22.12.2008 

Benedikt XVI. přijal členy Římské kurie k tradiční výměně vánočních blahopřání. Ve své obsáhlé promluvě, jak je zvykem, shrnul nejdůležitější události uplynulého roku. Na přání, které přednesl děkan kardinálského sboru, kard. Angelo Sodano, odpověděl:

?Těší mě představa, že zvláštní atmosféra vánoc je jakýmsi prodloužením tajuplné radosti, vnitřního jásotu, v němž se spojila svatá rodina, andělé a betlémští pastýři, té noci, kdy Ježíš přišel na světlo světa. Označil bych ji za ?atmosféru milosti, jak to vyjádřil sv. Pavel v Listu Titovi ?Apparuit gratia Dei Salvatoris nostri omnibus hominibus? (srov. Tt 2,11). Apoštol říká, že Boží milost se ukázala ?všem lidem?: a řekl bych, že v tom se vyjevuje také poslání církve, a zejména Petrova nástupce a jeho spolupracovníků, totiž usilovat o to, aby se milost Boha, Vykupitele, stávala stále viditelnější pro všechny a všem přinášela spásu.?

Svatý otec pak připomněl významná výročí uplynulého roku: 50 let od smrti Pia XII. a zvolení Jana XXIII., 40 let od zveřejnění encykliky Humanae vitae a 30 let od smrti jejího autora, Pavla VI. Významnou událostí ekumenického dosahu bylo vyhlášení Roku svatého Pavla, v předvečer jeho svátku 28. června. Stalo se tak za přítomnosti ekumenického patriarchy Konstantinopole, Bartoloměje I. a zástupců řady dalších církví a církevních společenství, zdůraznil Benedikt XVI. 2000 let od narození Apoštola národů nás vede nejen na pouť na místa spojená s Pavlovým životem, ale také na cestu srdce směrem k Ježíši Kristu:

?Pavel nás učí také to, že církev je Kristovým tělem, že hlava a tělo jsou neoddělitelné a že láska ke Kristu není možná bez lásky k jeho církvi a jejímu živému společenství.?

Za klíčové události posledního roku Papež označil Světové setkání mládeže v Austrálii a dvě další apoštolské cesty ? do Spojených Států a do Francie. Z vatikánských akcí jmenoval na prvním místě biskupský synod o Božím Slovu.

?Znovu jsme si uvědomili, že Bůh se ve svém Slovu obrací ke každému z nás, mluví ke každému srdci: pokud naše srdce procitne a vnitřní sluch se otevře, každý se může naučit slyšet slovo adresované právě jemu. Ale právě tehdy, když zaslechneme, jak Bůh mluví takto osobně ke každému z nás, uvědomíme si, že jeho slovo je tu proto, abychom se přibližovali jedni k druhým, abychom nacházeli cesty, jak vyjít z toho, co je pouze osobní. Toto Slovo utvářelo společnou historii a chce v tom pokračovat i nadále... Bůh v posledku vždy mluví k přítomnosti a Bibli nasloucháme plně jedině tehdy, pokud objevíme tuto Boží ?přítomnost?, která nás nyní volá.?

Papež vyjádřil naději, že svatodušní zkušenosti Synodu se projeví v životě církve, jak v osobní přístupu k Písmu Svatému, tak v jeho interpretaci v liturgii, při katechezi i ve vědeckém bádání. Příležitostí k výraznému veřejnému vystoupení církve byl již zmíněný Světový den mládeže, který přivedl do Austrálie 200 tisíc mladých lidí. Moderní analýza má tendenci považovat tyto dny za jakýsi rockový festival, v němž je ústřední hvězdou Papež, pokračoval Benedikt XVI.:

?Ať už s vírou nebo bez ní byly by prý tyto festivaly vždycky stejné. Má se tedy za to, že nesouvisí s otázkou po Bohu. I z katolické strany se ozývají podobné hlasy, které považují všechno za velké představení, snad dokonce pěkné, ale s malým významem pro víru a přítomnost evangelia v naší době.?

Světové dny mládeže se však vyznačují mimořádnou radostí a tvůrčí sílou společenství, které je obtížné vysvětlit, říká Benedikt XVI. Jejich kritikům pak připomíná, že nejde zdaleka jen o mediálně exponovaný týden. Dny mládeže předchází dlouhá příprava, jejíž součástí je setkání s Kristovým Křížem, který putuje jednotlivými zeměmi a mladým připomíná, že Bůh se chtěl stát člověkem a trpět spolu s námi. Proto také Křížová cesta ulicemi Sydney byla vrcholnou událostí setkání.

?Ukázala, že Papež není žádnou hvězdou, kolem které se všechno točí, ale že je zcela a pouze náměstkem. Ukazuje k Jinému, který je mezi námi. Slavnostní liturgie je nakonec středem celého setkání, protože při ní dochází k tomu, co my sami nemůžeme uskutečnit, a co nicméně stále očekáváme. On je přítomen. On přichází mezi nás. Nebesa jsou rozevřena a osvěcují zemi. Právě to činí život radostným a otevřeným, spojuje jedny s druhými v radosti, která není srovnatelná s extází rockového festivalu.?

Svatý otec se pak v předvánoční promluvě ke svým spolupracovníkům z Římské kurie zastavil u čtyř aspektů tématu Světového setkání mládeže v Sydney, totiž radosti, jako plodu Ducha svatého.
Prvním z nich je víra v Ducha stvořitele a tedy také v inteligentní uspořádání hmoty, které dovoluje lidskému duchu pronikat do její struktury. Racionální struktura kosmu je odrazem Ducha stvořitele, a to s sebou nese také etické závazky. Víra ve Stvořitele, která je základem křesťanského Kréda, vede k odpovědnosti nejen v oblasti ekologie. Kromě ochrany životního prostředí, země, vody a vzduchu je třeba i něčeho, co by se dalo nazvat ekologie člověka. Ve správném smyslu slova to znamená chránit člověka, aby nezničil sám sebe, zdůraznil Papež.

?Není to žádná překonaná metafyzika, když církev mluví o přirozenosti lidské bytosti jako o muži a ženě a požaduje, aby tento řád stvoření byl respektován. Ve skutečnosti jde o víru ve Stvořitele a o naslouchání jazyku stvoření. Pohrdáme-li jím, vede to k sebezničení člověka a tedy ke zničení díla samotného Boha.?

Benedikt XVI. v této souvislosti označil termín ?gender? za projev emancipace člověka od stvoření a Stvořitele. ?Člověk chce formovat sám sebe a sám disponovat vždy a výlučně vším, co se ho týká. Tímto způsobem však žije proti pravdě, žije proti Duchu Stvořiteli,? řekl Papež.

V dalších třech bodech se Svatý otec zastavil u vztahu Ducha svatého, Božího Slova, Krista a Církve. Nakonec pak Svatý otec shrnul:

?Tématem Ducha svatého, který vedl dny mládeže v Austrálii a skrytějším způsobem i týdny Biskupské synody, vychází na najevo celá šíře křesťanské víry, šíře, která počíná odpovědností za stvoření a za existenci člověka v souladu se stvořením, vede přes témata Písma a dějin spásy až ke Kristu a k živému společenství církve v jejích ustanoveních a odpovědnosti, jakož i v její rozsáhlosti a svobodě, jež se vyjadřuje mnohostí charismat a letniční mnohostí jazyků a kultur. Integrální součástí slavnosti je radost. Slavnost je možné organizovat, radost nikoli. Ta může být pouze darována, a nám byla skutečně darována v hojnosti, a jsme za to vděčni.?

Benedikt XVI. pak svým spolupracovníkům z římské kurie popřál, aby tato radost byla stále živá a mohla se tak jejich prostřednictvím šířit do světa, stiženého souženími; poděkoval jim za jejich námahy a spolupráci v uplynulém roce a popřál požehnané a pokojné Vánoce.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.