VaticanNews.va

   24. 4. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4272
Poslechem z webových stránek.2728
Četbou textů na webových stránkách.4599
Poslechem i četbou.2768


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Zákaz vstupu do kostelů a náboženské výchovy pro nezletilé

Kardinál Beran se vrací do vlasti

Návrat kardinála Berana: Loučení s Římem v Papežské koleji Nepomucenum




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

29.10.2017 

Zkomírající Evropa bezdětných leaderů

Fabrice Hadjadj

Není bez zajímavosti pozastavit se v zamyšlení nad jedním společným rysem evropské vládnoucí třídy a položit si otázku, zda je nahodilý či charakteristický. Emanuel Macron, prezident Francouzské Republiky je bezdětný. To se bohužel může stát! Avšak ani německá kancléřka Angela Merkelová, britská premiérka Theresa May, italský předseda vlády Paolo Gentiloni, nizozemský premiér Marc Rutte, švédský Stefan Löfven, lucemburský Xavier Bettel, skotská prezidentka Nicola Sturgeon, ani prezidentka Švýcarské konfederace Doris Leuthard nemají děti. Mezi všemi těmito childfree – možná, aby se nevystavil riziku ilegitimity – neměl dcery ani syny také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Okolnosti a motivace se ovšem liší od jednoho k druhému. May mluvila o svojí bolesti nad tím, že není matkou, Macron svoji volbu nemít děti vesele shazuje zmínkou o tom, že vyženil praotcovství, protože děti jeho manželky jsou přibližně stejného věku jako on. Nicméně, nehledě na tužby jedněch či druhých, je tento fenomén příliš všeobecný, než aby nebyl vnímán jako znamení doby.

Ve všech těchto a obdobných případech nejde o výjimku, nýbrž o pravidlo, které víceméně platí, byť nevysloveně či nedobrovolně, že totiž otec musí ustoupit odborníkovi, pro kterého, aby se mohl svojí odbornosti cele věnovat, je lépe, když nebude rušen fňukalem, který jej neposlouchá tak jako vlastní tablet. A pokud není dobrovolná, zůstává bezdětnost, alespoň částečným symptomem industriálního světa, jeho životního stylu, který upřednostňuje individuálního konzumenta, a chemické činitele (steroidy, bisfenoly, ftaláty apod.), jež vedou k endokrinním poruchám a způsobují neplodnost.

Našim vládnoucím činitelům zajisté nelze vytknout, že postrádají „filosofii“. Velcí filosofové – Platon, Kant, Nietzsche – byli většinou bezdětní. Starověcí Řekové se dokonce občas domnívali, že pederastie více disponuje k vysokým státním úřadům, a to nejenom proto, že odnímá otcovské starosti o rodinu, ale také proto, že se pojí s jakousi mužnou soutěživostí. Malthus a jeho nástupci nám umožnili pochopit, že ekologické svědomí nabádá k usmrcování přírody v nás a nikoli k předávání života. Sebevraždě planety je nejlépe se vyhnout vasektomií.

Existuje však další perspektiva, která zasáhla patrně nejvíc katolickou Itálii. Kult dítěte Ježíše pouze v Jeho jesličkách vede k ideji dítěte Krále, tedy dítěte, kterému je třeba obstarat co nejlepší životní podmínky a co nejvíce jej ušetřit utrpení, třebaže Kristus nazval satanem toho, kdo s Ním měl podobné záměry. Ideál dítěte-krále totiž vede k realitě jedináčků stejně účinně jako čínská politika, a dokonce – proč ne? – i k neexistujícímu dítěti, které jediné nepřináší utrpení a dramata (takovýmto ideálním a dokonalým dítětem může být pes či kočka).

Ať už je tomu jakkoliv, je naprosto normální, že si evropská populace, která svou porodností spěje k zániku, volí leadery, kteří jsou součástí tohoto skomírání. Nicméně, Maimonides – pravděpodobně proto, že byl více žid než filosof, tvrdí, že soudcem se nemůže stát ten, kdo není otcem. K tomu aby někdo usednul v sanhedrinu (veleradě) – říká – je zapotřebí moudrosti, inteligence a soucitu. K osvojení si těchto ctností, aby byly konkrétní a zasazené do přirozeného řádu, je zapotřebí mít děti (v nadpřirozeném řádu tomu může být i jinak, protože duchovní otcovství či mateřství není méně reálné v řádu milosti).

Rozchod s ideologií a praktický realismus vede skrze zkušenost učitele, jehož obdivují jeho kolegové a lichotí mu jeho žáci, ale doma jej neposlouchají; anebo skrze zkušenost člověka, který pracoval celý den v obecném zájmu a musí uprostřed noci vstát a bdít u nemocného dítěte, ač se mu chce spát tolik, že musí bojovat proti pokušení infanticidy. Teprve toto skutečně umožní poněkud více porozumět lidem.

Péguy se zmíněným židovským myslitelem souhlasí. Podle něho je otec rodiny politikem více než politik, protože si dělá starosti s časem, který už nebude patřit jemu, nýbrž jeho potomstvu. „Je zachvácen skrupulemi a drcen výčitkami apriorního vědění, že zítra v tomto městě a v této obci, v této zhýralé společnosti, v tomto zbídačeném a upadlém městě, ve všeobecném úpadku budou ponechány a ocitnou se za pár let po jeho smrti ony děti, za něž je tak plně a tak absolutně odpovědný a jejichž je časným původcem. Nic mu proto není lhostejné. Nic z toho, co se bude dít, nic dějinného mu není lhostejné.“ Vyvstává zde proto velice seriózní otázka: jak mohou systematicky řídit budoucnost Evropy lidé, kteří do ní nejsou vtaženi tělesně? Je však také pravdou, že to asi není problém, protože tato budoucnost už zřejmě nebude patřit lidem, nýbrž robotům.

Z deníku Avvenire 28. května 2017
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
22.4.18 Všechny problémy vyřeší medializace
15.4.18 Protiklad nebo protimluv
2.4.18 O zpravodajství
18.3.18 Kde je senzacechtivost, užívejme střízlivost
13.3.18 Papež zobrazený jako superhrdina vybízí, abychom se nepokládali za superhrdiny



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Když se církev podobá bicyklu

Cesta do Saúdské Arábie byla průlomová, říká kardinál Tauran

Papež na své jmeniny pozval chudé na zmrzlinu

Petrův nástupce zamýšlí definitivně potvrdit komisi na ochranu nezletilých

Papež ke Světovému dni knihy: Zamysleme se nad významem četby

Z Apoštolátu modlitby se stává papežské dílo

Bůh je básník

Biskupové Anglie a Walesu: Jsme znepokojeni zmatkem působeným genderovou ideologií

Případ Afieho Evanse: Matky dětí z vatikánské nemocnice píší do Liverpoolu

Papež odpovídá dětem: Klepejte na srdce Pána Ježíše

Římský biskup vysvětil 16 kněží

Papež: Církev je nikoli světská, nýbrž pro svět

 Nově na webu
Svatý otec: Zrát do silnějšího vztahu s Ježíšem

Publicistika: Všechny problémy vyřeší medializace

Publicistika: Bude už brzy Evropa Down-free?

Rozhovory: František demýtizuje papežství

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv duben 18
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Starší zprávy >

Náš tip

Gaudete et exsultate

Otevřený dopis syrských mnišek: Nazývat věci jejich jmény, to je počátek míru

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího