Rádio Vaticana

Milosrdenství a inkluze

12.11.2016

Katecheze papeže Františka na mimořádné gen. audienci, nám. sv. Petra

(Mt 11,25-28)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V této poslední mimořádné sobotní audienci bych rád představil jeden důležitý aspekt milosrdenství, totiž jeho inkluzivní dimenzi. Bůh totiž ve svém plánu lásky nechtěl nikoho vyloučit, nýbrž začlenit všechny. Kupříkladu prostřednictvím křtu z nás v Kristu činí svoje děti, údy Jeho těla, kterým je církev. A my křesťané jsme povoláni používat stejné kritérium: milosrdenství je způsob či styl jednání, kterým se do svého života snažíme zahrnovat ostatní a vyhýbat se uzavírání se do sebe a svých egoistických jistot.

V pasáži z Matoušova evangelia, kterou jsme slyšeli, pronáší Ježíš jednu skutečně všeobecnou výzvu: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (11,28). Nikdo není z této výzvy vyloučen, protože Ježíšovým posláním je zjevit každému člověku Otcovu lásku. Na nás je, abychom otevřeli srdce, důvěřovali Ježíši a přijali toto poselství lásky, jež nás uvádí do tajemství spásy.

Tento aspekt milosrdenství, inkluze, se projevuje otevřenou náručí a přijímáním bez vylučování, bez klasifikování druhých na základě sociálního postavení, jazyka, rasy, kultury, náboženství: před námi je pouze člověk, jehož je třeba mít rád jako jej má rád Bůh. Ten, koho nacházím ve svém zaměstnání či ve své čtvrti je člověk, kterého je třeba mít rád jako jej má rád Bůh. Ať už je z té či oné země, patří k tomu či onomu náboženství, je to člověk, kterého má rád Bůh rád a já jej mám mít také rád.. Toto je ta inkluzivní dimenze, inkluze.

Kolik jen sklíčených a sužovaných lidí dnes potkáváme! Na ulici, ve veřejných úřadech, v lékařských ambulancích... Ježíšův pohled spočívá na každé z oněch tváří také prostřednictvím našich očí. A naše srdce je jaké? Je slitovné? A náš způsob smýšlení a jednání je inkluzivní? Evangelium nás volá, abychom v dějinách lidstva rozpoznávali plán velké inkluze, která s plnou úctou ke svobodě každého člověka, každého společenství a každého národa volá všechny k vytvoření rodiny bratří a sester ve spravedlnosti, solidaritě a pokoji a k začlenění do církve, která je Kristovým tělem.

Jak pravdivá jsou Ježíšova slova, jimiž vyzývá všechny znavené a vyčerpané, aby šli za Ním a nalezli spočinutí! Jeho rozevřená náruč na kříži dokazuje, že nikdo není vyloučen z Jeho lásky a milosrdenství. Nikdo není vyloučen z Jeho lásky a z Jeho milosrdenství. Ani ten největší hříšník. Nikdo. V Jeho milosti a v Jeho milosrdenství jsme zahrnuti všichni. Nejbezprostřednější výraz, kterým vnímáme svoje přijetí a začlenění v Něm, je Jeho odpuštění. Všichni potřebujeme, aby nám bylo odpuštěno Bohem. A všichni potřebujeme potkávat bratry a sestry, kteří nám pomáhají jít za Ježíšem, otevírat se daru, který nám dal na kříži. Nepřekážejme si vzájemně! Nevylučujme nikoho! Ba naopak, pokorně a jednoduše se stávejme nástroji inkluzivního Otcova milosrdenství. Otcovo milosrdenství je inkluzivní. Svatá matka církev je ve světě prodloužením široké náruče zabitého a vzkříšeného Krista. Také zdejší náměstí a jeho kolonáda vyjadřuje toto objetí. Nechme se strhnout tímto pohybem inkluze druhých, abychom byli svědky milosrdenství, kterým Bůh přijal a přijímá každého z nás.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV