6.9.2009 

Viterbo je starobylá diecéze ze 6.století, která má těsný vztah k římskému papeži. Nejen zeměpisnou blízkostí, protože je vzdálena od Říma asi 80 km, ale především historickými vazbami. Ve Viterbu se celkem pětkrát konala volba Petrova nástupce, včetně té nejdéle trvající, ze které až po 33 měsících vzešel roku 1272 papež Řehoř X. Ten pak stanovil přísná pravidla papežské volby. Právě před Palácem Papežů se konalo první setkání Benedikta XVI. s obyvateli Viterba. Po uvítání místním starostou si Benedikt XVI. prohlédl papežský palác i známý sál ?cum clave?. Odtud se pak odebral do údolí Valle Faul pod Palácem Papežů, kde na něj čekalo přibližně 15 tisíc věřících. Tady Petrův nástupce slavil eucharistickou bohoslužbu. Na konči mše svaté pak Kristův náměstek pronesl svou pravidelnou promluvu před modlitbou Anděl Páně:

"Drazí bratři a sestry,
Na závěr této velkolepé eucharistické slavnosti znovu děkuji Pánu, že mi dopřál radost uskutečnit tuto pastorační návštěvu vašeho diecézního společenství. Přišel jsem mezi vás, abych vás povzbudil a utvrdil ve věrnosti Kristu, jak to ostatně naznačuje vámi zvolené motto mé návštěvy: ?Utvrzuj své bratry? (Lk 22,31). Těmito slovy se Ježíš obrátil na apoštola Petra během Poslední večeře, když mu svěřoval poslání být zde na zemi pastýřem celé jeho církve.

Vaše diecéze se po mnoho staletí vyznačuje jedinečným citovým poutem a společenstvím s Petrovým nástupcem. Měl jsem možnost si to uvědomit při návštěvě Paláce papežů a zejména tzv. sálu ?konkláve?. Rozlehlé území antické Tuscie je rodištěm svatého Lva Velikého, který poskytl velkou službu pravdě v lásce prostřednictvím neúnavného hlásání slova, jak to dosvědčují jeho Homilie a jeho Listy. Blera je zase rodištěm papeže Sabiniana, nástupce svatého Řehoře Velikého a v Canino se narodil Pavel III. Viterbo bylo ve druhé polovině 13.století vybráno za sídlo římských papežů; zde bylo zvoleno pět mých předchůdců a čtyři z nich jsou zde pohřbeni; více než 50 jich toto město navštívilo, poslední z nich byl před 25 lety Boží služebník Jan Pavel II. Tato čísla mají historický význam, ale chtěl bych na nich zdůraznit především duchovní hodnotu. Viterbo je právem nazýváno ?Městem Papežů? a to je pro vás velký podnět k tomu, abyste žili a dosvědčovali křesťanskou víru, tutéž víru, za niž dali svůj život svatí mučedníci Valentin a Hilarius, jejichž ostatky uchovává vaše katedrála a kteří jsou prvními v dlouhé řadě světců, mučedníků a blahoslavených vašeho kraje.

?Utvrzuj své bratry?: toto Pánovo pozvání dnes vnímám jako výzvu, jež je mi adresována se zvláštní intenzitou. Modlete, drazí bratři a sestry, abych mohl plnit vždy věrně a s láskou poslání Pastýře celého ovčince Kristova (srov.

Jan 21,15). Ujišťuji vás svou ustavičnou modlitbou k Pánu za vaše diecézní společenství, aby různé jeho výrazy, z nichž jsem mohl obdivovat symbolické ztvárnění nové vstupní brány Dómu, směřovaly ke stále plnější jednotě a bratrskému společenství, což jsou neodmyslitelné podmínky způsobu, jak nabízet světu účinné evangelní svědectví. Tyto úmysly svěřím odpoledne Panně Marii při návštěvě poutního místa Madonna della Quercia. A nyní, modlitbou, která připomíná její ?ano? k andělovu poselství, prosme Ji, aby neustále udržovala naši víru při síle a radosti."

