21.3.2009 

Druhý den v Angole zahájil Benedikt XVI. mší svatou pro biskupy, kněze, řeholníky, katechety a členy církevních hnutí. Během ní povzbudil Angolany ve víře, že Vzkříšený Kristus přemohl temné síly a vyzval je k evangelizaci, která přemáhá pověry a předsudky.
Eucharistická liturgie začala v 10 hodin v kostele sv. Pavla v Luandě. Chrám, který pojme půl druhého tisíce lidí, postavili kapucíni ve 30 letech minulého století. Od roku 1982 ho spravují salesiáni.
Po příchodu do chrámu, dříve než se odebral do sakristie, se Papež zastavil ke krátké adoraci před Nejsvětější svátostí. V úvodu liturgické slavnosti, která probíhala v portugalštině a v latině, pozdravil Benedikta XVI. biskup koadjutor z Lubanga a místopředseda místní biskupské konference, mons. Gabriel Mbilingi:

?Buďte vítán, Svatý otče! Vítejte učiteli pravdy, učiteli lásky a učiteli pravé svobody? oslovil Papeže biskup Mbilingi. Zdůraznil, že shromáždění kněží, zasvěcené osoby i laici působí v různých oblastech evangelizace, katecheze, vyučování, zdravotnictví, v péči o nejmenší i v politickém životě.
?Uvědomujeme si, že jsme jen slabé a křehké nástroje v rukou Boha, v němž má počátek naše misie, misie otevřená světu a mířící k srdci každé lidské bytosti, misie, která patří všem a všechny zahrnuje (... ) Svatý otče, mluvte k nám, orientujte nás, ukažte nám cesty, které mají vést naše kroky, abychom byli pastýři podle Božího srdce, po vzoru Ježíše, Dobrého pastýře, jehož náměstkem na zemi jste vy. (...) Utvrzujte nás v našem povolání a oživte naše poslání, v této chvíli, kdy Angola obrátila důležitý list svých dějin.?

Jak skloubit lidskou bídu a Boží milosrdenství? Benedikt XVI. odpovídal na tuto otázku v homilii, kterou zahájil výkladem slov z proroka Ozeáše ?Vraťme se k Hospodinu: on nás rozdrásal a on nás uzdraví?. Bůh jako dobrý lékař otvírá ránu, aby se zahojila, ale nepřeje si nic jiného než přijmout ubožáky. Podobně celník z Lukášova evangelia ?klepe na bránu milosrdenství? a je ospravedlněn.

?O tomto Bohu, plném Milosrdenství, nám z osobní zkušenosti vypráví svatý Pavel, patron města Luanda a tohoto nádherného kostela, vybudovaného před takřka padesáti lety. Probíhajícím Pavlovským jubilejním rokem jsem chtěl připomenout dvou tisící výročí jeho narození, abychom se učili od sv. Pavla lépe poznávat Ježíše Krista. A to je svědectví, které nám zanechal: ?Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě....?

Benedikt XVI. pozdravil shromáždění, zvláště vyzdvihl neviditelnou práci kontemplativních sester a poděkoval salelsiánům za propůjčení kostela sv. Pavla ke slavnosti. Pokračoval pak ve výkladu převratného okamžiku v životě sv. Pavla, jeho setkání s Kristem na cestě do Damašku:

?Kristus se mu zjevil jako oslepující světlo, promluvil k němu a získal ho. Apoštol spatřil vzkříšeného Krista, totiž člověka ve své dokonalé podobě. Došlo v něm k obrácení perspektivy a dospěl k tomu, že se díval na všechno, vycházeje z této konečné podoby člověka v Ježíši. To co se mu nejprve zdálo podstatné a základní, je pro něho nyní ?bezcenný brak?, už to pro něho není ?zisk?, ale ztráta, protože nyní záleží pouze na životě v Kristu (srov. Flp 3,7-8). Nejde o prosté uzrání Pavlova ?já?, ale o odumření sobě samému a o Kristovo vzkříšení: zemřela v něm jedna forma bytí a druhá, nová se v něm spolu se vzkříšeným Ježíšem zrodila.?

Nový svět se rodí v Ježíšově zmrtvýchvstání, je to kvalitativní skok univerzálních dějin, vysvětloval dále Benedikt XVI. Vstup do tohoto nového stvoření vede skrze víru a křest. Pokřtěný dostává v Kristu nový prostor života.
V tomto kontextu dotváření Kristova Těla připomněl Papež kristianizaci Angoly, která začíná před více než půl tisíciletím, díky křesťanské víře krále Alfonse I. Mbemba-a-Nzingy. Ten v roce 1506 založil první subsaharské křesťanského království, které zůstalo oficiálně katolické až do 18. století a mělo v Římě svého velvyslance. Svatý otec poukázal na to, že právě křesťanství bylo společným základem, které spojilo různá etnika a dovolilo dlouhé trvání jediného království, navzdory četným rozdílům. Nabízet jednotu a osvobození v Kristu je také úkolem dnešních křesťanů v Angole, pokračoval Papež:

?Dnes je na vás, bratři a sestry, abyste ve stopách oněch hrdinů a svatých poslů Božích nabídli vzkříšeného Krista svým spoluobčanům. Mnozí z nich žijí ve strachu z neblahých duchů a mocností, od nichž se cítí ohrožováni; dezorientováni docházejí až k tomu, že odsuzují děti z ulice i staré lidi, protože jsou prý čarodějové. Kdo se za nimi může vydat a oznámit jim, že Kristus přemohl smrt a všechny temné síly (srov. Ef 1,19-23; 6,10-12)? Někdo namítne: ?Proč je nenechají v klidu? Oni mají svou pravdu, a my zase tu naši. Snažíme se žít v míru a každého ponecháváme takového, jakým je, aby uskutečnil svou vlastní autenticitu jak nejlépe umí?. Avšak, pokud jsme přesvědčeni a zakusili jsme, že bez Krista je život neúplný a chybí mu realita, ba dokonce základní realita, musíme být také přesvědčeni o tom, že se na nikom nedopouštíme nespravedlnosti, představujeme-li mu Krista a dáváme-li mu možnost nalézt tak také svou pravou autenticitu, radost z nalezení života. Ba dokonce to musíme činit. Je naší povinností nabízet všem možnost dojít věčného života.?

Pomozme lidské bídě setkat se s Božím milosrdenstvím, končil Benedikt XVI. svou homilii. A vybídl všechny přítomné, aby znovu vzali za svou Ježíšovu výzvu k hlásání evangelia, jako to udělal svatý Pavel:

?Hlásat evangelium... to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal!? (1 Kor 9,16).

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.