12.5.2009
Benedikt XVI. k biskupům ve Večeřadle, Jeruzalém
Drazí bratři biskupové,
drahý otče kustode,
jsem rád, že mohu pozdravit vás, ordináře Svaté země, v tomto Večeřadle, kde podle tradice Pán otevřel před svými vyvolenými učedníky své srdce a slavil s nimi velikonoční tajemství a kde Duch Svatý o Letnicích prvním učedníkům vnuknul, aby šli a hlásali radostnou zvěst. Děkuji otci Pizzaballovi za vřelá slova, kterými mě zde vaším jménem uvítal. Reprezentujete katolická společenství Svaté země, která jsou svojí vírou a zbožností jako hořící svíce a osvěcují posvátná místa křesťanů, poctěných kdysi přítomností Ježíše, našeho živého Pána. Toto zvláštní privilegium dává vám a vašemu lidu zvláštní místo v mém srdci jakožto Petrovu nástupci.
?Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti? (Jan 13,1). Večeřadlo připomíná Poslední večeři našeho Pána s Petrem a ostatními apoštoly a vybízí církev k rozjímání. S těmito pocity jsme se my, Petrův nástupce a nástupci apoštolů, shromáždili na tomto místě, kde Ježíš darováním svého těla a krve zjevil nové hloubky láskyplné smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem. Ve večeřadle se může tajemství milosti a spásy, které přijímáme a zároveň je máme hlásat a sloužit mu, vyjádřit pouze v kategoriích lásky. Protože on nás miloval jako první a milovat nás nepřestává, můžeme odpovědět láskou (srov. Deus caritas est, 2). Život nás křesťanů není pouhou lidskou snahou žít požadavky evangelia, jež jsou nám uloženy jako povinnosti. V Eucharistii jsme vtaženi do tajemství Boží lásky. Naše životy se stávají vděčným, něžným a aktivním přijetím darované síly lásky. Tato přetvářející láska, která je milostí a pravdou (srov. Jan 1,17), nás jako jednotlivce i jako komunity vybízí, abychom překonali pokušení uzavírat se do nás samotných v egoismu nebo netečnosti, v izolaci, v předsudcích či strachu, a velkoryse se darovali Pánu a druhým. To nás jako křesťanské komunity vede k tomu, abychom byli upřímně a odvážně věrní svému poslání (srov. Sk 4,13). V Dobrém Pastýři, který dává svůj život za své stádce, v Mistrovi, který myje nohy svým učedníkům, nalézáte, moji drazí bratři, vzor své vlastní služby Bohu, jenž šíří lásku a společenství.
Výzva ke společenství myslí a srdcí, jež se tak těsně pojí s přikázáním lásky a ústředním postavením Eucharistie v našich životech, má ve Svaté zemi zvláštní důležitost. Různé zde přítomné křesťanské církve představují bohatý a rozmanitý duchovní odkaz a jsou znamením mnoha forem vzájemné součinnosti evangelia a různých kultur. Připomínají nám také, že posláním církve je hlásat univerzální Boží lásku a shromažďovat zdaleka i zblízka všechny, kteří jsou od něho povoláni, aby se svými tradicemi a vlohami vytvářeli jedinou rodinu Boží. Nový duchovní impuls ke společenství v různosti v rámci katolické církve i s novým ekumenickým vědomím poznamenal naši dobu zejména od II. vatikánského koncilu. Duch něžně vede naše srdce k pokoře a pokoji, ke vzájemnému přijetí, porozumění a spolupráci. Tato vnitřní ochota k jednotě pod vlivem Ducha Svatého je rozhodující pro to, aby křesťané mohli plnit své poslání ve světě (srov. Jan 17,21).
Přítomnost křesťanů ve Svaté zemi a sousedních oblastech bude živá do té míry, nakolik církev přijme a bude šířit dar lásky. Tato přítomnost je životně důležitá pro dobro společnosti jako celku. Jasná Ježíšova slova o vnitřním spojení lásky k Bohu a lásky k bližnímu, o milosrdenství a soucitu, o mírnosti, pokoji a odpuštění jsou kvasem schopným přetvářet srdce a formovat jednání. Křesťané Blízkého východu spolu s ostatními lidmi dobré vůle přispívají jako věrní a zodpovědní občané navzdory těžkostem a omezením k podpoře a upevňování klimatu pokoje v různosti. Rád bych opakoval slova ze svého vánočního poselství roku 2006 katolíkům Blízkého východu: ?Uprostřed situace lidské nejistoty, každodenního utrpení, strachu a naděje, které prožíváte, vám chci vyjádřit svou srdečnou a osobní blízkost. Opakuji vašim komunitám slova Vykupitelova: ?Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království? (Lk 12,32)? (Poselství Benedikta XVI. katolíkům žijícím na Blízkém východě, 21. prosince 2006).
Drazí bratři biskupové, počítejte s mou podporou a povzbuzením při konání všeho, co je ve vaší moci, abyste pomohli našim křesťanským bratřím a sestrám setrvat tady v zemi svých předků a být posly a tvůrci pokoje. Cením si vašeho úsilí nabízet jim jako zralým a odpovědným občanům duchovní podporu, hodnoty a principy, které jim pomohou při plnění jejich role ve společnosti. Vyučováním, odbornou přípravou a dalšími sociálními a ekonomickými iniciativami je lze podpořit a zlepšit jejich situaci. Znovu vyzývám naše bratry a sestry celého světa, aby podpořili křesťanské komunity ve Svaté zemi i na Blízkém východě a ve svých modlitbách na ně pamatovali. Rád bych využil této příležitosti a vyjádřil svou vděčnost za služby, poskytované mnoha poutníkům a návštěvníkům, kteří přicházejí do Svaté země hledat inspiraci a obnovu ve stopách Ježíšových. Události evangelia, rozjímané v jeho historickém a zeměpisném prostředí, se stávají živými a barvitými, což napomůže jasnějšímu chápání významu Pánových slov a gest. Mnohé pamětihodné zkušenosti poutníků do Svaté země umožnila pohostinnost a bratrské vedení, které jim nabízíte zejména vy, bratři františkáni z Kustodie Svaté země. Rád bych vás ujistil, že v celé univerzální církvi se tato služba těší vážnosti a vděčnosti, a doufám, že i v budoucnu sem budou přicházet další zástupy poutníků.
Drazí bratři, obrátíme se nyní společně radostnou modlitbou k Marii, Královně nebes; vložme s důvěrou do jejích rukou blaho a duchovní obnovu všech křesťanů Svaté země, aby pod vedením svých pastýřů rostli ve víře, naději a lásce a vytrvali ve svém poslání šiřitelů společenství a pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.