Papež: Světu hrozí záměna primátu svědomí za kult vlastního já

11.11.2017 

Jsme povoláni svědomí formovat a nikoli nahrazovat, říká papež František ve videozáznamu pro účastníky 3. mezinárodního sympózia o apoštolské exhortaci Amoris laetitia. Akci pod názvem „Evangelium lásky mezi svědomím a normou“ pořádá Národní úřad pro pastoraci rodin Italské biskupské konference, pod vedením jejího předsedy, kardinála Gualtiera Bassettiho.

Papež František oceňuje iniciativu s konstatováním, že právě rodina založená na manželství zakládá vztahy, které jsou nejúčinnější protilátkou na šířící se individualismus. Zdůrazňuje, že manželé a rodiče nemají být „ponecháni sami sobě“, nýbrž doprovázeni v úsilí uplatňovat evangelium v konkrétnosti života. To vše při vědomí, že úkolem církve je svědomí formovat, nikoliv nahrazovat, jak zdůrazňuje právě Amoris laetitia (srov. AL 31).
„Dnešnímu světu hrozí záměna primátu svědomí, který je vždy nutné respektovat, za výlučnou autonomii jednotlivce vůči vztahům, v nichž žije. Jak jsem nedávno konstatoval v promluvě k Papežské akademie pro život, někteří mluví dokonce o egolatrii, totiž o kultu vlastního „já“ v pravém slova smyslu, na jehož oltáři se obětuje cokoliv, včetně lásky nejbližších,“ říká papež ve videoposelství pro sympózium o Amoris laetitia.

Člověk, který se neustále zhlíží v zrcadle, ztrácí schopnost obrátit oči k druhým a ke světu, proto nejde o neškodnou záležitost, zdůrazňuje Svatý otec. Tento absolutizující egoismus neváhá nazvat „znečištěním“, které rozežírá duše, mate mysl a srdce, a vytváří tak falešné iluze.
Papež rozsáhle cituje ze studie o svědomí Romana Guardiniho (česky Dobro, svědomí a soustřeďování, Praha, Vyšehrad 1993, stran 63), kde tento teolog a filosof ukazuje, že cesta k pravému dobru spočívá v osvobození se z vězení sebe sama. Jediné možné východisko spatřuje v nalezení něčeho vyššího než jsem já sám, něčeho pevného a činného, co zároveň nachází potvrzení v mém nitru. Takto dospívá k jádru náboženské skutečnosti, k dobru, které je živé, k objevení živoucího Boha.

S odvoláním na konstituci II. Vatikánského koncilu Gaudium et spes (16) pak František vyzdvihuje roli svědomí, jako nejposvátnějšího místa člověka, v němž je sám s Bohem.

„Úkolem křesťana je bdít nad tím, aby v tomto zvláštním svatostánku nechyběla Boží milost, která osvěcuje a posiluje manželskou lásku a rodičovské poslání. Milost naplňuje „amfory“ lidských srdcí mimořádnou schopností daru a obnovuje tak v dnešních rodinách zázrak ze svatby v Káně,“ dodává František s tím, že právě Ježíšovo gesto, jímž proměňuje vodu ve víno v nádobách určených původně k rituální očistě, mění Mojžíšův zákon v evangelium přinášející radost. Ježíš poukazuje k milosrdenství, jako léku uzdravujícímu tvrdost srdce a obnovujícímu vztahy mezi manželem a manželkou či mezi rodiči a dětmi, zdůrazňuje Svatý otec.

Na závěr František přeje účastníkům sympózia, aby jejich shromáždění přispělo k formování animátorů rodinných skupin ve farnostech, sdruženích a hnutích, kteří by pomáhali rodinám v radostném životě z evangelia a k činném působení ve společnosti.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.