Svatý otec: Žádný vědecký cíl neospravedlňuje ničení lidských embryí

18.5.2017 

Půldruhého tisíce pacientů s Huntingtonovou chorobou a jejich rodinní příslušníci, ale také zdravotnický personál a vědci dnes zaplnili aulu Pavla VI., aby se setkali s papežem Františkem. O audienci požádalo výzkumné a lékařské pracoviště nemocnice sv. Pia z Pietrelciny z jihoitalského San Giovanni Rotondo, která je majetkem Svatého stolce. Svatý otec však prostřednictvím svého dnešního publika zároveň pozdravil „všechny lidi, kteří na svém těle nesou znamení této nemoci, stejně jako všechny, kteří trpí takzvanými vzácnými onemocněními“. Huntingtonova choroba (nazvaná podle lékaře George Huntingtona, který ji roku 1872 poprvé popsal) je neurodegene¬rativní genetické onemocnění, které je dosud nevyléčitelné. O to větší důležitosti tak nabývá pacientova rodina, zdravotnická péče a síť podpůrných organizací.

Papež v úvodu své promluvy připomenul, že nemocní Huntingtonovou chorobou po dlouhý čas trpěli neporozuměním, opuštěností a izolací, ne-li naprostým vyřazováním.

“Dnes jsme ale zde, abychom sami sobě a celému světu řekli: Již nikdy ve skrytu. To není slogan, nýbrž úsilí, do kterého se všichni máme zapojit. Síla a přesvědčivost těchto slov pocházejí z Ježíšova učení. Během svého poslání se Ježíš setkal s mnoha nemocnými, bral na sebe jejich utrpení, strhával zdi stigmatizace a marginalizace, které mnohým z nich bránily ve vnímání úcty a lásky. Pro Ježíše nebyla nemoc nikdy překážkou k setkání s člověkem, ba právě naopak. Naučil nás, že člověk má vždy cenu a důstojnost, kterou nic a nikdo nevymaže, včetně nemoci. Slabost není nic zlého a v nemoci, která je výrazem slabosti, nesmíme a nemůžeme zapomínat, že v Božích očích je trvale naše hodnota nevyčíslitelná.“

Rovněž nemoc se totiž může stát příležitostí k setkání, sdílení a solidaritě – právě toto vědomí, naplňovalo nemocné, kteří potkali Ježíše. Vnímali, že jim někdo naslouchá, ctí a miluje je. Proto se také dnešní nemocní nemají podvolovat osamělosti, cítit se jako přítěž a volit útěk. V Božích očích a v očích církve jste vzácní, ujišťoval papež František, který se poté obrátil k rodinám pacientů.

“Také vás povzbuzuji, abyste se necítili sami a nepodléhali pokušení studu a viny. Rodina je privilegovaným prostorem života a důstojnosti. Můžete přispět k vytváření oné solidární a pomocné sítě, kterou může poskytnou pouze rodina a kterou je povolána naplňovat životem.“

Další papežova slova patřila zdravotnickému personálu a četným sdružením, která podporují nemocné s Huntingtonovou chorobou. Ocenil jejich službu a požehnal jejich práci ve společensko-zdravotnickém kontextu, který často nepřihlíží k lidské důstojnosti. Zásadní roli sehrávají rovněž podpůrné asociace, které se podle papeže mají stát hlasem nemocných, domáhajícím se náležitých práv. A konečně v závěru Petrův nástupce oslovil přítomné genetiky.

“Pokračujte ve svém úsilí pomocí prostředků, které nepřispívají k oné „kultuře odpisu“, která se někdy vkrádá také do vědeckého bádání. Některé proudy současného výzkumu totiž používají lidská embrya, čímž je nevyhnutelně ničí. Víme však, že žádný cíl, byť sám o sobě jakkoli ušlechtilý, jako je budoucí užitečnost pro vědu, člověka a společnost, nemůže ospravedlnit ničení lidských zárodků.“

Zdůraznil papež František při dnešní audienci pro nemocné s Huntingtonovou chorobou.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.