Vzpomínka na zesnulé blízké nám pomáhá přiblížit se Kristu

2.11.2009 

Památka všech věrných zemřelých je spojena s pastorační iniciativou sv. Odila, opaty z Cluny z 10.století. V této době existovalo tisíc benediktinských klášterů, které patřily pod Cluny, což přispělo k širokému rozšíření této památky v mnoha částech Evropy. Později roku 1311 byla památka věrných zemřelých oficiálně stanovena Římem. Církev však pěstovala hlubokou vzpomínku na zemřelé již od svého počátku. Jsou ostatně připomínáni v eucharistické modlitbě při každé mši svaté. Kromě toho byla také duchovní péče o zesnulé, jako jeden ze skutků duchovního milosrdenství, podstatou mnoha Bratrstev, která vznikala v různých dobách a z nichž mnohá existují dosud.

Představitel takovéhoto bratrstva, které se v Římě věnuje tomuto druhu charity ve vztahu k zesnulým, Don Antonio Interguglielmi, Vatikánskému rozhlasu vyprávěl o tom, jaký smysl má činnost tohoto bratrstva a všeobecněji vzpomínka na zesnulé:

?Musí nás především vést k tomu, žít každodenní život s velkou nadějí a vědět přitom, že naše putování časem není stárnutí, není to postupné ubývání zdraví, nýbrž přibližování se k plnosti, k Pánu, který nás očekává. Musíme objevovat každým dnem a stále více blízkost Ježíše Krista, jemuž jsou právě zesnulí nejblíže. A patří-li již naši blízcí mezi zesnulé, naše touha po setkání s Pánem sílí. Každý den se potýkáme s těžkostmi, omezeními, obavami a problémy, přičemž v sobě nosíme tuto touhu po plnosti. Touha bude naplněna až v setkání s Pánem, ale lze ji tímto způsobem zakoušet.?

Vzpomínka na zesnulé však vzbuzuje spíše smutek, nostalgii. Jak prožívat tuto vzpomínku křesťansky?

?Lidsky prožíváme vždycky bolest, protože jsme zbaveni blízkosti našich drahých, s nimiž jsme sdíleli mnohé; zakoušeli jsme radost a nyní jsme odloučeni. Už je nevidíme. Existuje však ona nevyslovitelná blízkost, ba dokonce možnost být jim nablízku ještě více. To se uskutečňuje ve svátostech, zejména při mši svaté. Zde můžeme vstoupit do společenství, i když postrádáme onu pozemskou, viditelnou blízkost. Jsou vedle nás, protože jsou v Pánu, a vlastně nám právě proto jakoby pomáhají být skrze eucharistii nablízku Pánu, našemu jedinému Spasiteli.?

Říká na Don Antonio Interguglielmi.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.