Rádio Vaticana

Benedikt XVI. se modlil u hrobů svých předchůdců na Petrově stolci

2.11.2009

Všichni věřící navštěvují v těchto dnech hřbitovy a modlí se za své zesnulé blízké. Benedikt XVI. se dnes v podvečer odebral do krypt Vatikánské baziliky k soukromé modlitbě za své předchůdce na Petrově stolci.

Včera během své polední promluvy před modlitbou Anděl Páně Svatý otec nabádal, aby tento den byl prožíván v ?autenticky křesťanském duchu?, tedy ve světle velikonočního tajemství. V tomto duchu Benedikt XVI. během svého pontifikátu hovořil o památce všech věrných zemřelých již vícekrát: ?Již apoštol Pavel, když psal prvotním komunitám, vybízel věřící, ?aby netruchlili tak jako ostatní, kdo nemají naději?. ?Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých - píše ? věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli (1 Sol 4,13-14). Také dnes je nezbytné evangelizovat skutečnost smrti a života věčného, skutečnosti obzvláště vystavené pověrám a synkretismům, aby křesťanská pravda nebyla zaměňována za mytologie nejrůznějších druhů.? (Angelus, 2.11.2008)

Moderní člověk si totiž nezřídka odmítá připouštět samotnou myšlenku na smrt:

?Očekává ještě moderní člověk věčný život anebo má za to, že patří mezi již překonané mytologie? V této době jsme mnohem více než v minulosti natolik pohlcováni pozemskými záležitostmi, že je někdy nesnadné myslet na Boha jako na hlavního aktéra dějin i samotného našeho života.? (Generální audience 2.11.2005)

Bůh však přece existuje, i když v něho nevěříme, a s Ním a v Něm i onen svět. Církev proto vybízí věřící, aby svým blízkým zesnulým nabízeli účast na mši, modlitbu, odpustky a svá každodenní strádání i námahy, aby se mohli ?zcela očištěni? účastnit života věčného. Avšak, co je to život věčný?

?Věčný život pro nás křesťany neoznačuje pouze život, který trvá bez konce, nýbrž novou kvalitu existence, plně ponořené do lásky Boha, který osvobozuje od zla a od smrti a staví nás do společenství se všemi bratry a sestrami, kteří se podílejí na téže Lásce.? (Angelus, 1.11.2006)

Tváří v tvář smrti zní:

?Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou?, říká nám Pán; má ruka tě podpírá. Ať už bys padl kdekoli, padneš do mých rukou a budu přítomen i v branách smrti. Tam, kde tě nikdo nemůže doprovodit a kam si nemůžeš nic vzít, čekám tě já, abych ti proměnil temnoty ve světlo. Křesťanská naděje však není nikdy jenom individuální; je vždycky také nadějí pro druhé. Naše životy jsou hluboce vzájemně propojeny, a dobro i zlo, které konáme, dotýká se vždycky také druhých. Modlitba duše putující světem tak může pomoci duši, která se po smrti očišťuje. Proto nás dnes církev zve k modlitbám za naše drahé zemřelé a k návštěvě jejich hrobů na hřbitovech.? (Angelus 2.11.2008)

Milan Glaser