Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Ve velikonoční době Boží slovo ustavičně poukazuje na životní styl, který je důsledkem společenství se Zmrtvýchvstalým. Jeho součástí, jak podává dnešní evangelium, je Ježíšův odkaz: „Zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15,9). Zůstávat v Ježíšově lásce. Přebývat a zabydlet se nastálo v konkrétní Boží lásce je podmínkou, aby naše láska cestou neztratila svoji vroucnost a smělost. Jako Ježíš, tak také my v Něm máme s vděčností přijímat lásku, která přichází od Otce, a zůstávat v této lásce ve snaze neoddělit se od ní sobectvím a hříchem. Je to náročný, avšak nikoli neuskutečnitelný program.
Především je důležité uvědomit si, že Kristova láska není povrchní cit, nýbrž základní postoj srdce projevující se životem podle Jeho vůle. Ježíš totiž prohlašuje: „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce“ (v.10). Láska se uskutečňuje postoji a skutky v každodenním životě, jinak zůstane jen něčím iluzorním. Budou to slova, slova, slova, což není láska. Ta je konkrétní, každodenní. Ježíš nás žádá, abychom dbali jeho přikázání, která lze shrnout takto: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“ (v.12).
Jak si počínat, aby tato láska, kterou nám dává vzkříšený Pán, mohla být sdílena s druhými? Ježíš vícekrát ukázal, kdo je oním druhým, kterému je třeba projevovat lásku nikoli slovy, nýbrž skutky. Je to ten, koho potkám na cestě a který mne oslovuje svou tváří a životním osudem. Je to ten, který mne svojí přítomností přiměje vyjít z mých zájmů a mých jistot; je to ten, který čeká na moji ochotu naslouchat a jít kousek s ním. Ochotu mám mít vůči každému bratrovi či sestře, ať už jde o kohokoli a v jakékoli situaci, počínaje těmi, kdo jsou mi nejblíže v rodině, komunitě, v práci, ve škole... Pokud zůstanu s Ježíšem takto spojen, může Jeho láska dosáhnout k druhému a přitáhnout jej k Sobě, k přátelstvím s Ním.
Láska vůči druhým však nemůže být vyhrazována výjimečným momentům, ale má být stálou konstantou naší existence. Proto jsme povoláni např. pečovat s láskou o staré lidi jako o drahocenný poklad, i když to přináší ekonomické problémy či nepohodlí, ale máme o ně pečovat. Proto máme nemocným, byť v terminálním stadiu, poskytovat veškerou možnou pomoc. Proto máme počaté děti vždycky přijímat; proto je třeba život vůbec od početí do přirozeného skonu vždycky chránit a milovat. Toto je láska.
Jsme milováni Bohem v Ježíši Kristu, který nás žádá, abychom se milovali navzájem jako On miluje nás. Nedokážeme to však, pokud v sobě nebudeme mít Jeho Srdce. Eucharistie, k jejíž účasti jsme povoláni každou neděli, má za cíl utvářet v nás Kristovo Srdce, abychom se Jeho velkodušnými postoji řídili v celém svém životě.
Panna Maria ať nám pomáhá zůstávat v Ježíšově lásce a růst v lásce vůči všem, zejména těm nejslabším, abychom naplňovali svoje křesťanské povolání.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
