Rádio Vaticana

Doba příznivá pro návrat k Bohu

15.9.2008

Benedikt XVI. na rozloučenou, Tarbes

Pane premiére,
drazí bratři kardinálové a biskupové,
vážení představitelé politického života,
dámy a pánové!

Nikoli bez lítosti opouštím půdu Francie a jsem vám velmi vděčný, že jste se přišli se mnou rozloučit a poskytli mi tak příležitost znovu vyjádřit svou radost, kterou mi návštěva vaší země přinesla. Ve vaší osobě, pane premiére, zdravím pana prezidenta republiky a všechny členy vlády, a také občanské a vojenské autority, které nešetřily silami, aby přispěly k uskutečnění těchto dnů milosti. Rád bych vyjádřil svou upřímnou vděčnost svým bratřím v biskupské službě, zejména kardinálu Vingt-Trois a Mons. Perrierovi, a také všemu členům a personálu Francouzské biskupské konference. Jak dobré je přebývat s bratry pospolu. Děkuji také vřele pánům primátorům a členům magistrátů Paříže a Lurd. Nechci opomenout ani pořádkové síly a nesčetné dobrovolníky, kteří dali k dispozici svůj čas a své kompetence. Všichni oddaně a iniciativně pracovali na zdárném průběhu mého čtyřdenního pobytu ve vaší zemi. Srdečné díky.

Má cesta byla jakýmsi diptychem, jehož prvním panelem byla Paříž, město, které dobře znám a je místem mnoha důležitých setkání. Měl jsem příležitost slavit eucharistii v nádherném prostředí na pláni před Invalidovnou. Setkal jsem se tam s živým lidem věřících, hrdých a pevných ve víře, které jsem přišel povzbudit, aby odhodlaně vytrvali v životě podle učení Krista a jeho církve. Bylo mi dáno slavit nešpory s kněžími, řeholníky, řeholnicemi a seminaristy. Podpořil jsem je v jejich povolání a službě Bohu a bližním. Strávil jsem také krátkou, ale intenzivní chvíli s mladými lidmi na nádvoří před Notre-Dame. Jejich nadšení a porozumění jsou pro mne útěchou. Jak nezmínit také prestižní setkání se světem kultury na Francouzském institutu a Bernardinské koleji? Jak víte, mám za to, že kultura a její interpreti jsou privilegovaným prostředkem dialogu mezi vírou a rozumem, mezi Bohem a člověkem.

Druhým panelem diptychu bylo nádherné místo, které okouzluje všechny věřící: Lurdy jsou jakoby světlem v temnotách na naší nesnadné cestě k Bohu. Maria nám otevřela bránu onoho světa, který nám klade otázky a přitahuje nás. Maria, nebeská brána! Vstoupil jsem během těchto tří dnů do její školy. Papež byl povinen přijít do Lurd, aby oslavil 150. výročí zjevení. Před Massabiellskou jeskyní jsem se modlil za vás všechny. Modlil jsem se za církev. Modlil jsem se za Francii a za svět. Dvakrát slavená eucharistie v Lurdech mi umožnila sjednotit se s věřícími poutníky. Stal jsem se jedním z nich a společně prošel čtyřmi etapami jubilejních oslav, navštívil farní kostel, potom cachot, jeskyni a také kapli Hospice. Modlil jsem se také za nemocné, kteří přicházejí hledat fyzickou úlevu a duchovní naději. Bůh na ně nezapomíná a církev také ne. Jako každý věřící poutník jsem se chtěl účastnit procesí ?aux flambeaux? a eucharistického procesí, z nichž stoupají k Bohu prosby a chvály. Lurdy jsou také místem, v nichž se pravidelně setkávají biskupové Francie, aby se společně modlili, slavili eucharistii, uvažovali a vyměňovali si názory na své pastýřské poslání. Chtěl jsem se s nimi podělit o své přesvědčení, že tato doba je příznivá pro návrat k Bohu.

Pane premiére, bratři biskupové a drazí přátelé, kéž Bůh žehná Francii! Kéž na její půdě kraluje harmonie a lidský pokrok a kéž je církev kvasem v těstu, aby ? jak je její povinností ? ukazovala moudře a bez bázně, kdo je Bůh! Nastal čas loučení. Budu se ještě moci do vaší krásné země vrátit? Je to mé přání. Svěřuji je však Bohu. Z Říma vám budu nablízku, a když se zastavím před replikou Lurdské jeskyně, která se déle než sto let nachází ve Vatikánských zahradách, budu myslet na vás. Kéž vám Bůh žehná!

přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV