Rádio Vaticana

Buďme svědky naděje, která neklame

31.10.2016

Promluva papeže Františka na lutersko-katolickém setkání, Malmö - Švédsko

Drazí bratři a sestry, děkuji Bohu za tuto společnou připomínku pěti set let Reformace, kterou prožíváme s obnoveným duchem a při níž si uvědomujeme, že jednota křesťanů je priorita, poněvadž uznáváme, že je mezi námi mnohem více toho, co nás spojuje, než toho, co rozděluje. Nastoupená cesta k jednotě je velký dar, který nám dává Bůh, díky němuž jsme zde dnes shromážděni – luteráni i katolíci – v duchu společenství, abychom obrátili svůj pohled k jedinému Pánu, Ježíši Kristu.

Dialog mezi námi umožnil prohloubit vzájemné porozumění, zrodil vzájemnou důvěru a potvrdil přání putovat k plnému společenství. Jedním z plodů tohoto dialogu je spolupráce mezi různými organizacemi Světové luterské federace a katolické církve. Díky tomuto novému klimatu porozumění dnes podepíše Caritas Internationalis a Lutheran World Federation World Service společné prohlášení za účelem rozvoje a upevnění kultury spolupráce na povznášení lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti. Srdečně zdravím obě tyto organizace, které byly a jsou ve světě drásaném válkami a konflikty zářivým příkladem oddanosti a služby bližnímu. Ať se jejich spolupráce nadále rozvíjí.

Pozorně jsem naslouchal svědectvím o tom, jak někteří z nás mezi tolikerými výzvami den za dnem odevzdávají svůj život ve snaze vytvářet svět, který bude stále více korespondovat s plánem Boha, našeho Otce. Pranita poukázala na stvoření. Je jisté, že celé stvoření je manifestací nezměrné Boží lásky k nám. Proto můžeme také v darech přírody kontemplovat Boha. Sdílím tvou konsternaci nad zneužíváním, jež poškozuje planetu, náš společný domov, a má vážné důsledky také pro klima. (V mé vlasti se říká, že slavnost platí vždycky chudí...). Jak jsi správně připomněla, největší dopad to má nezřídka právě na nejslabší lidi s nejskrovnějšími zdroji. Ti jsou často nuceni k emigraci, aby unikli důsledkům klimatických změn. Náš životní styl, naše jednání musí být koherentní s naší vírou. Jsme povoláni pěstovat harmonii mezi sebou a s ostatními, ale také s Bohem a dílem Jeho rukou. Pokračuj, Pranito, ve svém nasazení ve prospěch našeho společného domova. Díky!

Mons. Héctor Fabio nás informoval o společné práci, kterou katolíci a luteráni konají v Kolumbii. Je dobrou zprávou slyšet, že se křesťané spojují, aby dali vznik komunitním a sociálním procesům společného zájmu. Prosím vás o zvláštní modlitbu za onu pozoruhodnou zemi, aby za spolupráce všech mohla konečně dosáhnout vytouženého míru, který je pro lidské soužití nezbytný. Lidské srdce, hledí-li na ně Ježíš, nezná mezí. Ať tato modlitba zahrne všechny země, ve kterých trvají konfliktní situace.

Marguerite obrátila naši pozornost k práci ve prospěch dětí, jež se staly obětí mnoha krutostí, a k úsilí o mír. Výzva brát vážně křehkost tolika bezbranných, kteří nemají hlas, je obdivuhodná. To, co považuješ za poslání, bylo zárodkem, který přinesl hojné plody, a dnes díky tomu mohou tisíce dětí studovat, růst a uzdravovat se. Kupředu. Děkuji ti, že nyní i v exilu nadále šíříš poselství pokoje. Řeklas, že všichni, kdo tě znají, si myslí, že to, co děláš, je bláznovství. Je to zajisté bláznovství lásky k Bohu a k bližnímu. Kéž se toto bláznovství osvícené vírou a důvěrou v prozřetelnost dále šíří! Pokračuj a ať onen hlas naděje, který jsi zaslechla v počátcích svého nasazení, nadále podněcuje tvé srdce a srdce dalších mladých lidí.

Opravdu dojemné svědectví podala nejmladší Rose. Dovedla zužitkovat talent, který jí daroval Bůh skrze sport. Namísto toho, aby plýtvala silami v protivenstvích, zužitkovala je v životě. Když jsem naslouchal tvému příběhu, vzpomněl jsem si na spoustu mladých lidí, kteří potřebují tvoje svědectví. Rád bych připomněl, že všichni mohou objevit podivuhodnost toho, že jsou dětmi Boha, který je má rád. Ze srdce ti děkuji, Rose, za tvé úsilí i oběti při povzbuzování mládeže k návratu do školy a také za tvoje denní modlitby za mír v Jižním Súdánu, mladém státě, který je velice potřebuje.

Po vyslechnutí těchto silných svědectví, která nás přivádějí k zamyšlení nad vlastním životem a nad tím, jak odpovídáme na situaci nouze, která je kolem nás, bych rád poděkoval všem vládám, které pomáhají běžencům, uprchlíkům a žadatelům o azyl, neboť každý skutek ve prospěch lidí, kteří potřebují ochranu, je velkým gestem solidarity a uznání jejich důstojnosti. Pro nás křesťany je prioritou vycházet vstříc odepsaným - těm, kteří byli ve své vlasti skartováni - a marginalizovaným lidem našeho světa a činit hmatatelným něhu a milosrdnou lásku Boha, který nikoho neodepisuje, ale všechny přijímá. Dnes se na nás křesťanech žádá, abychom byli protagonisty „revoluce něhy“.

Za chvíli uslyšíme svědectví biskupa Antoina, který žije v Aleppu, městě sužovaném válkou, kde jsou znevažována a pošlapávána ta nejzákladnější práva. Denně k nám přicházejí zprávy o nevýslovných utrpeních vyvolaných syrským konfliktem – konfliktem milované Sýrie - který trvá déle než pět let. Uprostřed tolikeré devastace je skutečným hrdinstvím, že tam zůstávají muži a ženy proto, aby poskytovali materiální a duchovní pomoc těm, kdo ji potřebují. Je rovněž obdivuhodné, že ty, drahý bratře Antoine, nadále pokračuješ v práci uprostřed tolika nebezpečí, a přiblížíš nám dramatickou situaci Syřanů. Každý z nich je v našem srdci a v našich modlitbách. Snažně prosíme o milost obrácení srdcí těch, kdo jsou odpovědní za osudy světa, onoho regionu a všech, kteří se na této odpovědnosti podílejí.

Drazí bratři a sestry, nenechme se zkrušit protivenstvími. Kéž nás tyto příběhy motivují a nabídnou nám nový podnět, abychom pracovali stále více sjednoceni. Až se vrátíme do svých domovů, odnesme si s sebou závazek prokázat denně skutek pokoje a smíření, abychom byli odvážnými a věrnými svědky křesťanské naděje. A jak víme, naděje neklame!
Děkuji!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV