6.10.2014
Apoštolští nunciové ze zemí Blízkého východu se rozjíždějí z Vatikánu po ukončení vrcholné schůzky, která mapovala situaci v jejich působištích. Postavení křesťanské menšiny v Iráku pro naše mikrofony přibližuje arcibiskup Giorgio Lingua, apoštolský nuncius v Iráku a Jordánsku.
„Situace je velmi znepokojivá, a to zejména z psychologického hlediska pro křesťany z Mosulu a Ninivské planiny, kteří dostali na vybranou mezi konverzí nebo vystěhováním. Mluvíme tu o zhruba 120 tisících křesťanech, kteří se nemohou vrátit domů a s postupem času roste jejich frustrace. V Bagdádu se žije jako dříve s mnoha problémy a atentáty, ale stav se tu nezhoršil. Ze severu do hlavního města přišlo asi 350 rodin, protože tu měli příbuzné. Bylo by třeba zlepšit jejich životní podmínky a najít pro ně práci, jinak je jasné, že brzy emigrují. Co se týče zásahu mezinárodního společenství, je podle mne nutné si uvědomit, že kořeny problémů nelze vyřešit silou. Bomby mohou zastavit agresi, ale nikoliv ideje. Myslím si, že ideje či ideologii, která stojí v pozadí, je možné zastavit pouze vzděláním. Považuji proto za důležité, aby muslimští náboženští vůdci odsoudili současné dění a distancovali se od něho, ale zejména aby ve školách a mešitách lidi vychovávali k větší toleranci.“
Vícekrát zaznělo, že násilí mohou pomoci zastavit mezinárodní mírové síly.
„V tuto chvíli křesťané právě toto požadují. I když už jejich vesnice byly osvobozeny, nechtějí se tam vrátit, dokud je nebudou chránit mezinárodní mírové síly. Viděli totiž, jak snadno džihádisté postupovali, a obávají se tudíž, že se rovněž tak rychle mohou vrátit. Při nasazení mezinárodních jednotek by se křesťané alespoň na zimu mohli vrátit domů.“
Extrémismus se rodí tam, kde nachází živnou půdu, podotýká apoštolský nuncius v Damašku, arcibiskup Mario Zenari. A tou je bezpochyby syrský konflikt, který trvá déle než tři a půl roku a který vyžaduje naléhavé politické řešení.
„Zatímco v Iráku možná určité řešení probleskuje, syrské skoncování s extremismem je zcela nejisté. A obyvatelstvo je zatím vystaveno pekelnému utrpení. Dosud je však možné pracovat. Mezinárodní společenství musí vyvinout větší úsilí, je nutné vyjít z tohoto nesmírného utrpení civilistů, vyřešit u kořene problém terorismu a extremismu, podpořit inkluzívní demokracii a pluralismus v úctě k lidským právům a základním svobodám. Toto je základní pole, na kterém je nutno hledat řešení. Sýrie zažívá krutost a barbarství nejenom v poslední době z rukou takzvaného Islámského státu, ale obdobné hrůzy se tam dějí už více než tři roky.“
Jakou budoucnost mají v Sýrii křesťanské a jiné menšiny?
„S ohledem na Sýrii stále opakuji, že utrpení obyvatelstva jde napříč náboženským spektrem, nedělá rozdíly. Ve chvíli, kdy začíná synoda o rodině, myslím na tamější rodiny. Poznal jsem hodně rodin, které přišly o otce, matku, nebo děti, zabité či zmrzačené granáty. Nikdy nezapomenu na devítiletou dívku, kterou jsem o velikonocích navštívil v jedné damašské nemocnici. Právě jí amputovali obě nohy a ona si začínala uvědomovat, co se stalo. U jejího lůžka stáli rodiče v hluboké, ale tiché bolesti. To je pouze jedna z mnoha tragédií. Myslím, že utrpení těchto lidí budou na synodě tlumočit patriarchové blízkovýchodních církví. A věřím, že církev oživí svou solidaritu s těmito tak těžce zkoušenými rodinami.“
Doufá arcibiskup Zenari, apoštolský nuncius v Sýrii.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.