A kdyby se Betlémská událost měla opakovat?

8.1.2017 

Mudrcové by už nejspíš nepřišli. Jak by také spatřili hvězdu? Vždyť světla jejich metropolí září v noci více než den. Zvláště v čase Vánoc. Girlandy, vývěsní štíty a reklamní tabule rozjařují ulice a zatmívají subtilní jas nebeských konstelací. Mudrcové by se už ani nevěnovali astrologii, ale měli by oči ponořené do mikroskopů, zajímali by se o geny a nanotechnologie, a tam – ve čtyřpísmenném či dvouciferném kódu – by hledali nového člověka.

Ani pastýři by nepřišli. Klesali by pod tíhou požadavků na svobodu zvířat a v důsledku produkce syntetických tkanin a masa ze zkumavek jsou nyní odkázáni řešit logistiku před monitory komputerů a v kancelářích mrakodrapů tak vysokých, že odhánějí anděly. Zvěst o veliké radosti přinesená archandělem ze sedmého kůru by je pravděpodobně dojala jen na chvilku podobně jako zvlášť dobře provedené pop-up (vyskakovací reklamní okénko).

Onu zvěst by však vzápětí pohltil nepřetržitý proud mailů a zpráv. Andělé totiž nejsou moc zběhlí ve webdesignu. Jediný způsob, který jim zbyl, aby mohli sdělit vzkaz, by byl bug (programátorský lapsus) nebo zablokování. A noví pastýři, místo aby toho využili k prozření a rozhlédnutí se kolem, by ze vzteku remcali na hloupého programátora, který to zavinil.

Nebyli by už ani oslík a dobytče. Všichni vědí, že osel už byl nahrazen fiátkem, pokud ne smartem. Dobytče se schovalo před agrotechnickými drony řízenými algoritmy, jež optimalizují výnosy vertikálních farem (vertical farms). Ani se neodvažuji vyřknout slova stáj či jesle. Kdo si ostatně pamatuje, co to bylo? A jak by navíc bylo možno odhlédnout od toho, že absolutně nevyhovují stávajícím zdravotnickým normám o těhotenství a porodu?

Centrum ortogeneze, které ony normy dodržuje velmi přesně, by ovšem poradilo Marii jít na interrupci. Ubohá maličká měla teprve šestnáct let a nevěděla, kdo je otec. Její argumenty byly poněkud zmatené. Psychologové důvěrně obeznámení se Stockholmským syndromem by konstatovali, že je traumatizována a proto vehementně popírá, že došlo ke znásilnění, jehož obětí se evidentně stala. Přidá-li se k tomu i fakt, že plod nebyl podroben prenatálnímu screeningu, bylo by možno se obávat o sociální zařazení i blahobyt této velice mladé dívky. S ohledem na její dobro by byla tedy podrobena dohledu. A pár soucitných policistů by dostalo příkaz doprovodit ji k nucené hospitalizaci.

Když by utekla, nalezla by ochranu u muže z dobré katolické rodiny. Velice schopného, který však neměl zájem o studia na polytechnice, ani o titul magistra. Zamiloval si materiál, který nelze inovovat, totiž dřevo. Přál si být tesařem v době paláců z dynamického skla s eternitovými střechami. Proto jej zřejmě rodiče vydědili. On sám v důsledku tohoto odloučení dost dobře nevěděl, zda věří v Boha. Tím spíš, že druzí, kteří v té době hodně mluvili o Bohu, požadovali jeho smrt. Otevřeně totiž prohlásil, že preferuje zelenou louku před jejich vlajkou. Potom nepochopitelně potkal ji. Spatřil ji, když vycházela z ortogenetického centra, a tváří v tvář její kráse zkropené slzami se ho zmocnila jakási zoufalá víra.

Našli nějaký opuštěný dům s vytlučenými okny na odlehlém a neobydleném místě. Více méně se jim podařilo se zahřát. Bez dobytčete a bez osla. Bez pastýřů i mudrců. A poněvadž elektřina v této části jejich obce už moc nefungovala, mohli znovu hledět na hvězdy. Nic jiného už neměli než hvězdy a svoji lásku, a svoje ruce do nového začátku.

Možnosti, které měli, byly skrovné. Jednou pomýšleli i na smrt. Josef však opravil střechu, zacpal otvory a ze dřeva z nedalekého lesa vyrobil kolébku. A když uviděl obličej dítěte pod vyčerpanou a šlechetnou tváří jeho matky, zjistil, že pro něho bude třeba znovu vynalézt nebe i zemi, rostliny i živočichy, oheň i vodu, pastýře i básníky, a že budou další rodiny jako ta jejich, aby k nim dosáhli, a že bude vždycky dost chudých k tomu, aby se to podařilo a začalo se znovu. Nejspíš.

Z italského deníku Avvenire 8.ledna 2017
přeložil Milan Glaser.

Fabrice Hadjadj

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.