Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Po slavnosti Ježíšova Narození slavíme dnes narození pro nebe svatého Štěpána, prvomučedníka. Třebaže by se na první pohled mohlo zdát, že oba svátky nic nespojuje, ve skutečnosti mezi nimi existuje velmi silné pojítko.
Včera jsme ve vánoční liturgii slyšeli zvěstovat: »Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi« (Jan 1,14). Svatý Štěpán vyvolal u představitelů svého lidu krizi, protože byl »plný víry a Ducha svatého« (Sk 6,5), pevně věřil a vyznával novou přítomnost Boha mezi lidmi; věděl, že pravým chrámem Božím je nyní Ježíš, věčné Slovo, jež přišlo přebývat mezi nás a přidobnilo se nám ve všem kromě hříchu. Štěpán je však obviněn, že hlásá zničení Jeruzalémského chrámu. Je obviněn z toho, že hlásal: »Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše« (Sk 6,14).
Ježíšovo poselství je vskutku nepohodlné a příčí se nám, protože vyzývá zesvětštělou náboženskou moc a provokuje svědomí. Jeho příchod nutí k obrácení, ke změně mentality, ke zřeknutí se předešlého smýšlení, ke změně a konverzi. Štěpán zůstal zakotven v Ježíšově poselství až do smrti. Jeho poslední modlitby: »Pane Ježíši, přijmi mého ducha!« a »Pane, nepřičítej jim tento hřích« (Sk 7,59-60) jsou věrnou ozvěnou těch, které pronesl Ježíš na kříži: »Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!« a »Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí« (Lk 23, 46.34). Štěpán mohl svá slova pronést právě proto, že Boží Syn přišel na zem, byl zabit a vzkříšen pro nás. Předtím by taková vyjádření nebyla lidsky myslitelná.
Štěpán úpěnlivě prosí Ježíše, aby přijal jeho ducha. Zmrtvýchvstalý Kristus je totiž Pán a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, a to nejenom ve chvíli naší smrti, ale v každém okamžiku našeho života: bez Něho nemůžeme činit nic (srov. Jan 15,5). Proto se také my můžeme před Dítětem Ježíšem v jesličkách takto modlit: »Pane Ježíši, svěřujeme ti svého ducha, přijmi jej«, aby byl náš život opravdu dobrý podle evangelia. Ježíš je náš prostředník a smiřuje nás s Otcem, ale také mezi námi. On je zdrojem lásky, která nás otevírá společenství s bratřími a lásce mezi námi, přičemž odstraňuje každý svár a zášť. Víme, jak nám škodí a jak je nepěkná nevraživost. A Ježíš ji všechnu odstraňuje a způsobuje, že se máme rádi. To je zázrak Ježíšův. Prosme Ježíše, narozeného pro nás, aby nám pomohl si osvojit tento dvojí postoj důvěry v Otce a lásky k bližnímu. Tento postoj proměňuje život a činí jej krásným a plodným.
Marii, Matku Vykupitele a Královnu mučedníků, s důvěrou prosme, aby nám pomáhala přijmout Ježíše za Pána svého života a stát se Jeho odvážnými svědky, připravenými osobně platit za věrnost evangeliu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
