Drazí bratři a sestry, pěkný sváteční den!
Dnes kontemplujeme krásu Neposkvrněné Marie. Evangelium, které vypráví o zvěstování, nám pomáhá k pochopení toho, co slavíme, zejména prostřednictvím andělova pozdravu. Gabriel se k Marii obrací nesnadno přeložitelným slovem, které znamená „zahrnuta milostí“, „stvořená milostí“, „milostiplná“ (Lk 1,28). Ještě předtím, než ji nazve Marií, ji anděl nazývá milostiplnou, a tak odhaluje nové jméno, které jí Bůh dal a které je vhodnější než jméno zvolené jejími rodiči. Také my ji tak nazýváme při každém Zdrávasu.
Co znamená „milostiplná“? Skutečnost, že je Maria naplněna Boží přítomností. A pokud je cele obydlena Bohem, není v ní místo pro hřích. Je to něco mimořádného, protože ve světě je bohužel všechno znečistěno zlem. Každý z nás, když pohlédne do svého nitra, spatřuje temné stránky. Rovněž největší světci byli hříšníci a veškerá skutečnost, i ta nejkrásnější, je napadena zlem – veškerá realita, s výjimkou Marie. Ona je jedinou vždyzelenou oázou lidstva, jediná nepošpiněná, stvořená bez poskvrny, aby svým přitakáním plně přijala Boha, který přicházel na svět, a zahájila tak nové dějiny.
Pokaždé, když ji uznáme za milostiplnou, skládáme jí největší poklonu – tutéž, kterou jí složil Bůh. Pěkným komplimentem pro nějakou paní je zdvořile říci, že vypadá mladě. Když Marii oslovujeme jako milostiplnou, v jistém smyslu jí na vyšší úrovni říkáme také toto. Uznáváme totiž, že je stále mladá, protože nikdy nezestárla hříchem. Existuje totiž jediné, kvůli čemu skutečně stárneme – vnitřně stárneme, a to nikoli věk, nýbrž hřích. Hříchem kornatí srdce, a proto nastupuje stáří. Srdce se uzavírá, vadne a propadá netečnosti. Avšak milostiplná je zbavena hříchu, a tudíž je stále mladá, „mladší než hřích“, „nejmladší z lidského rodu“ (G. Bernanos, Deník venkovského faráře).
Církev dnes skládá Marii poklonu a nazývá ji tota pulchra, celá krásná. Jako její mládí netkví ve věku, tak její krása nespočívá v zevnějšku. Jak ukazuje dnešní evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem – pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě, téměř neznámé vísce. Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl, na místě tehdy nebyl žádný reportér. Madona nevedla pohodlný život, nýbrž prožívala starosti a znepokojení – když „od ní anděl odešel“ (v.38), problémy ještě přibyly.
Přesto žila milostiplná krásným životem. Jaké bylo její tajemství? Můžeme je postřehnout, když se ještě jednou zadíváme na výjev zvěstování. Na mnoha obrazech je Maria znázorněna, jak sedí před andělem a drží v rukou malou knihu. Maria měla ve zvyku naslouchat Bohu a setrvávat s ním. Jejím tajemstvím bylo Boží Slovo – byla blízká Božímu srdci a poté přijala Jeho tělo do svého lůna. Maria naplnila svůj život krásou, protože zůstávala s Bohem a za všech okolností s ním rozmlouvala. Nikoli vnější zdání, nikoli pomíjivost, nýbrž srdce pozdvižené k Bohu totiž vnáší do života krásu. Pohleďme dnes s radostí na milostiplnou. Prosme ji, aby nám pomohla uchovat si mládí, odmítat hřích a žít krásně v přitakání Bohu.
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
