1.4.2017
Petrův nástupce vydal motu proprio list nazvaný Sanctuarium in ecclesia, kterým rozhodl svěřit Papežské radě pro podporu nové evangelizace jurisdikci nad mezinárodními poutními svatyněmi, což dosud příslušelo Kongregaci pro klérus. „Poutní svatyní se rozumí kostel nebo jiné posvátné místo, k němuž se schválením místního ordináře putují věřící ze zvláštní zbožnosti“ (CIC, 1230) praví Kodex kanonického práva, který rozlišuje tři statuty poutní svatyně: diecézní, národní a mezinárodní. První zřizuje místní ordinář, stanovy národní svatyně schvaluje biskupská konference a stanovy mezinárodní svatyně Apoštolský stolec.
Papež František konstatuje, že „poutní svatyně jsou dodnes ve všech částech světa osobitým znamením jednoduché a skromné víry lidí, kteří na těchto posvátných místech nacházejí základní dimenzi svého křesťanského života. Hluboce zde zakoušejí blízkost Boží, něžnost Panny Marie a společenství svatých. Je to zkušenost pravé spirituality, kterou není možné znehodnocovat, nemá-li se umrtvit působení Ducha svatého a život milosti.“ Papež dále upozorňuje, že „mnohé svatyně byly vnímány jako součást života jednotlivců, rodin a společenství až do té míry, že utvářely identitu celých generací a zasáhly do dějin některých národů“. Podotýká také, že „poutní svatyně jsou v současném světě i navzdory krizi víry stále vnímány jako posvátná místa“ a mnohým lidem „umožňují objevit skrytou touhu po Bohu“ a „nalézt potřebnou sílu ke svému obrácení.“ (č.2).
Svatý otec tímto listem svěřil Papežské radě pro podporu nové evangelizace kompetence zřizovat mezinárodní poutní svatyně a schvalovat jejich stanovy; pěstovat v nich lidovou zbožnost; prosazovat organickou pastoraci svatyň jakožto center nové evangelizace; podporovat pouti na tato místa, starat se o specifickou formaci jejich pastoračních pracovníků; bdít nad poskytováním duchovní a církevní opory poutníkům, aby mohli dosáhnout co nejvíce plodů z této zkušenosti, a nakonec doceňovat kulturní a umělecké hodnoty poutních svatyň.
„Prostřednictvím spirituality, jež je každé svatyni vlastní – píše papež v listě Sanctuarium in ecclesia - jsou poutníci »evangelizační výchovou« (Pavel VI. Evangelii nuntiandi, 48) vedeni ke stále zodpovědnějšímu úsilí jak v křesťanské formaci, tak v nezbytném odtud plynoucím dosvědčování dobročinné lásky. Svatyně nemálo přispívá také ke katechetickému úsilí křesťanského společenství, když dobově koherentním způsobem předává poselství, které dalo impuls k jejímu založení, obohacuje život věřících a podává jim důvody ke zralejšímu a vědomějšímu nasazení víry (srov. 1 Sol 1,3)“ (č.4).
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.