30.9.2016 

Promluva papeže Františka na patriarchátě gruzínské pravoslavné církve, Tbilisi

Je to pro mě radost a zvláštní milost, že se setkávám s Vaší Svatostí, ctihodnými metropolity, arcibiskupy, biskupy a členy posvátné synody. Zdravím pana premiéra a vážené představitele akademického světa a kultury.

Svatosti, otevřel jste novou stránku ve vztazích mezi Gruzínskou pravoslavnou církví a katolickou církví, když jste uskutečnil historicky první návštěvu gruzínského patriarchy ve Vatikánu. Při té příležitosti jste si s římským biskupem vyměnili políbení pokoje spolu s příslibem, že se za sebe budete navzájem modlit. Tak bylo možné posílit významné svazky, které jsou mezi námi již od prvních křesťanských staletí. Rozvíjely se, jsou uctivé a srdečné, jak dokazuje i vřelé přijetí, kterého se dostává mně i mým představitelům, studijní a badatelské aktivity pravoslavných gruzínských věřících ve Vatikánských archívech a na Papežských univerzitách, jakož i přítomnost vaší komunity sídlící v jednom kostele mojí diecéze a spolupráce s místní katolickou komunitou, zejména na poli kultury. Jako poutník a přítel jsem přišel do této požehnané země v době, kdy pro katolíky vrcholí Svatý rok milosrdenství. Také svatý papež Jan Pavel II. se sem vydal jako první Petrův nástupce v mimořádně důležité chvíli, na prahu Velkého jubilea roku 2000, kdy přišel upevnit „hluboké a silné svazky“ s římským stolcem (Promluva na uvítanou, 8. listopadu 1999 v Tbilisi) a připomenout na prahu třetího tisíciletí důležitý „přínos Gruzie, starobylé křižovatky kultur a tradic, k budování [...] civilizace lásky“ (Promluva v patriarchálním paláci, Tbilisi 8. listopadu 1999).

Nyní nám Boží Prozřetelnost dala znovu příležitost setkat se a tváří v tvář světu žíznícímu po milosrdenství, jednotě a pokoji nás žádá, aby tyto naše svazky přijaly nový podnět a obnovily svoji vřelost, jejímž výmluvným znamením je naše políbení pokoje a bratrské objetí. Gruzínská pravoslavná církev zakořeněná v apoštolském hlásání zejména postavou apoštola Ondřeje a římská církev založená mučednictvím apoštola Petra dostali dnes milost obnovit v Kristově jménu a k Jeho slávě krásu apoštolského bratrství. Petr a Ondřej totiž byli bratři. Ježíš je povolal, aby zanechali sítě a společně se stali rybáři lidí (srov. Mk 1,16-17). Drahý bratře, nechme se opět vést Pánem Ježíšem, nechme se opět přitáhnout jeho pozváním, abychom opustili to, co nám brání být společně hlasateli Jeho přítomnosti.

Je nám v tom oporou láska, která proměnila život apoštolů. Je to láska, kterou vtělil Pán a které se nic nevyrovná: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13), a kterou nám daroval, abychom se měli navzájem rádi tak, jako nás miloval On (srov. Jan 15,12). V této souvislosti velký básník této země jako by i nám adresoval svá známá slova: „Četl jsi, jak píší apoštolové o lásce, jak o ní mluví a chválí ji? Poznej ji, obrať svoji mysl ke slovům: láska nás pozvedá,“ (Šota Rustaveli, Muž v tygří kůži, SNKLHU Praha 1958). Pánova láska nás opravdu pozvedá, protože nám dovoluje pozvednout se nad nedorozumění z minulosti, nad nynější kalkuly a nad obavy před budoucností.

Gruzínský lid během staletí dosvědčoval tuto lásku. V ní nacházel sílu, aby se po nesčetných zkouškách pozvedl; v ní se povznesl až k uměleckým vrcholům mimořádné krásy. Neboť bez lásky, jak napsal jiný velký básník, „by slunce na nebeské obloze nepanovalo“ a „pro lidi by nebyla ani krása, ani nesmrtelnost“ (Galaktion Tabidze, Bez lásky, Tbilisi 1982). Láska je důvodem existence nesmrtelné krásy vašeho kulturního dědictví vyjadřujícího se rozmanitými formami, např. hudbou, malbou, architekturou a tancem. Vy, drahý bratře, jste jí dal důstojný výraz zejména ceněnými kompozicemi posvátných hymnů, někdy i latinských, které jsou obzvláště drahé katolické tradici. Obohacují váš odkaz víry a kultury, jedinečný dar učiněný křesťanstvu a lidstvu, který si zaslouží, aby byl všemi poznán a ceněn.

Za slavnou historii evangelia vděčí tato země zvláště svaté Nině, která bývá přirovnávána k apoštolům. Rozšířila víru výjimečným znamením kříže ze dřeva vinné révy. Nejde o obnažený kříž, neboť vinný keř kromě vynikajících plodů, které nese tato země, představuje Pána Ježíše. On je totiž „pravý vinný kmen“ a žádá svoje apoštoly, aby zůstali pevně naroubováni v Něm jako ratolesti, aby přinášeli ovoce (srov. Jan 15,1-8). Aby evangelium přinášelo plody, také dnes žádá se po nás, drahý bratře, abychom byli ještě pevnější v Pánu a jednotnější mezi sebou. Množství svatých, které tato země má, ať nás povzbudí klást evangelium před všechno ostatní, abychom evangelizovali jako v minulosti a víc než v minulosti, osvobozeni od nástrah předsudků a otevřeni stálé novosti Boha. Těžkosti ať nejsou překážkou, nýbrž podnětem k lepšímu poznání, ke sdílení životní mízy víry, k intenzivnější modlitbě jedněch za druhé a ke spolupráci v apoštolské lásce na společném svědectví k Boží slávě v nebi a ve službách míru na zemi.

Gruzínský lid rád slaví a plodem révy připíjí na nejcennější hodnoty. Spolu s láskou, která pozvedá, je zvláštní role přisuzována přátelství. „Kdo nehledá přítele, je nepřítelem sebe samého,“ připomíná opět básník (Šota Rustaveli, tamt.). Toužím být upřímným přítelem této země a jejich drahých obyvatel, kteří nezapomínají na obdržené dobro a jejichž pohostinnost se snoubí s ryzím životním stylem plným naděje i uprostřed obtíží, které nikdy nechybějí. Také tato pozitivnost má svoje kořeny ve víře, která vede Gruzínce, když jsou u stolu, aby všem vyprošovali mír, přičemž zmiňují dokonce i nepřátele.

Pokojem a odpuštěním jsme povoláni přemáhat své pravé nepřátele, kteří nejsou z těla a krve, ale jsou to zlí duchové mimo i uvnitř nás samých (srov. Ef 6,12). Tato požehnaná země je bohatá na statečné hrdiny evangelia, kteří jako svatý Jiří dovedli potírat zlo. Myslím na četné mnichy a zejména na početné mučedníky, jejichž život triumfoval „vírou a trpělivostí“ (Ioane Sabanisze, Martirio di Abo, III), prošel lisem bolesti, avšak v jednotě s Pánem přinesl velikonoční plody a svlažil gruzínskou zemi krví prolitou z lásky. Jejich přímluva ať přinese úlevu mnoha křesťanům, kteří i dnes trpí ve světě pronásledováním a tupením, a posílí v nás dobrý úmysl být bratrsky sjednoceni hlásáním evangelia pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.