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy před Angelus je ZDE

V souvislosti s Viterbem nelze nezmínit, jeden typický, zdejší projev lidové zbožnosti, který se koná každoročně 3. září v předvečer svátku sv. Růženy z Viterba, patronky města, a přitahuje do Viterba pravidelně tisíce turistů a poutníků. Obyvatelé města si v ten den připomínají přenesení ostatků sv. Růženy, ke kterému došlo po jejím svatořečení ve 13.století. Děje se to velice efektním, zarážejícím, možná až bizardním způsobem. Je přitom totiž ručně přenášena 30 metrů vysoká a nejméně deset tun vážící konstrukce tzv. ?Macchina di Santa Rosa?, na jejímž vrcholu je umístěna socha světice. Konstrukce z různých materiálů je vyráběna a obměňována každých pět let podle přesných požadavků. Čestná je funkce nosičů, kteří se nazývají ?facchini?. Celkem 150 se jich najednou podílí na přenášení, takže každý muž nese na svých ramenou kolem 100 kg váhy. Jdou těsně semknuti v devíti řadách a jsou přesně koordinováni speciálními povely, protože pád konstrukce, k čemuž ostatně několikrát během staletí skutečně došlo, by s největší pravděpodobností způsobil smrt nosičů i přihlížejících diváků, kteří lemují asi 1200 metrů dlouhou trasu. Nosiči, ?facchini? ji urazí s pěti zastávkami přibližně za dvě hodiny a než se vydají na cestu, přijímají od místního biskupa požehnání in articulo mortis, tedy zvláštní požehnání pro případ smrti. Celá tato, jak se dnes říká, adrenalinová akce, probíhá po setmění, aby vynikla svítící Macchina svaté Růženy putující ulicemi Viterba, sledují ji desetisíce lidí a přenáší ji také televize. Tato tradice stmeluje obyvatele Viterba přibližně od 15.století.

Benedikt XVI. se odpoledne zastavil také v kostele sv. Růženy, aby uctil neporušené ostatky této světice. Viděl přitom také konstrukci Macchina di Santa Rosa, která je umístěna před jejím kostelem a pozdravil se s nosiči.

Odpoledne se pak Benedikt XVI. vydal k mariánské svatyni Madonna della Quercia, spolupatronky města, kde následovalo setkání se 120 řeholnicemi z dvanácti kontemplativních klášterů z území diecéze Viterbo.

PROMLUVA Benedikta XVI. k řeholním sestrám ZDE

Po setkání s řeholnicemi se Benedikt XVI. odebral do Bagnoregia, rodiště svatého Bonaventury. Dílu tohoto významného scholastického autora ze 13. století věnoval roku 1957 tehdejší profesor teologie Joseph Ratzinger svou habilitační práci nazvanou ?Svatý Bonaventura a teologie dějin?. Není proto divu, že Benedikt XVI. přijal pozvání také do tohoto nepatrného městečka, vzdáleného necelých 30 km od Viterba a obývaného jen několika stovkami lidí. Na náměstí před konkatedrálou sv. Mikuláše, Donata a Bonaventury, kde nejprve uctil ostatky sv. Bonaventury, pak promluvil o jeho významu.

?Není snadné syntetizovat rozsáhlou filosofickou, teologickou a mystickou nauku, kterou nám zanechal sv. Bonaventura. V tomto Kněžském roce bych rád pozval zvláště kněze, aby vstoupili do školy tohoto velkého Učitele církve, aby prohloubili jeho nauku moudrosti, zakořeněné v Kristu. Každý krok své spekulace a mystického úsilí směřuje k moudrosti, která rozkvétá ve svatosti, a přechází po stupních, které začínají od moudrosti, kterou nazývá ?jednotvárnou? a týká se základních principů poznání, přes ?moudrost mnohotvárnou?, která spočívá v tajemné řeči Bible, k ?moudrosti všeobjímající?, která rozpoznává v každé stvořené skutečnost odlesk Stvořitele, až k ?moudrosti beztvaré?, tedy zkušenosti niterného mystického kontaktu s Bohem, kdy intelekt člověka vyústí do ticha nekonečného Tajemství (srov. J. Ratzinger, San Bonaventura e la teologia della storia, Ed. Porziuncola, 2006, str.92). Při vzpomínce na tohoto zahloubaného hledače a milovníka moudrosti bych rád vyjádřil povzbuzení a úctu ke službě, kterou jsou teologové v církevním společenství povoláni vykonávat vzhledem k víře, která hledá porozumění, oné víře, která je ?přítelkyní inteligence? a která se stává novým životem podle Božího plánu.
?
Svatý Bonaventura byl poslem naděje. Krásný obraz nacházím v jednom z jeho adventních kázání, kde přirovnává pohyb naděje k letu ptáka, který rozpíná křídla, pokud možno co nejvíce do šířky, a aby se pohnul zapojí všechny své síly. V jistém smyslu tak sám ze sebe činí pohyb, aby vzlétl a letěl. Doufat znamená letět, říká svatý Bonaventura. Naděje vyžaduje, aby se všechny naše údy daly do pohybu a zamířily vzhůru k opravdové výši našeho bytí, k příslibům Boha. Kdo doufá ? tvrdí ? ?musí pozvednout hlavu, obrátit své myšlenky vzhůru, do výše naší existence, tj. k Bohu? (Sermo XVI, Dominica I Adv., Opera omnia, IX, 40a).
?
Kéž nám svatý Bonaventura pomůže ?rozepnout křídla? naděje a podnítí nás, abychom byli jako on neustálými hledači Boha, opěvovateli krás stvoření a svědky oné Lásky a oné Krásy, která ?hýbe vším?.

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. je ZDE

Z Bagnoregio se Svatý otec kolem 19 h vydal vrtulníkem zpět do Castel Gandolfa.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.