9.4.2009 

Benedikt XVI. dnes dopoledne ve vatikánské bazilice sloužil mši se svěcením olejů. Na znamení společenství v kněžské službě koncelebrovali s římským biskupem a pastýřem univerzální církve také kardinálové, biskupové a na 1 600 kněží římské diecéze. Během této mše biskupové s kněžími svých diecézí po celém světě společně obnovují své kněžské sliby, a světí se oleje, které jsou pak během následujícího roku užívány při vysluhování svátostí křtu, biřmování, svěcení a pomazání nemocných.

Ve své homilii Svatý otec promluvil zvláště ke kněžím. Připoměl v ní Ježíšovu velekněžskou modlitbu: ?Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.? Co znamená, když Ježíš říká: ?Pro ně se zasvěcuji?. Copak Ježíš není sám o sobě ?Svatý Boží?, jak to vyznal Petr v rozhodující chvíli v Kafarnaum?

?Abychom tomu porozuměli, musíme především vyjasnit, co v Bibli znamenají slova ?svatý? a ?zasvětit, posvětit?. Slovem ?svatý? se opisuje především přirozenost Boha samého, jeho zcela výjimečný, božský způsob bytí, který je vlastní pouze Jemu. On je opravdu a autenticky Svatý v původním smyslu. Každá jiná svatost je od Něho odvozena, je účastí na jeho způsobu bytí. On je nejčistší Světlo, Pravda a Dobro bez poskvrny. Zasvětit něco nebo někoho proto znamená dát věc nebo osobu Bohu do vlastnictví, vyjmout ji z prostředí toho, co je naše, a vložit ji do jeho sféry, takže už nepatří k našim věcem, ale zcela Bohu. Zasvěcení tedy znamená odejmutí světu a odevzdání živému Bohu. Věc nebo osoba už pak nepatří nám, ba ani sobě samé, ale je ponořena v Bohu. Takovéto odejmutí věci a její odevzdání Bohu je pak také označováno slovem oběť: už není mým vlastnictvím, ale Jeho vlastnictvím. Ve Starém zákoně je odevzdání nějaké osoby Bohu, tzn. její ?zasvěcení?, totožné s kněžským svěcením a tím je definováno i samotné kněžství: je to změna vlastnictví, bytost odňatá světu je darována Bohu. Tímto jsou nyní naznačeny dva směry, jež jsou součástí procesu zasvěcení/posvěcení. Je to vyjití z kontextů světského života - ?být dán stranou? pro Boha. Není to však nějaká segregace. Být odevzdán Bohu znamená spíše prezentovat druhé. Kněz je odňat světským souvislostem a darován Bohu a právě tím je Bohem dáván k dispozici druhým, všem. Když Ježíš říká: ?Já se zasvěcuji?, činí ze Sebe zároveň kněze a oběť. Proto má Bultmann pravdu, když výraz ?zasvěcuji se? překládá slovem ?obětuji se?. Rozumíme nyní tomu, k čemu dochází, když Ježíš říká: ?Já se zasvěcuji pro ně?? Tímto úkonem zasvěcení se Ježíš - člověk Ježíš, který je jedno s Božím Synem ? odevzdává Otci pro nás. Je to vyjádření skutečnosti, že On je zároveň kněz i oběť. Zasvěcuji se ? obětuji se: tento propastný výraz, který nám dovoluje pohlédnout do hlubiny srdce Ježíše Krista, by měl být stále znovu předmětem naší reflexe. V něm je obsaženo celé tajemství našeho vykoupení. A obsahuje také původ církevního kněžství.?

?Posvěť je v pravdě? - to je vřazení apoštolů do kněžství Ježíše Krista. Pán žádá, aby je Bůh sám přitáhnul k sobě, do své svatosti. Žádá, aby je Bůh odňal jim samotným, vzal je do svého vlastnictví a umožnil jim plnit kněžskou službu ve světě, pokračuje Benedikt XVI. ve své homilii dopolední mše. Součástí ponořování se do Pravdy je modlitba. Modlit se, znamená putovat v osobním společenství s Kristem a předkládat Mu náš každodenní život, naše zdary i pády, naše námahy a naše radosti ? je to prostá prezentace nás samotných Jemu.

?Aby se z toho však nestala sebekontemplace, je důležité naučit se modlit bez přestání modlitbou církve. Slavit eucharistii znamená modlit se. Eucharistii slavíme správně, pokud svým myšlením a svým bytím vstupujeme do slov, které nám církev podává. (...) Jako kněží se slavením eucharistie stáváme těmi, kteří svou modlitbou dělají cestu modlitbě věřícím dneška??

Být ponořeni do pravdy a tak do svatosti Boha, pro nás znamená přijímat také vážnost pravdy; postavit se ve velkých i malých věcech proti lži, která je ve světě tak rozmanitými způsoby přítomna; přijmout námahu pravdy, protože v nás je přítomna její nejhlubší radost. Mluvíme-li o posvěcení v pravdě, nesmíme zapomenout ani na to, že v Ježíši Kristu jsou pravda a láska jedno, řekl Benedikt XVI. v závěru své homilie při dopolední mši svaté na Zelený čtvrtek.

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

Markéta Šindelářová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.