VaticanNews.va

   24. 9. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4878
Poslechem z webových stránek.3121
Četbou textů na webových stránkách.4974
Poslechem i četbou.3056


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Arcibiskup ekuadorského Portoviejo rezignoval a odchází do trapistického kláštera

Arcibiskup Charles Daniel Balvo novým apoštolským nunciem v ČR

Pokrytectví je trumfem ďábla


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

13.3.2018 

Papež zobrazený jako superhrdina vybízí, abychom se nepokládali za superhrdiny

Andrea Tornielli

Lze říci, že pět let po zvolení Františka skončily mediální „líbánky“, jež provázely argentinského papeže? Zdá se, že ano, soudě podle přísnějších komentářů mezinárodního tisku k tomuto výročí. Vyjadřují zejména zklamání nad přístupem k sexuálnímu zneužívání nezletilých, jakož i nad chybějící realizací epochálních reforem, které tvoří stálou agendu některých pokrokářských frakcí.

Zároveň se v tradicionalisticko-konzervativní mediatické galaxii nepřestávají vršit komentáře, které sice nejsou tak početně konzistentní, ale často se vyskytují na webu a sociálních sítích, a připisují papeži Františkovi všechno a mnohé další, jako by do jeho zvolení před pěti roky neexistoval teologický disent a západní společnost plně dodržovala předpisy katolické morálky. Korozivní kritiky, výsměch, záštiplná publicistika, která papežova vystoupení komentuje ještě dříve, než k nim dojde, se bohužel v jistých halasných, leč sebevztažných kruzích staly normou.

Jistě je třeba uznat, že sebevztažnost nechybí ani některým „interpretům“ Bergoglia, kteří se  snaží konstruovat hermeneutické klíče pontifikátu na základě svých schémat či svojí agendy a nakonec transformují papežova slova a svědectví na prázdné slogany nebo na stvrzenky vlastních projektů.

Co tedy říci po pěti letech, které uplynuly od onoho večera 13. března 2013, kdy se starší argentinský arcibiskup, oděn v bílém, nečekaně objevil v centrální lodžii baziliky sv. Petra? Při bližším pohledu na realitu si lze uvědomit, že navzdory možnému Bergogliovu účinku na diskutabilní počty zpovědí, vzešlo z Františkových slov a osobního svědectví jedno poselství. A tím je milosrdná tvář Boha, tedy církev, která rozevírá náruč, hledá vzdálené, nemá předsudky vůči nikomu, projevuje něhu a blízkost tomu, kdo trpí na těle i na duchu, přijímá a miluje bez předchozího posuzování, protože byla sama milována a rozhřešena. Církev, která se snaží být věrná evangeliu, a proto se jím nechává zraňovat a zpochybňovat, aniž by se uzavírala do pevnosti čistých, stavěla bariéry a vylučovala se z přináležitosti ke hledajícímu, sužovanému a tázajícímu se lidstvu. Podobně jako zástup, který před dvěma tisíci lety sledoval a následoval Ježíše Nazaretského, zatímco náboženští představilé a učitelé Zákona té doby se pokoušeli mu odporovat.

Toto je poselství, toto je „reforma“, které je nejvíce potřeba. Reforma srdcí může vyplynout jenom z osobní konverze. Všechno ostatní, včetně institucionálních reforem, slouží tomuto cíli nebo z něj plynou; jsou zbytečné, jde-li to dobře, nebo škodlivé, jde-li to špatně.

Reforma římské kurie je doposud staveništěm. Ukázalo se, že zeštíhlení a odlehčení je  obtížnější, než se předpokládalo. Zvláště, pokud se k realizaci, což je jedna ze stinných stránek, použije příliš mnoho komisí a poradenských služeb agentur a podniků,  které jsou většinou zcela cizí specifickému poslání Svatého stolce. Stále tu číhá nebezpečí podnikatelského vidění, které redukuje církev na čistě světskou záležitost, řiditelnou jako nějaký holding, který je hypersensibilní na svůj mediální image.

V posledních týdnech a v bilancích tohoto pětiletí tíží především stále značnější stíny případu Karadima-Barros, sexuální delikty a jejich zastírání v Chile. Linie tzv. „nulové tolerance“, odvážně zavedená Benediktem XVI., pokračovala ustanovením Komise pro ochranu nezletilých, nouzovými zákony a předpisy.

A přece i v tomto případě, stejně jako při reformě financí, byl důraz položen výlučně na normy a „accountability“ (přičitatelnost, tedy odpovědnost za regulérní a zároveň účinnou správu veřejných financí, nyní použitou k definování odpovědnosti biskupů za řešení jim známých případů zneužívání), což hrozí vznikem zkratů. Vždycky se totiž najde někdo, kdo je „nulověji tolerantnější“ či finančně „transparentnější“, aby poukázal na nedostatky toho či onoho případu, který by býval mohl být řešen jinak.

Poněkud v této kuriální fázi neladí požadavky na „různost“ a výroky o dosažených uspěších, které přisuzují každé pochybení předchozímu vedení. Neladí, protože se občas hodí k malé  mocenské hře, a řadí se k tomu podnikatelskému a funkcionářskému vidění,  které je tím nejlepším příkladem neopelagianismu, proti němuž brojí František.

Jako nutnost je naproti tomu vnímána absolutní potřeba uznání, že církev potřebuje být neustále obnovována ze svojí Hlavy, kterou není a nikdy nebyl papež, jenž je pouhým jejím náměstkem. V kurii a v každé diecézi, farnosti a církevní komunitě je potřeba vědomí toho, co je podstatné. Vědomí účelu, pro který církev existuje. A tím není učit svět, jak se má řídit podnik nebo banka anebo jak lépe používat sdělovací prostředky či sociální sítě anebo organizovat kolegialitu apod. Účelem církve je odrážet světlo, které nikdy nebylo a nebude moc být jejím vlastním světlem, jak naopak věří neopelagiáni.

Z tohoto pohledu církve, jež si je vědoma svých omezení a hříchu svých mužů, může vzejít něco nového. Pouze církev, která žije z evangelia, může přitahovat (a z této přitažlivosti roste, jak říká papež Ratzinger). Pouze církev, která se neprezentuje jako nadnárodní podnik a nevkládá důvěru ve svoje „best practices“ (osvědčené postupy) nebo ve strategie pastorálního marketingu, nýbrž svěřuje se svému Pánu, může předejít tomu, aby se z jejího poselství staly bezobsažné slogany - nebo hůře - slogany, které slouží k zastření nových konformismů a klik. Jedině církev, která autenticky žije evangeliem, může vést dialog se všemi a hledat všechny možné cesty ke zlepšení života lidí, obvazovat důsledky válek, snažit se zamezit vypuknutí nových, nabízet věrohodné cesty pokoje a pranýřovat pošlapávání lidských práv. Všechno, co se v posledních letech podařilo, stalo se díky tomuto pohledu.

Toto vědomí, které bylo tak jasné v nepochopeném magisteriu Benedikta XVI., zřetelně  vyniká v magisteriu jeho nástupce Františka. Stačí připomenout promluvu papeže Bergoglia k zasvěceným osobám v Santiago de Chile, 16. ledna 2018: »Nejsme tady proto, že jsme lepší než druzí. Nejsme superhrdinové, kteří sestupují shůry, aby se setkali se „smrtelníky“. Jsme spíše posláni s vědomím, že jsme muži a ženy, jimž bylo odpuštěno. A toto je pramenem naší radosti. ... Ježíš Kristus se svým učedníkům neukazuje bez ran. Církev mající rány je schopna chápat rány dnešního světa, přisvojit si je, trpět jimi, provázet je a snažit se je hojit. Církev mající rány se nestaví do středu, nepokládá se za dokonalou, nýbrž staví do středu Toho jediného, který může rány uzdravit a jmenuje se Ježíš Kristus. Vědomí, že máme rány, nás osvobozuje; ano, osvobozuje nás, abychom neupadli do sebevztažnosti a nepovažovali se za nadřazené«.

Papež znázorněný jako superhrdina nám říká, že církev nepotřebuje superhrdiny. On sám se za superhrdinu považuje tak nepatrně, že přijímá ponižování, kterým je denně tupen profesionálními posměváčky. Dnes, po pěti letech od zahájení pontifikátu, lze pohlédnout kupředu s přáním, aby bylo věnováno trochu méně pozornosti papežovi jakožto mediální osobnosti a jevištnímu superprotagonistovi. Předešlo by se tak ulpění na prstu, který ukazuje na měsíc, namísto pozvednutí zraku vzhůru.

Z internetového portálu Vatican Insider ze 13. března 2018
přeložil Milan Glaser

 



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.9.18 K čemu je vlastně papež?
19.8.18 Pavel VI. o okupaci Československa 21. srpna 1968
15.8.18 O teologii manželství
12.8.18 Hřích překážkou pokroku?
5.8.18 O falešných muzeích a aggiornamentu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež František na návštěvě Litvy, Lotyšska a Estonska – 3. den

Papež k jezuitům: Vstupujte do předpeklí lidské existence

Papež František na návštěvě Litvy, Lotyšska a Estonska – 2. den

Papež František se modlil na bývalém popravišti KGB

Papež František na návštěvě Litvy, Lotyšska a Estonska – 1. den

Provizorní dohoda mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů

Kardinál Parolin k Provizorní Dohodě mezi Svatým stolcem a Čínou

Petrův nástupce zřídil novou diecézi v čínské provincii Hebei

Informativní nóta o katolické církvi v Číně

Pamatujme, odkud si nás Pán vyvolil

Papež promluvil ve videoposelství k obyvatelům Litvy, Lotyšska a Estonska

Arcibiskup Charles Daniel Balvo novým apoštolským nunciem v ČR

 Nově na webu
Svatý otec: Maria nám dává svou pokoru, díky níž se přizpůsobíme jakékoli době

Publicistika: K čemu je vlastně papež?

Publicistika: Křesťanství otevřelo oči novým horizontům

Rozhovory: Práce a tvořivý duch pro nový ekonomický řád

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv září 18
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího