15.3.2007
Čtvrtek po třetí neděli postní
Dnešní statio nás přivádí do samého srdce antického Říma. Zdi kostela sv. Kosmy a Damiána vznikly už v prvním století. Císař Vespasián (69-79) tu vybudoval tzv. Templum sacrae urbis, ve kterém byly uchovávány katastrální dokumenty a snad také slavná Forma urbis ? plán města Říma - na papyru či pergamenu, zatímco na vnější fasádě jsou dosud vidět místa, odkud odpadly mramorové desky, na nichž byl tento slavný plán vyryt. Prastarého původu je také bývalý portikus kostela. Má kruhový půdorys a je považován za mauzolem, které císař Maxentius postavil pro svého zemřelého syna Romula.
Obě antické stavby spojil papež Felix IV. (526-530) v první polovině 6. století a dal tak základ první křesťanské stavbě využívajících zchátralých pohanských architektur na Císařských fórech. Zasvětil ho dvěma světcům, jejichž sláva se v té době šířila od východu na západ, Kosmovi a Damiánovi.
Tito bratři narození v Arábii, prosluli lékařskými a léčitelskými schopnostmi. Tradice říká, že za svou práci nebrali žádné peníze a jejich příklad přivedl ke křesťanské víře mnoho lidí. Za Diokleciánova pronásledování završili své svědectví víry mučednickou smrtí. Katům se prý nepodařilo zprovodit ze světa oba bratry žádným z živlů: oheň, voda ani vzduch jim neublížili. Moudrost legendy, opakované v příbězích mnohých světců, ukazuje, že spravedliví žijí v souladu s přírodou, ba s celým kosmem ? proto museli být Kosma a Damián seťati lidskou rukou. Stalo se tak 27. září pravděpodobně roku 287. O jejich posmrtnou slávu se zasloužil v 6. století císař Justinián (527-565). Na poděkování a přímluvu v těžké nemoci vyzdobil jejich chrám v Konstantinopoli, který se pak stal slavným poutním místem. Také bazilika na Fórech byla vyhledávaným chrámem, věřící do něj přicházeli prosit zejména o přímluvu v nemoci. Ale teprve na konci 8. století byla povýšena na diakonii a kolegiátu a obdržela nadace, které zajistily pravidelné bohoslužby.
Přes mnohé přestavby je interiér baziliky jedním z nejpůsobivějších v Římě. Z doby vzniku chrámu, tedy z 20. let 6. století se zachovala původní mozaika v apsidě. Dnešní divák ji navíc vidí daleko lépe než dříve, protože je k ní blíž než kdysi ve staré bazilice. Její podlaha byla totiž kvůli častým záplavám v roce 1630 zvýšena o 7 m. Jen co vstoupíte do chrámu ocitnete se tváří v tvář Kristu, který sestupuje z nebes v záplavě červánků kontrastujících s temně modrým pozadím. Po stranách mu Petr a Pavel, odění v tógách, představují představují titulární světce, Kosmu a Damiána. A vedle nich asistují papež Felix IV, s modelem kostela v ruce, a jeho protějškem je sv. Teodor s diadémem. Ve větvích palmy nad papežem-zakladatelem se objevu Fénix, bájný pták, který dokázal povstat ze svého popela, a stal se proto symbolem vzkříšení a věčného života.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.