Caravaggio zevnitř

10.10.2017 

milánskou výstavu prezentuje kurátorka Rossella Vodret

Lombardská metropole hostí mimořádnou expozici Caravaggiových obrazů. V sálech milánského Královského paláce představuje nejen dvacet děl tohoto italského mistra z přelomu 16. a 17. století, ale také nejnovější objevy o jeho tvůrčích postupech, které vyvracejí dlouho tradované mýty.
Caravaggio Merisi da Caravaggio se narodil v roce 1571 a od raného věku se stal inovátorem a tvůrcem stylu, který více než k předlohám starých mistrů ostrozrakým drobnohledem hledí na život kolem sebe a v ostrých záblescích světla vymaňuje tvary z temnot. Právě světlo se v Caravaggiových obrazech stává nositelem smyslu a významu, životodárným principem vytrhujícím ze zmaru, neútěchy a smrti.
Návštěvník výstavy „Dentro Caravaggio“ (Caravaggio zevnitř) může obdivovat největší díla z italských i zahraničních sbírek. Od dramatické kompozice Judity a Holoferna z Palazzo Barberini po obraz usebrané a ztišené Máří Magdalendy z galerie Doria Pamphili, od realismu Chlapce kousnutého ještěrkou po duchovní náboj Extáze sv. Františka z Assisi z Hartfordu (Connecticut) či londýnské Salome s hlavou Jana Křtitele. Výstava prezentuje také nejnovější analýzy malířského stylu, které za pomoci moderních technik dovolily rekonstruovat Caravaggiův tvůrčí proces. Hovoří kurátorka výstavy, Rossella Vodret:

Všechna vystavená díla byla zkoumána diagnostickou metodou a výsledky těchto analýz prezentují videozáznamy. Je tedy možné ocenit zvláštní rysy Caravaggiova stylu.

Rentgenové snímky odhalily neznámou tvář Caravaggiovy malby, totiž Caravaggia jako kreslíře, a vyvracejí tak staletí tradovanou legendu, že tento malíř maloval na plátno přímo, bez podkresby.

Ve skutečnosti jsme objevili, že raný Caravaggio využíval postupy, které zcela souzní s malířskou tradicí pozdního 16. století. Na plátně nejdříve připraví světlý podklad a na něj, stejně jako každý jiný malíř, rozvrhuje téma buď štětcem nebo tenkým uhlem. Krátce před rokem 1600 však svůj postup mění. Začíná používat tmavý podklad a do něho potom nejprve ryje obrysy a světlými tahy štětce zviditelňuje to, co má malovat.

Caravaggiovu nespoutanou kreativitu a množství variant skrývá hladká olejomalba Odpočinku na cestě do Egypta, která je podivuhodnou syntézou intimnosti, každodennosti a transcendence. Hovoří Rossella Vodret:

Malba je provedena na vlámském plátnu. Pochází z období, kdy byl Caravaggio velice chudý, jak píší biografové, neměl co jíst ani co si obléci. Je to dílo z jeho počátků a projevuje se v něm také nejistota. Mění všechno, co se dá: zkouší, jak nejlépe umístit anděla, pozměňuje pozici P. Marie s Dítětem... Je to obraz, který odráží celý jeho pracovní postup. Je překrásný a umožňuje nám vstoupit do Caravaggiových myšlenkových postupů.

Důkladné bádání v Italském státním archivu přináší také novou chronologii Caravaggiových děl. Tak například jeho příjezd do Říma, tradičně spojovaný s rokem 1592, se posouvá o čtyři roky na rok 1596. Co se dělo v těchto čtyřech letech?

Napomohl nám v tom nedávno nalezený rukopis, z kterého vyplývá, že Caravaggio musel prchat z Milána , protože zavraždil jakéhosi člověka. A pravděpodobně – jak říkají také další prameny – ztrávil nějaký čas ve vězení. Je k tomu zapotřebí ještě dalších ověření, ale pravděpodobně toto bílé místo před příjezdem do Říma je spojeno s tímto deliktem.

Vystavená díla jsou historickým svědectvím o době Caravaggiova života, období nazývaného protireformace nebo katolické reformace. Jak potvrzuje kurátorka výstavy, profesorka Rossella Vodret, jeho tvorba je také výraznou reflexí konfesních napětí své doby.

„Je to dosti věrohodná hypotéza. Mnoho badatelů ji podporuje. Jsme totiž v době, kdy protireformace vrcholí. Svatý rok 1600 potvrdil triumf katolické církve nad luteránskou herezí a slavné Caravaggiovo světlo, to žhnoucí světlo zvýrazňující některé postavy, bylo často interpretováno jako světlo Boží milosti, která byla – jak známo – předmětem sporu mezi katolíky a luterány. Je to vidět na konkrétních Caravaggiových dílech, například na obraze Judity utínající hlavu Holofernovi. Judita je zobrazena v plném světle a je zosobněním katolické církve, zatímco Holofernes představuje luteránskou herezi.“

Caravaggio nikdy nepřicházel před plátno nepřipravený, zejména když se měl věnovat sakrálnímu tématu. Religiozita vyzařující z jeho děl je podložena pečlivým studiem Písma:

Byl člověkem velice pozorným k Písmu Svatému. Některé přemalby přímo svědčí o tom, že si šel určitou pasáž ze Starého zákona znovu prostudovat.

Milánská výstava byla inaugurována 29. září, v den Caravaggiových narozenin, a potrvá do 28. ledna příštího roku.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.