Rádio Vaticana

Pán nezmizel, ale je přítomen nově

24.5.2009

Homilie Benedikta XVI. při mši sv., Cassino

Drazí bratři a sestry,

?Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.? (Sk 1,8). Těmito slovy se Ježíš loučil s apoštoly, jak jsme slyšeli v prvním čtení. A vzápětí svatopisec dodává, že ?byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí? (Sk 1,9). A tajemství Nanebevstoupení dnes slavíme. Co nám však chce sdělit Bible a liturgie tím, že Ježíš ?byl vyzdvižen?? Smysl tohoto sdělení je srozumitelný nikoli na základě jednoho textu, ba ani ne jednoho spisu Nového zákona, ale pozorného naslouchání celému Písmu svatému. Užití slova ?vyzdvihnout? má ve skutečnosti starozákonní původ a vztahuje se ke slavnostnímu uvedení na trůn. Kristovo Nanebevstoupení tedy v první řadě znamená, že ukřižovaný a vzkříšený Syn člověka se ujímá královské vlády Boha nad světem.

Je tu však hlubší smysl, jenž není bezprostředně vnímatelný. V úryvku ze Skutků apoštolských se nejprve praví, že Ježíš byl ?vyzdvižen? (v.9), a potom se dodává že ?byl vzat? (v.11). Událost je popisována nikoli jako cesta vzhůru, nýbrž jako skutek moci Boha, který uvádí Ježíše do prostoru božské blízkosti. Zmínka o oblaku, který ?jim ho vzal z očí? (v.9), odkazuje na prastarý obraz starozákonní teologie, a řadí tak vyprávění o Nanebevstoupení do dějin Boha Izraele, počínaje oblakem na Sinaji a nad stánkem úmluvy na poušti až k zářivému oblaku na hoře Proměnění. Představit Pána zahaleného v oblacích poukazuje nakonec na stejné tajemství, které je vyjádřeno obratem ?sedět po pravici Boží?. V Kristu, který vystoupil na nebesa, lidská bytost neslýchaným a novým způsobem vstoupila do intimity Boha; člověk má od nynějška navždy prostor v Bohu. ?Nebe? neznamená místo nad hvězdami, ale něco mnohem smělejšího a vznešenějšího: ukazuje Krista, božskou Osobu, která plně a navždy přijímá lidství, Toho, v němž jsou Bůh a člověk neoddělitelně navždy sjednoceni. A my se blížíme k nebi, ba dokonce vstupujeme do nebe v míře, jakou se přibližujeme k Ježíši a vstupujeme s Ním do společenství. Dnešní slavnost Nanebevstoupení nás tedy zve ke hlubokému společenství s Ježíšem usmrceným, vzkříšeným a neviditelně přítomným v životě každého z nás.

Z tohoto hlediska pak chápeme, proč evangelista Lukáš tvrdí, že se po Nanebevstoupení apoštolové vrátili do Jeruzaléma ?s velikou radostí? (24,52). Příčina jejich radosti spočívá v tom, že to, co se stalo s Ježíšem, není jeho vzdálením. Nyní měli dokonce jistotu, že Ukřižovaný-Vzkříšený je živý, a v Něm, že byly lidstvu navždy otevřeny brány života věčného. Jinými slovy, Jeho Nanebevstoupení s sebou nepřineslo Jeho dočasnou absenci ve světě, ale spíše bylo zahájením nové, definitivní a nepotlačitelné formy Jeho přítomnosti na základě Jeho podílu na královské moci Boha. Právě na nich, na učednících, zapálených mocí Ducha svatého, bude, aby učinili vnímatelnou jeho přítomnost svým svědectvím, kázáním a misijním nasazením. Nanebevstoupení Páně by mělo naplňovat také nás klidem a nadšením, stejně jako naplnilo apoštoly, kteří se z Olivové hory vrátili ?s radostí?. Stejně jako oni i my přijměme výzvu ?dvou mužů v bělostných šatech?. Nesmíme zůstat hledět k nebi, ale pod vedením Ducha svatého musíme jít a všude hlásat spasitelnou zvěst o smrti a vzkříšení Krista. Provázejí nás a jsou nám útěchou slova Jeho samého, jimiž se končí evangelium svatého Matouše: ?Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!? (Mt 28,19).

Drazí bratři a sestry, dějinný charakter tajemství zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Krista nám pomáhá uznat a pochopit transcendentní a eschatologickou situaci církve, která se nezrodila a nežije proto, aby nahrazovala svého ?chybějícího? Pána, ale spíše nalézá důvod svého bytí a svého poslání v Ježíšově neviditelné přítomnosti, která působí mocí jeho Ducha. Jinými slovy bychom mohli říci, že církev neplní úkol připravovat návrat ?chybějícího? Ježíše, ale naopak žije a jedná, aby hlásala historicky a existenciálně jeho ?oslavenou přítomnost?. Počínaje Nanebevstoupením, kráčí každé křesťanské společenství na své pozemské cestě směrem k dovršení mesiášských příslibů, je živeno Božím Slovem a syceno Tělem a Krví svého Pána. Toto je situace církve, která - jak připomíná 2.vatikánský koncil ? ?při svém putování prochází mezi pronásledováními ze strany světa a útěchami od Boha a hlásá kříž Páně a jeho smrt, dokud on nepřijde? (Lumen gentium, 8). Bratři a sestry, tohoto drahého diecézního společenství, dnešní slavnost nás vybízí k upevnění naší víry ve skutečnou Ježíšovu přítomnost; bez Něho nemůžeme v našem životě a v našem apoštolátu vykonat nic účinného. On, jak připomíná ve druhém čtení apoštol Pavel, je tím, který ?jedny určil za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné pak za pastýře a učitele, aby dělalo pokroky Kristovo Tělo?, tedy církev. A to ?dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna?, protože je jediné společné povolání, aby všichni ?byli jedno tělo a jeden duch, jedno vytoužené dobro, ke kterému jsme byli povoláni? (srov. Ef 4,4.11-12). Do této perspektivy zapadá moje dnešní návštěva, která si klade za cíl, jak připomněl váš pastýř, povzbudit vás ?k neustálému vytváření, zakládání a budování? diecézního společenství na Kristu. Jak? Jak to ukazuje sám svatý Benedikt, který žádá ve své Řeholi, aby nic nemělo přednost před Kristem: ?Christo nihil omnino praeponere? (LXII,11).

Proto děkuji Bohu za dobro, které koná vaše společenství pod vedením vašeho pastýře, otce opata Dom Pietro Vittorelliho, kterého srdečně zdravím a děkuji mu za jeho slova na uvítanou, která mi jménem všech adresoval. Spolu s ním zdravím mnišskou komunitu, přítomné biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice. Zdravím občanské a vojenské představitele, na prvním místě starostu, kterému děkuji za přivítání na tomto náměstí Piazza Miranda, které má ode dneška nést moje jméno. Zdravím katechety, pastorační asistenty, mládež a všechny, kteří různým způsobem přispívají k šíření evangelia v tomto kraji nabitém dějinami, který zakusil během druhé světové války momenty velkého utrpení. Jsou toho tichými svědky četné hřbitovy, které obklopují vaše obnovené město, a zejména hřbitov polský, německý a Commonwealth. Můj pozdrav patří také všem obyvatelům Cassina a blízkého okolí: každého, zvláště nemocné a trpící, srdečně zdravím a myslím na ně v modlitbě.

Drazí bratři a sestry, při této bohoslužbě cítíme ozvěnu výzvy svatého Benedikta, abychom měli srdce obrácené ke Kristu a nedávali přednost ničemu před Ním. Nebude nás to rušit, ale naopak přivádět ke stále většímu zapojení do budování společnosti, kde se solidarita vyjadřuje konkrétními znameními. Jak? Vám dobře známá benediktinská spiritualita navrhuje syntézu evangelního programu mottem ora et labora et lege, modlitba, práce a kultura. Nejprve modlitba, která je nejkrásnějším dědictvím mnichů po svatém Benediktovi, ale také vaší místní církve, vašeho kléru z větší části formovaného v diecézním semináři, který po staletí sídlí v samotném Montecassinském opatství, seminaristů, mnoha vychovatelů a benediktinských ?obnovitelů? a ve vašich farnostech a ve vás všech, kteří žijete v tomto kraji. Ze všech míst a obcí této diecéze můžeme obdivovat onen neustálý odkaz k nebi, kterým je klášter na Montecassino, kam každoročně přicházíte v procesí o vigilii Letnic. Modlitba, k níž zve mnichy každé ráno zvon svatého Benedikta svým sytým hlasem, je jakousi mlčenlivou stezkou, která vede přímo k srdci Boha; je to dech duše, z něhož se nám dostává pokoje uprostřed bouří života. Ve škole svatého Benedikta mniši kromě toho stále pěstují zvláštní lásku ke Slovu Božímu při lectio divina, jež je dnes pro mnohé společným pokladem. Vím, že vaše diecézní církev, která si osvojila indikace Italské biskupské konference, věnuje velkou péči biblickému prohlubování, ba dokonce zavedla studijní kurs Písma svatého, který se letos věnuje evangelistovi svatému Markovi a příští čtyři roky bude pokračovat, aby se, dá-li Bůh skončil diecézní poutí do Svaté země. Kéž pozorné naslouchání božskému Slovu živí vaši modlitbu a činí z vás proroky pravdy a lásky v chórovém nasazení pro evangelizaci a humanizaci.

Dalším stěžejním bodem benediktinské spirituality je práce. Humanizovat svět práce je typickým znakem duše mnišství. Usiluje o to i vaše společenství, které se snaží stát po boku mnoha dělníkům velkého průmyslového závodu v Cassino a dalších přilehlých podniků. Vím, jak vážná je situace mnoha dělníků. Vyjadřuji svou plnou solidaritu těm, kteří žijí ve znepokojivé nejistotě, nezaměstnaným či propuštěným dělníkům. Pohroma nezaměstnanosti, která tíží tento kraj, vede zodpovědné představitele veřejných záležitostí, podnikatele a ty, kteří mají nějaké možnosti, aby za přispěním všech hledali nosná řešení krize zaměstnanosti a vytvářeli nová pracovní místa pro záchovu rodin. Jak v této souvislosti nezmínit, že rodina dnes naléhavě potřebuje být chráněna, poněvadž je silně ohrožována v samotných kořenech své instituce? Myslím dále na mladé lid, kteří s námahou hledají důstojnou pracovní náplň, která by jim umožnila budovat rodinu. Jim chci říci: nenechte se odradit, drazí přátelé, církev vás neopouští! Vím, že se 25 mladých z vaší diecéze loni účastnilo Světových dnů mládeže v Sydney. Važte si této mimořádné duchovní zkušenosti a buďte evangelním kvasem mezi vašimi přáteli a vrstevníky; mocí Ducha svatého se staňte misionáři tohoto kraje svatého Benedikta!

Nakonec patří k vaší tradici také pozornost ke světu kultury a výchovy. Proslulý archív a knihovna na Montecassino obsahuje nesčetná svědectví o nasazení mužů a žen, kteří rozjímali a usilovali o zlepšení duchovního i materiálního života člověka. Ve vašem opatství se lze přímo rukama dotýkat onoho quaerere Deum, tedy skutečnosti, že evropská kultura je výrazem hledání Boha a ochotou naslouchat Mu. Platí to i v naší době. Vím, že se na univerzitě a ve školách s tímtéž duchem snažíte stát nositeli poznání, hledání a nadšení pro budoucí nové generace. Vím také, že jste jako přípravu mojí návštěvy nedávno pořádali sympozium na téma výchovy, abyste ve všech probudili živý zájem předávat mladým lidem nezbytné hodnoty našeho lidského a křesťanského odkazu. V dnešní kulturní snaze směřující k vytvoření nového humanismu chcete ve věrnosti benediktinské tradici správně zdůraznit také pozornost vůči křehkému a slabému lidskému životu a k imigrantům. A jsem vám vděčný, že mi dáváte příležitost otevřít dnes Charitní dům, kde se konkrétními skutky buduje kultura pozorná k životu.

Drazí bratři a sestry! Není těžké zaznamenat, že vaše společenství, tato porce církve, která žije kolem Montecassino, je dědicem a nositelem poslání, proniknutého duchem svatého Benedikta, a hlásá, že v našem životě nikdo a nic nesmí Ježíšovi odnímat první místo; poslání budovat Kristovým jménem nové lidství ve znamení pohostinnosti a pomoci těm nejslabším. Kéž vám pomáhá a doprovází váš svatý patriarcha, spolu se svatou Scholastikou jeho sestrou, a ochraňují vás svatí patroni a zejména Maria, Matka církve a Hvězda naší naděje. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV