Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V dnešním evangeliu (srov. Mk 4,26-34) mluví Ježíš k zástupům o Božím království a dynamismu jeho růstu za použití dvou podobenství.
V prvním z nich (srov. vv. 26-29) je Boží království přirovnáno k tajemnému růstu semene, jež je zaseto do země a potom klíčí, vzejde stéblo a vyroste klas, nezávisle na péči rolníka, který jej sklidí, jakmile uzraje. Poselství tohoto podobenství je následující: Ježíšovým kázáním a konáním je Boží království zvěstováno a zaseto na pole světa, a podobně jako semeno roste a vyvíjí se samo od sebe, vlastní silou a podle lidsky nedešifrovatelných kritérií. Ve svém růstu a klíčení v dějinách nezávisí ani tak na lidském díle, ale je především výrazem moci a dobroty Boha, síly Ducha svatého, jež v Božím lidu posunuje křesťanský život vpřed.
Někdy se zdá, že dějiny a její peripetie i protagonisté jdou opačným směrem než plán nebeského Otce, který chce pro všechny svoje děti spravedlnost, bratrství a pokoj. My jsme však povoláni žít taková období jako čas zkoušky, naděje a bdělého očekávání sklizně. Včera a stejně tak dnes totiž Boží království roste ve světě tajemným a překvapivým způsobem, přičemž vyjevuje skrytou moc maličkého zrnka a jeho vítěznou životaschopnost. V zákrutech osobního a sociálního dění, jež - jak se zdá - občas naznačují, že naděje ztroskotala, je zapotřebí setrvat v důvěře v pozvolné, ale mocné Boží jednání. Proto se ve chvíli temnot a těžkostí nemáme hroutit, nýbrž zůstat zakotveni v Boží věrnosti a v Jeho přítomnosti, která vždycky zachraňuje. Pamatujte: Bůh vždycky zachraňuje. Je Spasitelem.
V druhém podobenství (srov. vv.30-32) přirovnává Ježíš Boží království k hořčičnému zrnku. Je to maličké semeno, které vyroste natolik, že je větší než všechny ostatní zahradní rostliny. Jeho vzrůst je nečekaný a překvapivý. Pro nás není snadné přistoupit na tuto Boží logiku nepředvídanosti a přijmout ji do svého života. Dnes nás však Pán vybízí k postoji víry překračujícímu naše plány, naše kalkulace a naše předpovědi. Bůh je vždycky Bohem překvapení. Bůh nás vždycky překvapí. Je to pobídka, abychom se velkoryseji otevřeli Božím plánům jak na osobní, tak pospolité rovině. Je zapotřebí, abychom ve svých společnostech věnovali pozornost malým i velkým příležitostem dobra, jež dostáváme od Pána, a nechali se strhnout dynamikou Jeho lásky, vlídnosti a milosrdenství vůči všem.
Autenticita poslání církve není dána úspěchem či spokojeností s výsledky, nýbrž pokračováním v cestě s odvážnou důvěrou a pokorným odevzdáním se Bohu; pokračujícím vyznáváním Ježíše a silou Ducha svatého. A vědomím, že jsme nepatrné a slabé nástroje, které v Božích rukou a s Jeho milostí mohou konat velké skutky, umožňovat růst Jeho království, jímž je »spravedlnost, pokoj a radost, jaké dává Duch svatý« (Řím 14,17). Panna Maria ať nám pomáhá, abychom byli prostí a pozorní a svojí vírou a svým přičiněním spolupracovali na rozvoji Božího království v srdcích a dějinách.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
