8.1.2017 

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes, na svátek Křtu Páně, nám evangelium (Mt 3,13-17) prezentuje scénu u řeky Jordán, kde v zástupu kajícníků, kteří přistupují k Janu Křtiteli, aby přijali křest, stojí také Ježíš. Stál ve frontě. Jan mu v tom chtěl zabránit slovy: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ (Mt 3,14). Křtitel si totiž uvědomoval velkou vzdálenost, která jej od Ježíše dělila. Ježíš však přišel právě proto, aby tuto vzdálenost mezi člověkem a Bohem zaplnil. Je-lil Ježíš cele na straně Boha a také cele na straně člověka, sjednocuje, co bylo rozděleno. Proto žádá Jana o křest, aby byla splněna Boží vůle (srov. v. 15), to znamená, aby se uskutečnil Otcův plán, který vede cestou poslušnosti a solidaritou se slabým a hříšným člověkem, cestou pokory a těsnou blízkostí Boha k Jeho dětem. Bůh je nám velice nablízku!

Když Ježíš pokřtěný Janem vychází z vod řeky Jordán, zazní shůry hlas Boha Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení“ (v. 17). A zároveň se Duch svatý v podobě holubice snáší na Ježíše a veřejně zahajuje Jeho spasitelské poslání; poslání, které má určitou povahu, styl pokorného a mírného služebníka, který je vybaven pouze silou pravdy, jak prorokoval Izaiáš: „Nebude křičet, nebude hlučet [...] Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo“ (Iz 42,2-3).

Takový je Ježíšův styl a také misionářský styl Kristových učedníků, tedy hlásat evangelium mírně a pevně, nekřičet a nikoho neokřikovat, tedy mírně a pevně, bez arogance či diktátu. Opravdové misie nikdy nebyly proselytismem, nýbrž přitažlivostí ke Kristu. Jak? Jak k této přitažlivosti ke Kristu dochází? Osobním svědectvím, počínaje usilovným sjednocením s Kristem na modlitbě, adoraci a v konkrétní dobročinné lásce, která slouží Ježíši přítomnému v nejmenším z bratří. Jsme povoláni následovat Ježíše, dobrého a milosrdného pastýře, a - oživováni Jeho milostí - máme ze svého života činit radostné svědectví, jež osvěcuje cestu přinášející naději a lásku.

Tento svátek nám umožňuje objevit dar a krásu toho, že jsme lidem pokřtěných, tedy hříšníků - jimiž všichni jsme – avšak zachráněných Kristovou milostí, skutečně začleněných působením Ducha svatého do Ježíšova synovského vztahu k Otci, přijatých do lůna matky církve a uschopněných k bratrství, jež nezná hranic a bariér.

Panna Maria kéž pomůže všem nám křesťanům uchovávat si stále živé a vděčné vědomí svého křtu a věrně se ubírat cestou, která se začíná svátostí našeho znovuzrození. A vždycky v pokoře, mírnosti a pevnosti.

Přeložil Milan Glaser