Duchovní radiografie srdce

16.7.2017 

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium je známé podobenství o rozsévači (srov. Mt 13,1-23). Rozsévačem je Ježíš. Všimněme si, že se zde prezentuje jako někdo, kdo se nevnucuje, nýbrž nabízí; nezískává nás dobýváním, nýbrž darováním se. Trpělivě a velkodušně rozsévá svoje Slovo, které není klec ani nástraha, nýbrž zrno, které může přinést užitek. Jak? Pokud jej přijmeme.

Podobenství se tedy týká především nás. Mluví totiž spíše o půdě než o rozsévači. Ježíš podává jakousi „duchovní radiografii“ našeho srdce, která je půdou, na niž padá semeno Slova. Naše srdce může být stejně jako půda dobré a potom Slovo přináší užitek, ale může být také tvrdé a neproniknutelné. K tomu dochází, když nasloucháme Slovu, které se od nás odrazí stejně jako když padne na cestu.

Mezi dobrou půdou a cestou však existují dva mezistupně, které můžeme mít v sobě různou měrou. Prvním je kamenitá půda. Zkusme si ji představit: kamenitý terén je takový, ve kterém není „mnoho prsti“ (v. 5), zrno sice vzklíčí, ale nedokáže zapustit hlubší kořeny. Takové srdce je povrchní a nepřijímá Pána, chce se modlit, milovat a vydávat svědectví, ale nevytrvá, ochabuje a nikdy „nevzejde“. Je to srdce bez hloubky, kde kameny lenosti převládají nad dobrou prstí a láska je nestálá a prchavá. Kdo však přijímá Pána pouze, když se mu to hodí, nepřináší užitek.

Potom je zde poslední půda, plná trní, které dusí dobrou rostlinu. Co je oním trním? „Světské starosti a záliba v bohatství“ (v.22), říká Ježíš. Trním jsou neřesti, které odporují Bohu a dusí Jeho přítomnost. Jsou to zejména idoly světského bohatství, sobecký způsob života bažící po majetku a moci. Pokud pěstujeme toto trní, udusíme v sobě Boží růst. Každý z nás může rozpoznat svoje malé či velké trní, neřesti přebývající v srdci, více či méně zakořeněná křoviska, která se nelíbí Bohu a znemožňují mít čisté srdce. Je třeba je vytrhat, jinak Slovo nepřinese užitek.

Drazí bratři a sestry, Ježíš nás dnes vybízí, abychom pohlédli do svého nitra, děkovali za svoji dobrou půdu a pracovali na terénech, které ještě nejsou dobré. Ptejme se, zda je naše srdce otevřené, aby s vírou přijímalo zrno Božího Slova. Ptejme se, zda jsou kameny lenosti v nás ještě mnohé a velké; rozpoznejme je a pojmenujme křoviska neřestí. Najděme odvahu k pěkné kultivaci půdy a přinesme svoje kameny a trní Pánu ve zpovědi a modlitbě. Tak bude dobrý rozsévač Ježíš potěšen, až bude dodatečně očišťovat naše srdce odnímáním kamenů a trní, jež dusí Jeho Slovo.

Matka Boží, kterou si dnes připomínáme titulem Panna Maria Karmelská a která je nepřekonatelná v přijímání a uskutečňování Božího Slova (srov. Lk 8,21), ať nám pomáhá očišťovat srdce a střežit v něm Pánovu přítomnost.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.