Rádio Vaticana

O revoluci a revolucích

27.11.2016

Významový posun slova revoluce během posledních několika století je tak zásadní, že ho lze s určitou nadsázkou označit za revoluční. Jeho původní význam se objevuje roku 1543 ve slavném díle De revolutionibus orbium caelestis - O obězích nebeských sfér. V tomto díle dedikovaném papeži Pavlu III. podává Mikuláš Koperník svoje astronomická pozorování a analýzy. Slovo revolutio v něm znamená otáčivý pohyb tělesa. Byl to terminus technicus užívaný v poměrně úzkém kruhu znalců.

S tímto Koperníkovým spisem souvisí dnešní význam slova revoluce jenom velmi vzdáleně a na krkolomnosti této souvislosti se ukazuje obskurní povaha novověké mentality. Planeta Země zajisté obíhala kolem Slunce i před Koperníkem, který tento stav věcí vyslovil jako hypotézu, jež byla prokázána později (stejně jako některé jiné jeho objevy). Tento astronomický poznatek sice představoval značnou změnu, která však nastala výhradně v lidském myšlení a nikoli v realitě.

A jakkoli se může zdát převratným, pro praktický život lidí na této planetě tento poznatek převratným není. Koperník v této souvislosti mluví jen o jisté potěše mysli, kterou mu jeho bádání přineslo a kterou mohli zakoušet především ti, kdo se zaobírali pozorováním hvězdné oblohy. Lidé se tímto způsobem od nepaměti snažili porozumět tomu, co je přesahuje, byť na nesprávné adrese.

Vyprázdněné latinské slovo mající příchuť změny a slibující intelektuální útěchu, dostupnou jen zasvěceným, v novověku přestalo být srozumitelným vyjádřením poznatku a stalo se jakýmsi verbálním nástrojem svérázného zaříkávání. Změna, kterou označuje nový pojem revoluce, už se však netýká lidské mysli, nýbrž samotné reality nebo přesněji její sociální, ekonomické, kulturní či antropologické oblasti. Privilegovaná skutečnost, kterou v novověku označuje slovo revoluce, je – jak známo – hromadné násilí ve společnosti. Tento význam pronikl i do italského a španělského překladu Nového zákona, kde Ježíš v souvislosti s koncem světa mluví o válkách a vzpourách-revolucích (Lk 21,9).

Immanuel Kant se svojí „koperníkovskou revolucí“, jak nazval svoje filosofické snahy, zůstal ještě zcela na půdě vlastního myšlenkového přemítání. Teprve revoluce s přídomky velká a francouzská byla pojmenováním reálné a nikoli jenom pomyslné změny, totiž hromadného zločinného násilí a jeho neblahých důsledků, jakým byla např. genocida ve Vendée. Podobně tomu bylo v případě také velké, ale socialistické revoluce říjnové, která byla počátkem zločinného násilí a jeho krvavých důsledků v Rusku.

Intelektuální potěcha, kterou přinášelo astronomické pozorování „revolucí nebeských sfér“, tak byla bryskně nahrazena potěchou zločinců nad množstvím nakradené kořisti. A co říci o revoluci ze 60. let minulého století zvané sexuální?

Na všech těchto případech je patrné jedno: při přenesení slova revoluce z oblasti astronomie na politickou rovinu došlo k zásadnímu posunu. Toto slovo ztratilo svůj objektivní význam a stalo se nejen nástrojem označení násilných změn ve společnosti, nýbrž také nástrojem k jejich přehodnocování v myslích a srdcích lidí, jinými slovy nutnosti jejich pozitivního přijetí, ke kterému vybízí nádech vědeckosti onoho slova. Revoluce je však pouze ukázkou toho, jak funguje nominalismus, který je základem novověkého myšlení. Jde o svévolné používání slov za účelem odvedení pozornosti od pojmenované skutečnosti, znesnadnění jejího poznání a bránění lidem ve vzájemném dorozumění.

Příkladů takovéhoto verbálního překrucování reality i lidského myšlení by bylo možné jmenovat velké množství, kupříkladu „veřejné mínění“, „populismus“ či „islámský stát“. Hlavní roli v tomto matení lidské mysli hraje převaha mnohomluvnosti nad poznáním a vystupuje ve hromadných sdělovacích prostředcích. Tato převaha má sice v různých zemích různou podobu. Na lidi má však stejný účinek: nevraživost vůči každému, kdo nemá o věci stejné povědomí.

Milan Glaser