolickou církví a anglikánským společenstvím, která postupně přivedla tyto skupiny k reflexi. Uzrál tak určitý aspekt křesťanské víry, totiž že určitý střed jednoty je nezbytný a to takový střed jednoty, který ustanovil Ježíš Kristus, tzn. Petrovský primát. Je zde tedy patrno určité zrání ve víře. Nejde o pouhý formální akt nebo nespokojenost s existencí v anglikánském společenství, nýbrž o dozrání, týkající se primátu, smyslu primátu jakožto strážce apoštolské Tradice.?
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.