Nový portál Vatikánského rozhlasu

 (Sk 27, 15.21-24)

Zkouška ztroskotání: mezi Boží spásou a pohostinností Malťanů

Drazí  bratři a sestry, dobrý den!

Kniha Skutků apoštolů ve své závěrečné části podává, jak se evangelium šíří nejenom po zemi, ale i po moři, na lodi, která přepravuje vězněného Pavla z Cesareje do Říma (srov. Sk 27,1-28,16), do srdce impéria, aby se uskutečnilo, co řekl Zmrtvýchvstalý: »Budete mými svědky [...] až na konec země« (Sk 1,8). Přečtěte si knihu Skutků apoštolů a uvidíte, jak evangelium mocí Ducha svatého dosahuje ke všem národů a stává se všeobecným. Vezměte si ji a přečtěte.

Plavba od počátku naráží na nesnáze a stává se nebezpečnou. Pavel radí, aby se v cestě nepokračovalo, ale setník na něj nedá a spolehne se na lodivoda a kormidelníka. Pokračují v plavbě, ale posádka ztratí nad lodí kontrolu a prudká bouře způsobí jejich ztroskotání.

Když se zdálo, že nadchází smrt, a všichni propadají zoufalství, vystoupí Pavel a ujišťuje posádku slovy, která jsme slyšeli v úvodu: »V noci se mi zjevil anděl poslaný od Boha, jemuž patřím« - říká Pavel, protože každý tehdy měl vlastního boha - »a kterému sloužím, a řekl mi: „Už se Pavle, neboj! Musíš ještě předstoupit před císaře. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou na lodi s tebou.“« (Sk 27,23-24). I ve zkoušce Pavel nepřestává být strážcem života druhých a udržuje v nich naději.

Lukáš tak ukazuje, že plán, který přivádí Pavla do Říma, zachraňuje nejenom apoštola, ale také jeho druhy na cestě i ve ztroskotání. Z neštěstí se stává prozřetelnostní příležitost ke hlásání evangelia.

Po ztroskotání se ocitnou na ostrově Malta, jehož obyvatelé se k nim chovají velice laskavě. Malťané jsou hodní, mírní a přívětiví, již od té doby. Pršelo a bylo chladno, a oni rozdělali oheň, aby ztroskotanci mohli pookřát a vzchopit se. I tady se Pavel projevuje jako pravý Kristův učedník, když šel nasbírat chrastí, aby se staral o oheň. Přitom se mu pověsila na ruku zmije, ale nic se mu nestalo. Jakmile to uviděli domorodci, říkali si: »Ten člověk je jistě nějaký vrah! Vyvázl sice z moře, ale Spravedlnost ho nechce nechat naživu.« (Sk 28,4) Čekali, že opuchne a padne mrtvý. »Když však [...] viděli, že se s ním neděje nic zlého, obrátili a říkali, že je to nějaký bůh« (Sk 28,6). Ve skutečnosti však toto dobrodiní přichází od Vzkříšeného Pána, jenž pomáhá podle příslibu, který dal věřícím před Nanebevstoupením: »Budou brát hady do ruky a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se« (Mk 16,8). Legenda praví, že od té doby nejsou na Maltě zmije. Je to Boží požehnání tamějšímu vlídnému lidu.

Pobyt na Maltě byl pro Pavla příhodným časem ke „ztělesnění“ slova, které hlásá, a prokazování soucitu s nemocnými, které uzdravoval. Toto je zákon evangelia. Když věřící zakusí spásu, nenechává si ji pro sebe, ale uvádí do oběhu. „Dobro vždycky tíhne k tomu, aby se sdílelo. Každá autentická zkušenost pravdy a krásy se sama šíří a každý člověk, který prožívá hluboké osvobození, se  stává vnímavějším k potřebám druhých“ (Evangelii gaudium, 9). Takto „zkušený“ křesťan se zajisté může více přiblížit trpícímu, protože zná utrpení, otevírá svoje srdce a je citlivý pro solidaritu s druhými.

Pavel nás učí, abychom zkoušky prožívali tak, že se přimkneme ke Kristu, aby uzrála „jistota, že Bůh může působit za jakýchkoli okolností, i uprostřed zdánlivých neúspěchů« a  „že ten, kdo se z lásky obětuje a dává Bohu, určitě přinese plody“ (srov. tamt. 279). Láska je vždycky plodná, láska k Bohu je vždycky plodná, a pokud se necháš uchvátit Pánem, který tě obdarovává, sám budeš chtít rozdávat druhým.

Prosme dnes Pána, ať nám pomáhá prožívat každou zkoušku, čerpaje z energie víry, abychom byli vnímaví k vyčerpaným ztroskotancům dějin u našich břehů, abychom je také uměli přijímat s onou bratrskou láskou, plynoucí ze setkání s Ježíšem. Toto zachraňuje před mrazem lhostejnosti a nelidskosti.

Přeložil Milan Glaser