Namísto záštiplného pohledu do minulosti předkládejme Kristovu radikální novost

6.2.2017 

Počátkem roku, který se bude vyznačovat připomínkou pěti set let od zahájení reformace, se v Apoštolském paláci konala skutečně ekumenická audience – papež František přijal delegaci Evangelické církve v Německu (EKD), vedené biskupem Heinrichem Bedford-Strohmem a Německé biskupské konference vedené kardinálem Reinhardem Marxem. Ve své promluvě ocenil dlouholetou spolupráci obou církví a jejich postupně vyspívající ekumenické vztahy:

„Přeji vám, abyste se dále ubírali touto požehnanou cestou bratrského společenství a odvážně a rozhodně postupovali směrem ke stále plnější jednotě. Máme tentýž křest, a proto musíme kráčet spolu a vytrvale.”

Společná evangelicko-katolická připomínka historických událostí je dobrou příležitostí k tomu, aby se Kristus opětovně stal středem vzájemných vztahů. Právě „otázka po Bohu a možnosti Božího milosrdenství totiž v Lutherovi podněcovala hlubokou vášeň a byla vzpruhou jeho života a celé jeho cesty” (Benedikt XVI. k Radě evangelické církve, Erfurt, 23.9.2011) citoval papež František svého předchůdce Benedikta XVI.

„Hybnou silou a neklidem reformátorů v zásadě byla touha ukázat na cestu ke Kristu. A to by nám mělo ležet na srdci také dnes, poté, co jsme, díky Bohu, opět nastoupili společnou pouť.”

Připomínkový rok tak nabízí šanci k dalším krokům kupředu – namísto záštiplného pohledu do minulosti by křesťané měli mužům a ženám naší doby znovu předkládat Kristovu radikální novost a nekonečné Boží milosrdenství, jak si to svého času přáli reformátoři.

„Je zajisté tragické, že jejich volání po obnově zapříčinilo takový další vývoj, který vedl k rozdělení křesťanů. Věřící se už nepovažovali za bratry ve víře, nýbrž za nepřátele a konkurenty. Příliš dlouhý čas sytili nevraživost a napadali se v lítých bojích, často podněcovaných politickými a mocenskými zájmy, aniž by se jedni vůči druhým, bratři proti bratrům, rozpakovali užít násilí.”

Dnes jsme „odhodili vše, co by nás mohlo zatěžovat” (Žid 2,12), usoudil papež. Doporučil nicméně, aby se na bolestnou minulost pohlíželo v pokoře a upřímnosti, k čemuž jistě pomohou plánované události připomínkového roku. Papež jmenoval ekumenickou kajícnou bohoslužbu, společnou pouť do Svaté země, ekumenický biblický kongres a den, věnovaný sociální činnosti křesťanů. Podle římského biskupa se díky desetiletím ekumenické cesty upevnilo duchovní společenství, které dnes oběma stranám povoluje, aby litovaly svých selhání.

„Zároveň dokážeme v jediném křtu, který z nás činí bratry a sestry, a ve společném naslouchání Duchu, docenit duchovní a teologické dary, které reformace přinesla, a to ve smířené rozdílnosti.”

„Smířená rozdílnost” je pojem luteránského teologa a pozorovatele na Druhém vatikánském koncilu, Oscara Cullmanna, který jím popisuje cíl křesťanské jednoty. K jeho modelu společenství křesťanských církví se přihlásil jak Benedikt XVI., tak papež František. Závěr dnešní promluvy římského biskupa patřil některým věroučným a morálním otázkám, které staví překážky na cestě k viditelné jednotě. V německé oblasti se jedná zejména o problém smíšených manželství:

„Bolest zakoušejí hlavně manželé, kteří patří k různým konfesím. Je zapotřebí, abychom se příhodným způsobem zasadili – modlitbou a všemi svými silami – o překonání dosud existujících překážek, zintenzívnili teologický dialog a posílili vzájemnou spolupráci – zejména ve službě lidem, kteří nejvíce trpí, a v péči o stvoření, žijící pod neustálou hrozbou.”

V závěru audience se papež a němečtí hosté společně pomodlili Otče náš na znamení Ježíšova povolání k jednotě, za kterou, jak papež řekl, dnešní křesťané nesou závažnou zodpovědnost.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.