Rádio Vaticana

Hodinu loučení se světem určí Bůh

15.9.2008

Lurdy jsou místem, kam putují tisíce nemocných. Při pastorační cestě Svatého otce nemohla chybět mše sloužená právě pro ně. Benedikt XVI. jí předsedal na prostranství před bazilikou Panny Marie Růžencové. Tisíce handicapovaných sedělo v prostoru blízkosti oltáře.

Církev dnes slaví památku Panny Marie Bolestné. Matka Kristova vstoupila do Synova utrpení skrze soucit. Matka zajisté plakala před zmučeným tělem Syna. Její mlčenlivost nám nicméně brání změřit propast její bolesti; hloubka tohoto strádání je pouze naznačena tradičním symbolem sedmi mečů, řekl Svatý otec v úvodu své homilie, kterou věnoval úsměvu Panny Marie.
Maria je dnes v radosti a slávě Vzkříšení. Slzy prolité u paty kříže se proměnily v úsměv, který už nic nepotlačí, třebaže její mateřský soucit s námi je stále stejný. Žalmista prorokuje o Panně Marii: ?Velmoži národa se ucházejí o tvůj úsměv.?

Odedávna hledají křesťané tento Mariin úsměv, který umělci ve středověku dovedli tak podivuhodně znázornit a ocenit. ?Hledat Mariin úsměv není otázkou zbožného či zastaralého sentimentalismu. Je to spíše ten správný výraz živého a hluboce lidského vztahu, který nás pojí s tou, kterou nám Kristus daroval jako Matku.?
Během zjevení v Lurdech Bernardeta kontemplovala Mariin úsměv zcela zvláštním způsobem.

?V úsměvu, jímž se k nám obrátil nejvýznamnější ze všech tvorů, se odráží naše důstojnost Božích dětí, důstojnost, která nikdy neopouští toho, kdo je nemocen. Onen úsměv, pravý odraz Boží něhy, je pramenem nepřemožitelné naděje. Víme, bohužel, že dlouho trvající utrpení vybočuje i nejjistější životní rovnováhu, otřásá nejpevnějšími jistotami důvěry a někdy vede dokonce až k zoufání nad smyslem a hodnotou života. Jsou to zápasy, které člověk nemůže nést sám bez pomoci božské milosti. Když slova nenalézají vhodné výrazy, nastupuje potřeba láskyplné přítomnosti: usilujme tedy být nablízku nejen těm, s nimiž sdílíme své pokrevní svazky nebo s nimiž nás pojí přátelství, ale i těm, s nimiž sdílíme pouto víry. Kdo by nám mohl být blíže než Kristus a jeho svatá Matka, Neposkvrněná? Kristus a jeho Matka jsou schopni nám porozumět a vstřebat tvrdost probíhajícího zápasu se zlem a utrpením více než kdokoli jiný. List Židům nám v této souvislosti o Kristu říká, že má schopnost ?mít soucit s námi, slabými. Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my? (Žid 4,15). Chtěl bych prostě poznamenat k těm, kteří trpí, zápasí a mají pokušení obrátit se zády k životu: obraťte se k Marii! V úsměvu P. Marie je tajemně skryta životodárná síla k dalšímu boji proti nemoci. U ní lze rovněž nalézt milost k tomu, abychom beze strachu a bez hořkosti přijali rozloučení s tímto světem v hodině, kterou určí Bůh.?

Z věřícího srdce matky Marie prýští voda, která očišťuje a uzdravuje. V liturgické sekvenci památky Panny Marie Bolestné je Maria poctěna titulem ?Fons amoris?, ?Pramen lásky?. Jako každá matka, a lépe než každá matka, je Maria vychovatelkou lásky, vysvětluje Papež proč tolik nemocných přichází do Lurd. Touží se z tohoto ?Pramene lásky? napít a nechat se vést k jejímu Synu, jedinému prameni spásy.
Benedikt XVI. během bohoslužby uděloval také svátost Pomazání nemocných.

?Každý vnímá utrpení jako něco cizího. Jeho přítomnost nemůže nikdy zdomácnět. Proto je obtížné jej snášet, a ještě obtížnější je ? jak to učinili někteří velcí svědci Kristovy svatosti ? přijmout jej jako integrující součást vlastního povolání nebo ? podle slov Bernardety ? přijmout ?všechno utrpení v tichu, aby se zalíbila Ježíši.? Aby bylo možné něco takového říci, k tomu je třeba projít dlouhou cestou sjednocování s Ježíšem. Navíc je možné ihned se odevzdat Božímu milosrdenství, jak to ukazuje milost svátosti nemocných. Bernardeta přijala tuto svátost během svého života, silně poznamenaného nemocemi, čtyřikrát. Milost této svátosti spočívá v přijetí Krista jako lékaře do svého nitra. Kristus ovšem není lékař na způsob tohoto světa. Aby nás uzdravil, nezůstává stát mimo zakoušené utrpení, ale tiší ho tím, že přichází přebývat k tomu, kdo je zasažen nemocí, aby ji spolu s ním snášel a žil. Přítomnost Krista přichází zlomit izolaci, kterou bolest vyvolává. Člověk už nenese svou zkoušku sám.?

V závěru homilie Benedikt XVI. pozdravil zaměstnance sanitární a zdravotnické služby, i všechny, kdo v nemocnicích a jiných institucích přispívají k péči o nemocné, neopomněl ani personál pohostinství, průvodce a nosiče, kteří pocházejí ze všech diecézí Francie i ze vzdálenějších míst, aby se v průběhu roku starali o nemocné, kteří přicházejí na pouť do Lurd:

?Chtěl bych jim říci, že jejich služba je velmi cenná. Jsou náručí církve, pokorné služebnice. Rád bych nakonec povzbudil ty, kteří z důvodů své víry přijímají a navštěvují nemocné zejména v nemocničních kaplích, ve farnostech nebo na poutních místech jako je toto. Kéž v tomto významném a citlivém poslání stále zakoušíte účinnou a bratrskou podporu svých společenství. Charitativní služba, kterou poskytujete, je službou mariánskou. Maria vám svěřuje svůj úsměv, abyste se ve věrnosti jejímu Synu stali pramenem živé vody. To co konáte, děláte jménem církve, jejímž nejčistším obrazem je Marie. Kéž můžete přinášet svůj úsměv všem!?

Plné znění homilie ZDE

Markéta Šindelářová