10.1.2017 

Ježíš se těšil autoritě, protože lidem prokazoval dobro, měl k nim blízko a to, co učil, sám zachovával. Tyto tři rysy Ježíšovy vážnosti mezi lidem vyjmenoval papež František v dnešní homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Petrův nástupce srovnával učení Ježíše a učitelů Zákona. Ježíš měl skutečnou autoritu, zatímco ti druzí jenom formální. Mluví o tom dnešní evangelium (Mk 1,21b-28), které podává, jak lidé »žasli nad Ježíšovým učením«, protože je učil »ne jako učitelé Zákona«. „Ti sice byli představiteli lidu, zdůraznil papež, ale jejich učení nepromlouvalo k srdci lidí, zatímco Ježíš měl skutečnou autoritu, nebalamutil, nýbrž učil Zákonu do poslední čárky, »učil jako ten, kdo má moc«.“
Papež pak podrobněji formuloval tři charakteristické rysy, jimiž se Ježíšova autorita lišila od té, kterou měli učitelé Zákona. „Zatímco Ježíš vyučoval v pokoře a svým učedníkům říkal, že největší je ten, kdo slouží a činí se maličkým, farizejové se pokládali za knížata.“

„Ježíš lidu sloužil, vysvětloval věci, aby jim lidé dobře rozuměli. Zaujímal služebný postoj a to mu dávalo autoritu. Učitelům Zákona lidé naslouchali a respektovali je, ale nevnímali je nad sebou jako autoritu. Učitelé Zákona měli psychologii knížat. Říkali si: »My jsme mistři, knížata a vyučujeme vás.« To nebyl postoj služby, nýbrž postoj toho, kdo říká: »my přikazujeme, vy poslouchejte«. Ježíš se nikdy nevydával za knížete. Vždycky byl služebníkem všech, a to mu dávalo autoritu.“

Měl totiž blízko k lidem - to dává autoritu. Blízkost je tedy druhý rys, kterým se Ježíšova autorita liší od té, kterou měli farizejové. „Ježíš nebyl alergický na lidi – pokračoval papež – dotýkal se malomocných, nemocných, neštítil se jich, zatímco farizejové jimi pohrdali a mluvili o nich jako o ignorantech a ubožácích, rádi se nechávali vidět, jak jsou dobře oblečení, když se procházeli po náměstích.“

„Vydělovali se z lidu, udržovali si odstup. Ježíš se s lidmi sbližoval, a to mu dávalo vážnost. Tito separovaní učitelé měli klerikalistickou psychologii, vyučovali na základě jakési klerikalistické moci, klerikalismem. Líbí se mi, když čtu o bl. Pavlu VI., jak měl blízko k lidem. V článku 48 exhortace Evangelii nuntiandi je patrné jeho pastýřské srdce blízké lidu. Tam spočívá autorita tohoto papeže, v této blízkosti. Představeným je ten, kdo pokorně slouží. Jako ledovec, z něhož je vidět špička. Ježíš všechno obrací: nahoře je lid, a On, který přikazuje, je dole a přikazuje zdola.“

Je však ještě třetí rys, kterým se autorita učitelů Zákona liší od té Ježíšovy, totiž koherence. Ježíš to, co hlásal, také žil. V Něm bylo zcela sladěno to, co myslel, cítil a konal. Kdo se však považuje za knížete, má klerikalistický čili pokrytecký přístup, říká jedno a dělá to druhé.

„Takoví lidé nebyli koherentní, a jejich osobnost byla rozdělena do té míry, že Ježíš svým učedníkům říká: »Dělejte, co vám říkají, ale ne to, co dělají«. Říkali totiž jedno a dělali něco jiného. Nebyli koherentní. Nezřídka o nich Ježíš říká, že jsou pokrytci. A rozumí se, že ten, kdo se pokládá za knížete, zaujímá klerikalistický postoj a přetvařuje se, nemá autoritu. Říká pravdu, ale bez autority. Avšak Ježíš, který je pokorný, slouží lidem, má k nim blízko, nepohrdá jimi a je koherentní, těší se vážnosti. A toto je autorita, kterou vnímá Boží lid.“

Kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.