Rádio Vaticana

Reprezentant Vatikánu na konferenci OSN o rozvoji

2.12.2008

Podle mínění stálého pozorovatele Svatého stolce u OSN arcibiskupa Miglioreho je odůvodnění, podané vyspělými Zeměmi, pro něž by pomoc chudým zemím byla ?neúnosná?, výrazem nedostatku upřímnosti, což dokazují jejich vojenské výdaje a finanční operace na podporu vlastních ekonomik. Mons. Migliore to řekl na konferenci, kterou pořádala OSN v hlavním městě Kataru na téma udržitelnosti rozvoje. ?Finanční krize, řekl dále, není selháním lidské vynalézavosti, ale spíše morálky. Bezuzdná lidská vynalézavost vytvořila systémy a prostředky, které umožnily zvyšovat půjčky s neudržitelným zadlužením, což dovolilo jednotlivcům i podnikatelským subjektům jít do krajností na úkor dlouhodobého rozvoje. Bohužel, poznamenal dále reprezentant Svatého stolce, nyní prožíváme důsledky této krátkodobé chamtivosti a nedostatku rozvahy. Výsledkem toho bude, že ti, kteří se teprve nedávno vymanili z krajní chudoby, nyní do ní pravděpodobně znovu upadnou.? Arcibiskup Migliore dále řekl, že konference v Dohá je velkou výzvou pro udržitelnost. Globální rozvoj je otázkou nejenom technické logistiky, ale i morálky. Sociální a ekonomický rozvoj je třeba měřit a stimulovat tak, že se středem všech rozhodnutí stane lidská osoba. Posledních šest let došlo k růstu pomoci a slibnému rozvoji v celé řadě ukazatelů. Stále však, dodal mons, Migliore, ještě zbývají některé otázky. Kolik je lidí, kteří nemají přístup k potravinám? Kolik jich žije se strachem před válkou a útiskem? Kolik jich nemá přístup k základní zdravotní péči a kolik jich nemá práci, z níž by mohli důstojně živit sebe i své rodiny? Odpověď na tyto otázky zní: je jich neúnosně mnoho. Tyto otázky a starosti by tedy měly být základem našich strategií k zajištění rozvoje, jehož měřítkem by měl být nejenom růst kapitálu, ale daleko důležitější ukazatel počtu zachráněných lidských životů. V souvislosti s tím pak zástupce Svatého stolce na konferenci OSN v Dohá poukázal na potřebu revidovat roli Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, stejně tak jako tzv. G8 nebo G20, tak aby mohly být vyslyšeny požadavky těch zemí, které pro svůj rozvoj potřebují největší pomoc.

Milan Glaser