Marie Magdalská – apoštolka naděje

17.5.2017 

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(Jan 20,15-18a)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V těchto týdnech se naše reflexe pohybují takříkajíc po orbitě velikonočního tajemství. Dnes se setkáváme s tou, která jako první podle evangelií spatřila zmrtvýchvstalého Ježíše: Marií Magdalskou. Bylo krátce po skončení sobotního odpočinku. V den pašijí nebyl dostatek času na všechny pohřební obřady, a proto se onoho jitra plného zármutku vydaly ženy k Ježíšově hrobu s vonnými mastmi. První z nich přišla ona: Marie Magdalská, jedna z učednic, které doprovázely Ježíše už z Galileje a sloužily rodící se církvi. Její cesta ke hrobu je výrazem věrnosti mnoha žen, které celé roky přicházejí na hřbitovy se vzpomínkou na někoho, kdo už tu není. Nejautentičtější svazky nezlomí ani smrt; někdo miluje dál, třebaže milovaná osoba navždy odešla.

Evangelium (srov. Jan 20,1-2.11-18) popisující Magdalenu nejprve ozřejmuje, že nebyla ženou, která se nadchne snadno. Vždyť se po první návštěvě hrobu vrací zklamána na místo, kde se skrývali učedníci; referuje jim, že kámen byl od hrobu odvalen, a její první domněnka byla ta nejsnadnější, kterou bylo možno formulovat, že totiž někdo odnesl Ježíšovo tělo. První zpráva, kterou Marie přináší, tak není o vzkříšení, nýbrž o krádeži, které se měli dopustit neznámí pachatelé, když Jeruzalém spal.

Evangelia pak popisují druhou cestu Magdaleny k Ježíšově hrobu. Byla umíněná! Šla a vrátila se, protože jí to nedalo! Tentokrát pomalým a těžkým krokem. Marie trpí dvojnásobně: především Ježíšovou smrtí a pak nevysvětlitelným zmizením Jeho těla.

A když je skloněna u hrobu s očima plnýma slz, neočekávaně ji překvapí Bůh. Evangelista Jan klade důraz na její přetrvávající zaslepenost: nevšimne si přítomnosti dvou andělů, kteří jí kladou otázky, a neznejistí ani tehdy, když za sebou spatří člověka, o kterém se domnívá, že je zahradník. Teprve nakonec objevuje nejpřevratnější skutečnost lidských dějin, když je oslovena svým jménem: Marie (v.16).

Je krásné přemýšlet o tom, že první zjevení Zmrtvýchvstalého bylo podle evangelií tak osobní! A že existuje někdo, kdo nás zná, vidí naše utrpení a zklamání, soucítí s námi a oslovuje nás jménem. Tento zákon najdeme napsaný na stránkách evangelia. Okolo Ježíše se vyskytuje mnoho lidí, kteří hledají Boha, avšak nejpodivuhodnější a mnohem dřívější je skutečnost, že především Bůh si dělá starost o náš život, chce nás pozvednout a proto nás volá jménem a v každém rozpoznává jeho tvář. Každý člověk je příběhem lásky, který Bůh píše na tuto zem. Každý z nás je příběhem Boží lásky. Každého z nás volá Bůh jeho vlastním jménem, zná nás po jménu, dívá se na nás, očekává nás, odpouští nám a má s námi trpělivost. Je to pravda nebo ne? Každý z nás tuto zkušenost má.

A Ježíš volá: Marie! Revoluce jejího života - revoluce, mající proměnit existenci každého muže i ženy - začíná jménem, které zní v zahradě s prázdným hrobem. Evangelia popisují Mariino štěstí. Ježíšovo zmrtvýchvstání není radost dávaná po kapkách, nýbrž vodopád, který uchvacuje celý život. Křesťanská existence není tkána tlumeným štěstím, nýbrž vlnami, které strhávají všechno. Zkuste také pomyslet - nyní, v této chvíli – obtíženi zklamáními a ztroskotáními, které si každý z nás nosí v srdci, že existuje Bůh, který je nám blízko, volá nás jménem a říká nám: „Vstaň, přestaň plakat, protože jsem tě přišel vysvobodit!“. Jak nádherné!

Ježíš není někým, kdo se přizpůsobil světu a toleruje, že v něm přetrvávají smrt, zármutek, nenávist a morální zmar člověka... Náš Bůh není netečný. Náš Bůh – dovolím si říci – je snílek, který sní o transformaci světa a uskutečnil ji v mysteriu Vzkříšení.

Marie by chtěla svého Pána obejmout. On však nyní vystupuje k nebeskému Otci, zatímco ona je poslána nést tuto zvěst bratřím. A tak žena, která byla v moci zlého (srov. Lk 8,2), než potkala Ježíše, se nyní stala apoštolkou nové a té největší naděje. Její přímluva ať pomáhá také nám prožívat tuto zkušenost: v pláči a opuštěnosti slyšet Zmrtvýchvstalého Ježíše, který nás volá jménem, a se srdcem naplněným radostí jít a zvěstovat: „Viděla jsem Pána“ (v.18). Změnil jsem život, protože jsem viděl Pána! Nyní jsem jiný než dříve, jsem někým jiným. Změnil jsem se, protože jsem viděl Pána. Toto je naše síla a toto je naše naděje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.