18.10.2008 

Moudrá rovnováha mezi inovací a tradicí v liturgii je jádrem reformy prosazované současným papežem. V knize nazvané ?Reforma Benedikta XVI? (Piemme) to zdůrazňuje teolog, P. Nicola Bux, poradce Kongregace pro nauku víry. Věnuje se také bouřlivě diskutovanému Motu proprio Summorum Pontificum, kterým Papež liberalizoval předkoncilní latinský obřad. Jak vysvětluje pro Vatikánský rozhlas P. Bux, nejde o krok zpět, ale spíš o pohled do budoucna:

?V posledních letech se bohužel propagovala myšlenka liturgie ?udělej si sám?. Každý kněz, každá skupina jakoby mohla ubírat a přidávat, co ji napadne. Zapomínalo se, že naopak my jsme příjemci liturgie, že ji dostáváme od dvoutisícileté tradice. Liturgie znamená posvátné dílo, které uskutečňujeme tak, že Bohu nasloucháme, odpovídáme mu, přinášíme mu jako oběť svůj život ? a tímto tedy nesmí kdokoliv manipulovat; právě proto, že lidé každé doby mají právo setkat se s katolickou vírou. Kněz je služebníkem.
Situace, která se vyvinula v posledních letech a která ? a to je třeba zdůraznit ? nemá nic společného s duchem reformy, jak si ji představoval Koncil ? vnesla do církve značné rozpory a problémy, které všichni známe. A tedy to, co udělal Svatý otec, bylo věcí spravedlnosti. Bylo to připraveno trpělivou prací Jana Pavla II. i Pavla VI. Úmyslem je usměrnit interpretaci inovace liturgie, protože liturgická reforma byla často představována jako svého druhu revoluce. Ve skutečnosti měla být pouze úpravou a jako každá rekonstrukce musí být uskutečňována s citem a nezasahovat základní rysy obrazu.?

Jak obnovit smysl pro posvátné, který se dnes vytrácí?

?Smysl pro posvátné znamená smysl pro Boží přítomnost, protože slovo ?posvátné? označuje něco, co není výsledkem práce mých rukou. Posvátný je tedy Bůh, který je přítomen. Klasickým biblickým obrazem je hořící keř a Boží hlas, který říká Mojžíšovi ?nepřibližuj se, sejmi své opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je svaté.? Svaté je kvůli Boží přítomnosti. Když tedy mluvíme o posvátném, míníme tím, že místa takto nazývaná, taková opravdu jsou, musí pomáhat a vést k setkání s Boží přítomností. Říkáme, že bez Boží přítomnosti nemá liturgie smysl, je to prázdný rituál, ve kterém se exhibujeme. Myslím, že Benedikt XVI. chce vrátit liturgii tento základní smysl: být před Jeho přítomnosti, tak jak říkáme: ?vzdáváme díky za to, že smíme stát před tebou a můžeme ti sloužit.?