Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vážení posluchači a poutníci, dnes zastavíme naše kroky na severu Svaté země – v Galileji, ve městě Nazaret, kde navštívíme baziliku Zvěstování a kostel svatého Josefa. Pojďme si ale jako vždy povědět něco málo z historie svatého místa.

Nazaret přestavuje spolu s Jeruzalémem a Betlémem hlavní cíl křesťanských poutí ve Svaté zemi. Je místem zvěstování, místem návratu Svaté rodiny z Egypta, místem dětství Ježíše Krista i jeho výkladu knihy proroka Izaiáše v synagóze. Je ale především poutnickým místem od dob ranného křesťanství a zůstává důležitou zastávkou až do dnešní doby. Současná bazilika Zvěstování v sobě zahrnuje předcházející stavby i archeologické vykopávky. Dnešní chrám je v pořadí 5. stavbou a spočívá na základech křižáckého kostela. Představuje syntézu historie a víry a je zde vidět vývoj architektury v průběhu 18 století. Podle některých autorů jde o největší křesťanskou stavbu na Blízkém východě. Bazilika je vystavěna v syrsko – románském stylu a jsou v ní vnitřně propojeny 2 velké prostory. Vejdeme-li bránou do dolní části baziliky, navštívíme nejprve jeskyni, kde nám tradice připomíná tajemství setkání Panny Marie s andělem a kde poprvé zaznívá „Zdrávas, Maria, milostí plná. Pán s tebou …“. Horní bazilika je se spodní propojena průzorem nad jeskyní a je zakončena střechou v podobě obráceného liliového květu. Zde nás upoutá nejen oltářní obraz s vyobrazením Panny Marie jako Královny, ke které směřují zástupy svatých, ale také boční oltář Nejsvětější Svátosti oltářní, který znázorňuje historické setkání papeže Pavla VI. s řecko – ortodoxním patriarchou Athenagorasem. Pro zajímavost uveďme, že toto významné setkání se událo v domě kongregace bratří Těšitelů z Getsemane na Olivové hoře v r. 1964 a tato stavba byla založena na podnět Spolku poutníků diecezí moravských do Svaté země v roce 1935 jako Cyrilometodějská smírná kaple. Tomuto tématu se budeme samostatně věnovat v některém z dalších pořadů. Svoji pozornost ale nyní zaměřme na okružní galerie, kde můžeme spatřit kompozici různých mozaik zobrazující Pannu Marii v provedení toho národa, který mozaiku daroval. Českou mozaiku bychom v kostele marně hledali, ale pokud se vrátíme do atria před bazilikou, nemůžeme ji přehlédnout, protože je umístěna hned vedle východu. Mozaika Panny Marie je vyskládána různými odstíny modré barvy se zlatým latinským nápisem: „Královno Čech a Moravy, pros za nás“. V blízkosti vchodu do atria snadno najdeme také slovenskou mozaiku s vyobrazením Panny Marie a latinským nápisem: „Panno bolestná, patronko Slovenska, přijď nám na pomoc“.

Dalším místem, kde dnes zastavíme svoje kroky, je kostel sv. Josefa, který přiléhá k areálu nazaretské baziliky Zvěstování. Stojí nad tradičním místem domu Svaté rodiny s Josefovou tesařskou dílnou. V byzantském období zde stála malá bazilika, poté ve 13. století křižácký chrám a v 17. stol. františkánská kaple. Současný chrám byl vysvěcen r. 1914. Když se pozorně zadíváme na hlavní oltář zasvěcený Svaté rodině, nemůžeme si nepovšimnout latinského nápisu „Catholici Moraviae 1926 Č. S. R.“, tedy Moravští katolíci letopočet 1926 Československá republika. Oltář byl věnován z darů Spolku poutníků diecezí moravských do Svaté země. Plány na oltáře zajistili zdejší františkáni a pořídili je svými umělci. Všechna jednání byla podporována otcem Hermesem Kohoutem, českým františkánem a jeruzalémským farářem, a doktorem Vladimírem Fricem, tehdejším československým konzulem v Jeruzalémě. Oltář byl slavnostně posvěcen v neděli 12. srpna 1928 košickým biskupem Jozefem Čárskym při IV. moravské pouti. Ten ve svém kázání zmínil: „Když jsem přijdou cizinci z celého světa a uvidí tento hlavní oltář a na něm odznak našeho státu a nápis ‚Catholici Moraviae‘, uvidí, že v našem státě jsou srdce, která Krista opravdu milují, za něho se obětují, že existují občané, jejichž znakem není rudá hvězda Moskvy, ale kříž...“ Dále vyzdvihl skutečné hodnoty rodiny, bez kterých není myslitelný život v občanské společnosti. Celá slavnost byla ukončena za slavnostního zpěvu „Bože, chválíme tebe“ a československé hymny. Po jejím ukončení byl odeslán prostřednictvím pražské nunciatury telegram Svatému otci Piu XI. Později byla v r. 1933 kostelu věnována nová stříbrná monstrance.

Když dnes zavítáme do kostela svatého Josefa, neuvidíme celý oltář Svaté rodiny tak, jak jej Moravané před více než 80 lety věnovali. Na svém původním místě stojí už jen jeho spodní třetina s oním nápisem. Prostřední část se svatostánkem je umístěna v pravé boční lodi a horní část – socha Svaté rodiny z bílého mramoru – je zasazena do výklenku venkovní zdi kostela poblíž vchodu.

Na tomto místě musíme rovněž připomenout sochu Panny Marie Nazaretské s její líbeznou dívčí tváří, jejíž místo je v levé boční lodi. Tato socha, téměř v životní velikosti, na přání blahoslaveného papeže Jana Pavla II. putovala ku příležitosti Velkého jubilea 2000 stejně jako kdysi Panna Maria – z Nazaretu do Betléma. Neputovala však přímou cestou, ale doslova obešla celý svět. Uvnitř sochy je dokonce vloženo zlaté srdce, ve kterém jsou vyryty názvy zemí, přes které putovala. Nechybí na něm ani název naší České republiky, který na něj tehdy vepsal nedávno zesnulý otec arcibiskup Karel Otčenášek.

Drazí posluchači a poutníci, až jednou navštívíte Nazaret a zastavíte své kroky v kostele svatého Josefa, třeba Vám přijdou na mysl stejná slova, která pronesl v r. 1928 doktor Vladimír Fric, tehdejší československý konzul v Jeruzalémě právě při slavnostním svěcení – že „tímto oltářem se bude v cizině šířit známost českého jména a jeho dobrá pověst.“

Další články z podrubriky O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi