27.11.2016 

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes začíná v církvi nový liturgický rok, tedy nová etapa víry Božího lidu. A jako vždycky začínáme adventem. Dnešní evangelium (srov. Mt 24,37-44) nás uvádí do jednoho z nejpůsobivějších témat adventní doby: navštívení lidstva Pánem. Tím prvním navštívením, jak všichni víme, bylo Vtělení, Ježíšovo narození v betlémské jeskyni; ke druhému dochází v přítomnosti, Pán nás navštěvuje neustále, kráčí každý den po našem boku a Jeho přítomnost je útěchyplná; a nakonec bude třetí, poslední navštívení, které vyznáváme pokaždé, když v Krédu recitujeme: „Znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé.“ Dnes k nám Pán promlouvá o tomto svém posledním navštívení, které nastane na konci časů, tedy o vyústění našeho putování.

Boží Slovo zdůrazňuje kontrast mezi normálním během věcí, každodenní rutinou a nenadálým příchodem Pána. Ježíš říká: „V době před potopou totiž lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila“ (vv. 38-39), tak praví Ježíš. Vždycky nás zaráží, když přemýšlíme o hodinách, které předcházejí nějaké velké pohromě. Všichni jsou klidní, počínají si jako obvykle, aniž by si uvědomovali, že jejich život bude otřesen. Evangelium nás zajisté nechce strašit, nýbrž otevřít náš horizont další, větší dimenzi, která na jedné straně relativizuje každodenní záležitosti, ale současně je činí cennými a rozhodujícími. Vztah s Bohem, který nás přijde navštívit, dává každému gestu, každé věci odlišné světlo, dosah a symbolickou hodnotu.

Z této perspektivy vychází také pozvání ke zdrženlivosti, abychom nebyli ovládáni věcmi tohoto světa, materiálními skutečnostmi, ale spíše je ovládali. Pokud se jimi naopak necháváme podmínit a přemoci, nemůžeme vnímat, že existuje něco velmi důležitého: naše závěrečné setkání s Pánem. A to je důležité, toto setkání. Každodenní záležitosti mají mít tento horizont, mají být adresovány k onomu horizontu, k setkání s Pánem, který pro nás přijde. V té chvíli, jak říká evangelium, „budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán“ (v.40). Je to pozvání k bdělosti, protože nevíme, kdy Pán přijde, a je třeba, abychom byli neustále připraveni odejít.

V této adventní době jsme povoláni rozšiřovat horizont svého srdce, nechávat se překvapovat životem, který nám každý den představuje svoji novost. K tomu je třeba, abychom se učili nezáviset na svých jistotách, na svých pevných schematech, protože Pán přijde ve chvíli, kdy se nenadějeme. Přijde, aby nás uvedl do krásnější a větší dimenze.

Matko Boží, Panno Adventu, pomoz nám, abychom se nepovažovali za vlastníky svého života a neodporovali, až jej Pán přijde změnit, nýbrž abychom byli připraveni na Jeho navštívení, na nenadálého a vítaného hosta, i když otřese našimi plány.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.