Rádio Vaticana

5. Vyšší princip

18.3.2004

Známý, už hodně starý, černobílý český film Vyšší princip je zpracováním povídky Jana Drdy z těžkého období atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze v květnu roku 1942 a represích nacistického režimu, které následovaly. František Smolík je v tomto skvělém příběhu představitelem starého a svému vznešenému poslání zcela oddaného profesora klasických jazyků. Životní role.

Studenti mu přezdívají Vyšší princip, protože tohoto sousloví hojně používá. Na příkladech z antické, řecké a římské flosofie, literatury a dějin se snaží studentům vštípit vyšší princip mravní... V antické literatuře najdeme nezřídka veliké příklady statečnosti, sebeobětování, lásky k vlasti, lásky k obci, k bratru, sestře, lásky mateřské, štědrosti, velkorysosti, moudrosti, a dalších ctností. Ctihodný pan profesor všechny tyto ctnosti shrnuje do jednoho širšího pojmu vyššího principu mravního. Ještě z dob nedávno minulých máme hojnost příkladů osobní statečnosti, šlechetnosti, sebeobětování, pomoci v nouzi, solidarity atp. Když se potápěl Titanik, bylo nemálo těch, kteří obětovali svůj vlastní život, aby do několika málo záchranných člunů mohly nastoupit především ženy a děti. Byli mezi nimi nezřídka i bohatí cestující první až luxusní třídy. Jistě pro ně nebylo snadné učinit tak fatální rozhodnutí, ale poslat na smrt ženy a děti? Nikdy !!! Ctili vyšší princip.

Co by jim tak asi řekla dnešní doba, dnešní podnikatelé? Copak jste zešíleli? Zešíleli! Obětovali svůj vlastní důležitý podnikatelský život kvůli nějakému vyššímu principu mravnímu, za který si nelze nic koupit... Dnešní podnikatelé, v drtivé většině bez úcty k vyššímu principu mravnímu, chtějí zbohatnout dnes. Daleko jsou od pravdivého, protože staletími ověřeného poznání, že poctivě lze dospět k prosperitě až za generace. Jak ale chtít po člověku, který nevěří v nic, kromě toho, co je hmotné podstaty, co lze sníst a vypít, aby byl trpělivý? Dnes trhat den a užívat, vždyť zítra může přijít opravdu ta příslovečná potopa.

Pokud jde o hodnotu nehmotných skutečností, je pravda jen zčásti, že za vyšší princip se nedá nic koupit. Společnost, která se zbaví zcela a úplně onoho na první pohled zbytečného vyššího principu, nebude fungovat. Je dobré držet slovo a platit závazky, například v obchodě a podnikání? Zajisté! Dobré jméno, čestné slovo, to bylo kdysi dostatečnou zárukou na neomezenou půjčku a dodnes jakousi hodnotu má! Ochranná známka, logo, anglicky goodwill, vědět jak, anglicky know how, to nejsou hodnoty? To není kus vyššího principu? I lupičská banda musí mít jakýsi řád, jakousi hierarchii, jakousi strukturu, která podmiňuje její fungování. I lupičská banda musí mít jakousi morálku, jakýsi kus vyššího principu mravního.

Bernard Bolzano, veliký Čech německého jazyka, se velmi svědomitě připravoval na své budoucí povolání. Zvažoval, zda bude společnosti, svým bližním, prospěšnější jako učitel nebo jako kněz, nakonec se rozhodl pro kněžství, protože v něm mohl vykonat ještě více dobra, než v povolání kantorském: vždyť ne každý v té době začínajícího devatenáctého století chodil do školy, ale téměř každý chodil do kostela. Bolzano dospěl ve svých úvahách rovněž k legitimnímu přesvědčení, že každé náboženství, které činí člověka šlechetnějším a lepším, je hodno úcty ...

Ať už tedy vztah k něčemu vyššímu, k tomu, co člověka přesahuje, k Bohu, nazývame náboženstvím, mravností, úctou k životu, úctou k Řádu, nebo jakkoli jinak, jde o vztah k Vyššímu principu, který je nezbytný pro zdravou společnost a je tedy hodnotou, hodnou nejvyšší úcty a ochrany, hodnotou, kterou je v zájmu každého, v zájmu našem i v zájmu těch, kdo mají přijít po nás, záhodno konzervovat, zachovávat!!

Potkávám lidi, kteří nenávidí slovo mravnost a nenávidí ty, kteří mravnost ve společnosti požadují. Pokud se setkají s někým, kdo dokonce mravně žije, jsou přesvědčeni, že jeho mravnost je pouze předstíraná. Nechtějí toto slovo slyšet, tvrdí, že jim běhá mráz po zádech, když někdo začne o mravnosti mluvit. Ale titíž lidé žádají větší přísnost na kriminální živly, na neplatiče daní, na dealery drog, na úplatné úředníky a policisty. Zapomínají, že v podstatě žádají to, co zavrhují. Vždyť lépe je člověka vychovat k počestnosti než jej pak za zločin trestat. Každý je náchylný měřit jinak sobě a jinak jiným. Ale bez mravnosti zločin pokvete dál.

Zakážeme-li si o mravnosti mluvit, nebudeme zakrátko už ani vědět, co to je! Starý a v českém národě tak hluboce vžitý Husův požadavek nepít víno, když kážeš vodu, je do značné míry zajisté legitimní. Kéž by toho byl někdy někdo schopen! Ideál ale musí být vždy výš, než to, čeho lze reálně dosáhnout. Protože jinak už by to nebyl ideál. Tvrdím ale, že o vyšším principu mravním, o morálce, o ctnostech a o dobru musí mluvit každý. A zrovna tak se o ně každý musí pokoušet.

Pokud by totiž o morálce mohli mluvit jenom ti, kdo opravdu morálně žijí, to by bylo ticho!!! Nikdo není dokonalý. Nobody is perfect.

Z hlediska vyššího principu mravního je třeba konat dobro a přes všechny vlastní slabosti a nedostatky je třeba mluvit o morálce a morálně jednat. Protože směřování k ideálu musí předcházet jeho pojmenování, jeho vize! Zašlápnout brouka umí každý hloupý kluk. Nikdo na světě neumí brouka udělat. Tak prosté je vyjádření páchání zla a tvorby dobra. Z hlediska vyššího principu mravního, i přesto, že víme, že se nám to spíš nikdy nepovede, musíme se, ve vlastním zájmu, stále snažit brouka udělat.

Pavel Jajtner