Rádio Vaticana

O pokušení ctižádostivosti v církvi

21.2.2017

Pán ať nám daruje milost „svatého zahanbení“ před pokušením ctižádostivosti, které ohrožuje všechny, včetně církevního společenství – vybízel papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

„Všichni budeme pokoušeni“ – řekl papež v úvodu, a to s odkazem jednak na první čtení z knihy Sirachovcovy (2,1-13), jež začíná slovy: »Přicházíš-li sloužit Pánu, připrav se na pokušení«, a jednak na evangelium (Mk 9,30-37), ve kterém Ježíš učedníky poučuje, že bude zabit, ale oni nechápou a bojí se jej na to zeptat. „To je pokušení nesplnit dané poslání,“ dodal papež. „Pokoušen byl také Ježíš. Nejprve na poušti od ďábla a potom od Petra, vždycky však v souvislosti se svojí smrtí.“
Dnešní evangelium popisuje ještě další pokušení, totiž diskusi učedníků o tom, kdo z nich je největší. A když se jich Ježíš táže, o čem spolu mluvili, mlčeli, protože se za ty řeči styděli.

„Byli to dobří lidé, kteří chtěli následovat Pána a sloužit mu. Netušili ovšem, že cesta služby Pánu je tak nesnadná. Není to jako dát se naverbovat do nějaké instituce, dobročinné organizace a prokazovat dobro. Nikoli. Je to něco jiného. A z toho měli obavy. A dalším pokušením je mondénnost. Poněvadž církev je až dodnes církví, stalo se tak, děje se a bude se tak dít. Pomysleme na boje ve farnostech: Někdo chce stanout v čele nějakého sdružení, šplhnout si. »Kdo je největší tady? Kdo je největší v této farnosti? Já jsem důležitější než on, ne tamten, protože se dopustil toho a onoho...« a tak se řetězí hříchy.“

Pokušení přivádí k pomlouvání a k povyšování se, pokračoval papež.

„Někdy se zahanbením diskutujeme i my kněží v sakristiích: »Já bych rád tamtu farnost..« - Pán je však tady. »Ale já bych rád tamtu...« - Stále totéž. To není cesta Páně, nýbrž cesta marnivosti a mondénnosti. I mezi námi biskupy se to stává. Mondénnost přichází jako pokušení. »Jsem v jedné diecézi, ale dívám se po jiné, významnější a usiluji o ni...« Vyvíjím vliv, dělám nátlak, postupuji tak, abych toho dosáhnul. – Pán je však tam!“

Přání stát se důležitými vede na cestu mondénnosti. Papež tedy povzbudil k ustavičné prosbě k Pánu o „milost zahanbení, ocitneme-li se v takových situacích. Ježíš totiž přichází s jinou logikou a připomíná Dvanácti, že »kdo chce být prvním, ať je ze všech poslední a služebníkem všech« a potom bere do náruče dítě a postaví ho před ně.“ Papež vybídl k prosbě za církev, „za nás všechny, aby nás Pán bránil před ctižádostivostí, zesvětštěním a mondénností pocitu, že jsme větší než druzí.“

„Kéž nám Pán daruje milost zahanbení, onoho svatého zahanbení, když se ocitneme v takovéto situaci, v takovémto pokušení, abychom si řekli: »O čem to přemýšlím? Vidím svého Pána na kříži a chci Jej využít k tomu, abych povýšil sebe?« Ať nám daruje milost dětské prostoty, abychom chápali služebnost... A představuji si možná ještě jednu otázku »Pane, sloužil jsem ti celý život. Byl jsem celý život poslední. Co nyní?« - Co nám Pán řekne? Sám o sobě si řekni: »Jsem služebník neužitečný«..“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser