Rádio Vaticana

V Mariině víře vidíme, jak otevírat svoje srdce

8.10.2016

Promluva papeže Františka na mariánské vigilii, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry!
Během této vigilie jsme si v Mariině doprovodu znovu přiblížili základní momenty Ježíšova života. Myslí i srdcem jsme se ocitli ve dnech naplnění Kristova poslání ve světě. Zmrtvýchvstání jako znamení nejzazší Otcovy lásky, která všechno přivádí k životu, a jako anticipace naší budoucnosti. Nanebevstoupení jako sdílení Otcovy slávy, v níž má i naše lidství privilegované místo. Letnice jako výraz poslání, které má církev v dějinách až do konce časů pod vedením Ducha svatého. V posledních dvou tajemstvích jsme rozjímali o Panně Marii v nebeské slávě, o Té, která je od prvních staletí vzývána jako Matka Milosrdenství.

Modlitba růžence je z mnoha aspektů syntézou dějin Božího milosrdenství, které se přetváří v dějiny spásy pro ty, kdo se nechají utvářet milostí. Tajemství, která před námi vystupují, jsou konkrétní gesta, jež rozvíjejí Boží jednání ve vztahu k nám. Modlitbou a rozjímáním o životě Ježíše Krista, znovu nazíráme Jeho milosrdnou tvář, která jde všem vstříc v různých životních potřebách. Maria nás na této cestě provází, ukazuje Syna, který vyzařuje Otcovo milosrdenství. Ona je Hodegetria, Matka, která provází na cestě, kterou jsme povoláni se ubírat, abychom byli pravými Ježíšovými učedníky. V každém růžencovém tajemství vnímáme její blízkost a rozjímáme o Ní jako o první učednici Jejího Syna, která plní Otcovu vůli (srov. Lk 8,19-12).

Modlitba růžence nás nevzdaluje životní starostem; naopak, žádá od nás, abychom se vtělili do dějin všech dnů a uměli tak chápat znamení Kristovy přítomnosti mezi námi. Pokaždé, když rozjímáme nějaký moment, nějaké tajemství Ježíšova života, jsme zváni rozpoznávat, jak Bůh vstupuje do našeho života, abychom Jej přijali a následovali. Objevujeme cestu, která nás přivádí k následování Krista ve službě bratřím. Přijetím a asimilací některých význačných bodů Ježíšova života se účastníme Jeho evangelizačního díla, aby ve světě rostlo a šířilo se Boží království. Jsme učedníci, ale také misionáři a nositeli Krista tam, kde chce, abychom byli přítomni. Nemáme proto uzavírat dar Jeho přítomnosti v sobě. Jsme naopak povoláni sdílet se všemi Jeho lásku, Jeho jemnocit, Jeho dobrotu a milosrdenství. Radost z tohoto sdílení se nezastaví před ničím, protože přináší zvěst osvobození a spásy.

Maria nám umožňuje chápat, co znamená být Kristovými učedníky. Ona byla od věků určena být Matkou, naučila se, jak se stávat učednicí. Jejím první činem bylo zaujetí postoje naslouchání Bohu. Byla poslušna andělovovu zvěstování a otevřela svoje srdce, aby přijala tajemství božského mateřství. Následovala Ježíše nasloucháním všemu, co řekl (srov. Mk 3,31-35); všechno uchovávala ve svém srdci (srov. Lk 2,19) a stala se živou pamětí znamení, která vykonal Syn Boží, aby v nás vzbudil víru.

Nestačí však pouze naslouchat. To je zajisté první krok, ale naslouchání musí být převedeno na konkrétní skutky. Učedník totiž dává svůj život do služeb evangelia. Proto se Panna Maria okamžitě vydala za Alžbětou, aby jí pomáhla během jejího těhotenství (srov. Lk 1,39-56). V Betlémě porodila Božího Syna (srov. Lk 2,1-7); v Káně se postarala o mladé manžele (srov. Jan 2,1-11); na Golgotě neustoupila před bolestí, ale zůstala pod Ježíšovým křížem a z Jeho vůle se stala Matkou církve (srov. Jan 19,25-27); po Zmrtvýchvstání povzbuzovala apoštoly shromážděné ve večeřadle v očekávání Ducha svatého, který je přetvořil v odvážné svědky evangelia (srov. Sk 1,14). Maria celým svým životem uskutečňovala to, co má konat církev na Kristovu trvalou památku. V Mariině víře vidíme, jak otevírat svoje srdce, abychom byli poslušní Boha; v jejím sebezapření objevujeme, jak máme být pozorní k potřebám druhých; v jejích slzách nacházíme sílu, jak těšit ty, kteří prožívají bolest. V každém z těchto momentů vyjadřuje Maria bohatství božského milosrdenství, které jde vstříc každému v každodenních potřebách. Prosme tento večer naši něžnou nebeskou Matku nejstarší modlitbou, kterou se k Ní obraceli křesťané zejména ve chvílích těžkostí a mučednictví. Prosme ji v jistotě, že nám pomůže svým mateřským milosrdenstvím, aby Ona, „slavná a požehnaná“, byla ochranou, pomocí a požehnáním v každém dni našeho života: „Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná.“

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV